Příroda

Všichni kolibříci se živí v prvé řadě nektarem. Nejen proto, aby dokázali „zastavit ve vzduchu“ před jakýmkoli květem v téměř libovolné pozici, potřebují jedinečné manévrovací schopnosti, která jim například jako jediným ptákům dovolují ve vzduchu couvat. K tomu jsou vybaveni silnými létacími svaly, jež představují až třetinu hmotnosti těla a rovněž rychlým metabolismem, který jim umožní kmitat křídly až 80 krát za sekundu! Relativně (v poměru k tělu) dlouhá křídla opisují ve vzduchu osmičky a elipsy. Na snímku dvojice kolibříků šestibarvých (Selasphorus platycercus).

Pivoňka kavkazská (Paeonia caucasica) je u nás k vidění poměrně často.

Bobr je přísný vegetarián, který se při výběru potravy přizpůsobuje aktuální nabídce. V létě má v oblibě mladé části topolů

Gekon pruhovaný (Gekko vittatus) žije v Indonésii, na Nové Guineji, Šalamounových ostrovech a ostrovech státu Palau.

Dobyvatelé Austrálie

Již ve starověku si pozorovatelé přírody povšimli neobvyklé schopnosti množení u zajíců a králíků, kteří se dokonce stali jakýmsi symbolem plodnosti. Není divu. Vždyť zajíci se například dokážou pářit již ve svých třech až čtyřech měsících života a samice mohou být znovu oplodněny téměř okamžitě po vrhu mláďat. Limitujícím faktorem množství vrhů v jedné sezóně je zejména roční období. V Evropě se mohou zajíci množit pouze na jaře a v létě. Naproti tomu v Austrálii se tito zavlečení savci množí po celý rok až v sedmi jednotlivých vrzích! Právě to už dříve způsobilo velké problémy s jejich přemnožením.

Zajíci se stali symbolem plodnosti a jara, ale také nevinnosti a něhy – důvodem je jejich vzezření a fakt, že jsou lovnou zvěří a častou potravou mnoha predátorů včetně člověka. Objevují se rovněž v mytologii mnoha etnik a národů, od Aztéků přes střední Afriku až po Japonsko, Koreu a Čínu. Většinou jsou vnímáni pozitivně, ale například v židovském folklóru je zajíc symbolem zbabělosti.

Mladá červenky si mě prohlížela velkým, jako studna hlubokým okem.

Holé svahy mezi vrcholem Pipitky a Úhornianským sedlem.

Mladí psouni tráví prvních šest týdnů výhradně pod zemí, ve věku pěti měsíců dospívají.

Komby jižní se živí hmyzem, především motýly, můrami a brouky, ale také pryskyřicí ze stromů.

Na zimu si veverky připravují spižírny v dutinách stromů, na zemi i ve větvích. Schovávají si do nich šišky, oříšky i houby, které suší. (foto: Wikimedia Commons, Peter Trimming, CC BY 2.0)

Idylické kempování pod vrcholy Rondoy (5 870 metrů) a Jirishanka (6 094 metrů).

Hlava mravenčího vojáka zachycená elektronovým mikroskopem (SEM). Na snímku je vlevo vidět jedno ze složených očí a pod rozšířenou hlavou jsou patrné čelisti. (foto: Profimedia)

Tato kořist sice není zrovna nejčerstvější, ale i tak jsou psi ve střehu. Silnější hyeny nebo lvi je totiž rádi o jejich úlovek připraví.

Mezi atraktivní druhy orchidejí patří i vstavač osmahlý (Orchis ustulata). (foto: Pavel Krásenský + Wikimedia Commons, Petr Vodička, CC BY-SA 4.0)

Hrbáči s velkými křídly

Keporkaka lze snadno rozeznat podle až pětimetrových prsních ploutví, od nichž se odvozuje i jeho latinské jméno Megaptera neboli „velké křídlo“. Z hrbolků na jejich hranách a na hlavě vyrůstají vousky, jež zvířeti zřejmě slouží k orientaci v kalných vodách, kde nemůže využít zrak. Pro keporkaky je charakteristický zpěv, který se u nich projevuje ze všech velryb nejvýrazněji. V tropických vodách zpívají v době páření pouze samci, jednotlivé nápěvy se stále opakují a mohou trvat i víc než deset minut. Je pravděpodobné, že čím delší a hlubší zpěv, tím víc samec demonstruje svoji sílu.