Býložravci

Hříva na krku odlišuje tapíra jihoamerického (Tapirus terrestris) od ostatních druhů tapírů. (foto: Shutterstock)

Ve správný čas na správném místě. Někdy příroda čaruje. Dva gepardí bratři postupně stoupají na vrchol duny a já si všímám sílící záře vycházejícího slunce. Klapne to? První z bratrů sluneční kotouč míjí, ale druhý se skoro přesně do východu slunce trefuje.

Milovníci rozpálených skal

Kozorožec núbijský (Capra nubiana) je jediným druhem kozorožce, jenž je adaptován pro život v horkých a suchých oblastech. Žije v horských regionech severovýchodní Afriky a na Středním východě v nadmořských výškách do 3 000 metrů, kde si vybírá ty nejodlehlejší, nejvyšší a nejstrmější skalní stěny. V rámci tohoto druhu je velmi výrazný pohlavní dimorfismus – samci váží kolem 60 kilogramů a dorůstají délky kolem 125 cm, zatímco samice jsou maximálně kolem 30 kg těžké a ne delší než 105 cm. Vroubené rohy samců mohou být až 120 cm dlouhé a docházejí uplatnění při bojích o dominanci. Jejich srážky ale jen zřídka končí zraněním. (foto: Shutterstock)

Na obzoru se ukazují zlověstné bouřkové mraky

Kozy do neobyčejných výšek vyšplhají po nakloněném kmeni.

Na krátké vzdálenosti dokáže prase bradavičnaté běžet rychlostí až 55 km/h.

Po narození používají malé žirafy každé oko nezávisle. Výhodou je širší zorné pole, ale špatné vnímání hloubky. V dospělosti se jejich vidění stává binokulárním.

Pouze několik dní staré mládě je každou vteřinu pod bedlivým dozorem své matky.

Muflon je typicky stádovým druhem, který celoročně žije v různě četných stádech rozdělených podle pohlaví. Starší mufloní berani žijí většinou samotářsky.

Velmi mladý tapír indický, u nějž už pomalu začíná blednout „sedlová“ část, která později bude zcela bílá.

Kvůli srsti se dnes alpaky chovají nejen v Americe, ale také v USA, na Novém Zélandu, v Austrálii, ale třeba také v Holandsku. Přesto se odhaduje, že asi 99 % světové populace stále žije v jejich jihoamerické domovině.

Boje mezi hrochy jsou zcela běžnou záležitostí.

Skupina pakoňů čeká, až se uhýkané a nervózní zebry napijí

Nejen při přechodu obou řek, ale také v bahnitých mělkých vodách jezera Ndutu a Masek spousta pakoňů utone

Kresba pratura ze 16. století. Poslední kus pratura uhynul v roce 1627.