Technologie pro rozpoznávání obličejů: Každičký krok pod dohledem

06.12.2015 - Amy X. Wangová

Malá kamera umístěná nad regálem v obchodě s potravinami vás sleduje. Zaznamenává vaši výšku, pohlaví, rasu a přibližný věk, stejně jako značku pomerančového džusu, který jste právě vložili do košíku… A taky samozřejmě přesně ví, kdo jste. Bojíte se?


Reklama

Jakkoliv je takový scénář v současnosti hypotetický, vyvolává v nás strach. Před očima nám vytane filmová nebo knižní fikce, v níž se podobná manipulace s osobními daty zvrtla a vedla k nesmírně nepříjemným následkům. Najednou nemáme daleko k panice.

Invaze technologií na rozpoznávání obličejů do našeho každodenního života v nás vyvolává silnou úzkost. Máme pocit, že přicházíme o veškeré soukromí a stáváme se snadněji manipulovatelnými. A to i přesto, že se futuristickým světům, kde by podobné nebezpečí skutečně hrozilo, ani zdaleka neblížíme.

Můj obličej, můj hrad

Popsané obavy se přitom netýkají pouze elektronického rozpoznávání tváří – v nedávné historii už nás zneklidňovaly i další formy biometrické identifikace, například skeny otisků prstů. V případě obličejů je však odpor k technologii daleko silnější, a dokonce by se dalo říct, že z ní máme nefalšovanou hrůzu. Málokdo si přitom uvědomuje, že si daleko drastičtější zásahy do soukromí způsobujeme sami, když o sobě na internetu šíříme data prostřednictvím různých sociálních sítí. Co je tedy tak tísnivého na odhalení obličeje?

Velmi racionálním zdrojem nedůvěry k uvedené technologii je fakt, že ji neregulují závazná pravidla. Ve Spojených státech například zatím neexistuje federální zákon, který by tento relativně nový směr vývoje řídil. Lidé proto mohou být zaznamenáváni i bez poskytnutí svého informovaného souhlasu. Obzvlášť děsivá je skutečnost, že na rozdíl od skenerů otisků prstů mohou kamery sbírat vysoce žádaná data, aniž by o tom dané osoby věděly.

Pytel na hlavu

Samozřejmě existují jistá opatření, která by nepovolenému skenování snadno zabránila – ale kdo z nás by chtěl do konce života chodit na veřejnosti v masce? Je proto třeba, aby vlády k těmto mezerám v ochraně soukromí přistoupily adekvátním způsobem.

Naše úzkostné obavy by však nezmizely ani ve chvíli, kdy by se společnosti a soukromí obhájci dohodli na zásadách zajišťujících sledovaným kontrolu nad získanými daty. Docent Brian Mennecke z Iowa State University uvádí, že jde o fascinující psychologickou záležitost, která souvisí se základním lidským instinktem utíkat před pátravými pohledy. Vysvětluje, že technologie rozpoznávání obličejů ve většině z nás vyvolává pocit vyčleněnosti a zahnání do kouta. Podle Menneckeho netrápí lidi myšlenka, že je někdo vidí, ale spíš strach, že si je někdo zapamatuje a začne je sledovat.

Nelidský internet

Citovaný odborník ovšem dodává, že se jedná o obavy zcela neopodstatněné, a poukazuje na fakt, že nás znepokojují jen určité formy rozpoznávání obličejů, zatímco jiné nikoliv. Mennecke například tvrdí, že většině z nás vadí méně, když nás sledují neznámí lidé prostřednictvím Facebooku, než když se na nás dívají pracovníci bezpečnostní služby v nákupních centrech. Rozdílné vnímání vychází z použití počítačů, které realitu „odlidšťují“: vzdálenost mezi námi a „těmi na druhé straně“ v nás vzbuzuje větší důvěru. Kromě toho funguje v online světě mentalita „jsem ve skupině, netýká se to přímo mě“, zatímco při fyzickém kontaktu si lidé mnohem víc uvědomují svou přítomnost jako jednotlivci – a jako potenciální cíle.

Pokud však dokážeme vyřešit ochranu soukromí – přičemž například americké státy Texas a Illinois už své zákony upravily a národní legislativa může být za rohem –, pak jedinou překážkou rozsáhlé implementace zmíněné technologie zůstane naše vlastní choulostivost. Bojíme se nejhoršího scénáře: budoucnosti, jakou načrtl ruský spisovatel Jevgenij Zamjatin v knize My, kde lidé žijí v prosklených bytech, nebo americký autor Dave Eggers ve svém díle Kruh, kde „totální viditelnost“ dominuje nad soukromým životem. Jakkoliv nám však pokročilá technologie možná nahání hrůzu, neměli bychom zapomínat na řadu výhod, které může přinést.

Druhá tvář

Jako nejpodstatnější z nich se na první pohled jeví usnadnění boje s kriminalitou. Strážci zákona by totiž s obličejovým monitorováním snadno dokázali identifikovat pachatele ze záznamu trestného činu a následně by jej pomocí kamer vystopovali kdekoliv na světě.

Významný přínos by rozpoznávání mohlo nabídnout také malým podnikům, které by sbíraly demografické údaje a cílily by podle nich reklamu. Banky by pomocí kamer mnohem snáz dokázaly vystopovat podvodníky, kteří zakládají účty pod falešným jménem. Bezpečnostní systémy založené na přístupových heslech by se výrazně zdokonalily, protože by také využívaly identifikaci uživatele podle obličeje.

Obchody by mohly organizovat zvláštní akce pro stálé zákazníky: při vstupu by kamera rozpoznala vaši tvář a obrazovka by vám pohodlně nabídla slevy na zboží vybrané podle vašich předchozích nákupů.

Sčítání oveček

Poněkud překvapivě využívají výhody rozpoznávání obličejů rovněž zhruba čtyři desítky kostelů. Pomocí programu Churchix například sledují věřící, kteří se nejaktivněji účastní církevních událostí, a na základě získaných dat je pak oslovují kvůli zapojení do dobročinných akcí. I toto monitorování však lidé vnímají jako nepříjemně invazivní. Ředitel společnosti Churchix Moshe Greenshpan ovšem tvrdí, že jeho program může sloužit desítkám dalších komunitních účelů. A dodává, že už o něj projevilo zájem několik škol, aby tak mohly efektivněji kontrolovat docházku ve třídách.

Existuje ještě další a úžeji zaměřený program: agentura na ochranu zvířat Animal Humane Society z předměstí americké metropole Minneapolis nedávno představila aplikaci, která pomáhá majitelům najít ztracené domácí mazlíčky. Profesor výpočetních neurověd na MIT Pawan Sinha zase dodává, že by tato technologie mohla usnadnit život lidem trpícím prosopagnosií, tedy neurologickou poruchou, jež postiženým znemožňuje rozeznávat tváře.

Přehnané obavy?

Nesnažíme se samozřejmě tvrdit, že se za rozpoznávacími programy neskrývá řada nebezpečí. Jen poukazujeme na skutečnost, že i zde musejí – jako u každé novinky na technologickém poli – nejprve vzniknout komplexní zákony na ochranu soukromí, a bylo by hloupé všímat si pouze potenciálních negativ. Úkolem současných zákonodárců je zajistit, aby aplikace zůstávaly přínosné a nesklouzly ke zneužívání.

TIP: Velký bratr v akci: Britská policie skenovala tváře 90 tisíc účastníků festivalu

Navíc jsou zřejmě katastrofické představy o důsledcích rozpoznávání obličejů přehnané. Technologie má napodobit činnost mozku při zpracování vizuálních vjemů, jak ovšem dodává Pawan Sinha, „propast mezi tím, co dokáže mozek a co systémy počítačového zobrazování, je zatím stále velmi hluboká“. Technologie v oblasti rozpoznávání obličejů se vyvíjejí mnohem pomaleji, než si většina lidí myslí, a brzdí je samozřejmě i nedůvěra veřejnosti. Tu však snad jednoho dne rozptýlí řada případných výhod.

Brýle proti skenování

I kdybyste jako obranu proti sledování svého obličeje použili masku, technologie si umějí poradit – například infračerveným skenováním. Právě této myšlenky se však chytila druhá část vynálezců, kteří se rozhodli proti monitorování tváří bojovat. Například vědci z tokijského National Institute of Informatics přišli v roce 2013 s brýlemi, jež kolem vašeho obličeje šíří záření velmi podobné tomu infračervenému, a brání tak kamerám snímat klíčové části vaší tváře.

  • Zdroj textu:

    Slate, 100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Upír obecný (Desmodus rotundus), někdy nazývaný též upír rudý nebo upír velký, je druh tropických netopýrů žijící ve Střední a Jižní Americe.

Věda

Základna nově nalezeného korálového útesu je široká 1,5 kilometru a jeho vrchol se v nejvyšších bodech nachází 40 metrů pod hladinou moře.

Zajímavosti
Reklama

Příslušníci 101. výsadkové divize během operace Anaconda v březnu 2002.

Válka

Na jednání v Ženevě nemohl chybět Edvard Beneš. Z Prahy přijeli Karel Kramář, předseda Národního výboru a vůdce strany státoprávně demokratické, Václav Klofáč, místopředseda Národního výboru a vůdce českých národních socialistů, agrárník František Staněk, předseda Českého svazu poslanců, Gustav Habrman za sociální demokraty, státoprávní demokrat Antonín Kalina, šéf Maffie Přemysl Šámal, ředitel Živnobanky Jaroslav Preiss a ředitel Agrární banky Karel Svoboda. Později dorazil i Mořic Hruban za moravské katolíky.

Historie

Sir John Julius Angerstein na portrétu Thomase Lawrence z roku 1790.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907