hadi

Ploskolebec americký (Agkistrodon contortrix) patří do podčeledi chřestýšovitých (Crotalinae) v rámci čeledi zmijovitých (Viperidae).

Chřestýš lesní dorůstá 90–152 cm, samci jsou větší. Vyskytuje se v několika barevných varietách. Samci se dožívají 4–6 let, samice 7–13 let.

Vodnáři (Hydrophiinae) jsou podčeledí hadů z rodu korálovcovitých. Jsou známí z mělkých tropických vod Indického a Tichého oceánu a většinou bývají k vidění v okolí korálových útesů a říčních ústí. Na snímku je vlnožil užovkový (Laticauda colubrina).

Největší jedinci zmije gabunské se mohou pochlubit až pěticentimetrovými zuby.

Oba účastníci „rychlostního souboje“ – chřestýš a tarbíkomyš.

Chřestýš mohavský (Crotalus scutulatus) je vysoce jedovatý had, který žije na jihozápadě USA.

Samci vlnožila užovkového (Laticauda colubrina) dorůstají délky kolem jednoho metru; samičky jsou až o půl metru delší.

I v naprostém klidu padne na provoz střev, srdce, játra a ledvin plná čtvrtina energie, kterou had spotřebuje. Na snímku je krajta zelená (Morelia viridis).

Kobra indická (Naja naja) tančící za zvuků fakírovy píšťaly představuje oblíbenou rekvizitu laických představ o Indii. Skutečnost je však zcela odlišná – jeden ze čtyř nejnebezpečnějších hadů Indie totiž vůbec neslyší.

Zmije Nitscheiova (Atheris nitschei) žije v Africe od Ugandy až po Malawi. Jejím typickým životním prostředím jsou lesy a křoviny ve vyšších nadmořských polohách.

Zmije útočná v obranném postoji. Při lovu vysunuje jazyk přes mírnou terénní vlnu, aby na něj nalákala nic netušící žábu.

Užovka ostronosá (Gonyosoma oxycephalum) předvádí v celé kráse svůj rozeklaný jazyk. Každá jeho špička je vlastně součástí pachového detektoru, díky němuž had bezpečně pozná například směr pohybu kořisti při pronásledování po její stopě.

Zrak jako břitva

Nejostřejším zrakem se mohou nepochybně pyšnit ptáci z řádu dravců (Falconiformes). Opeření predátoři jako orel, jestřáb nebo káně disponují zrakem 3 až 4krát ostřejším, než je ten náš. Orli například umí rozeznat zajíce na vzdálenost několika kilometrů a jestřábi spolu s káňaty z výšky mnoha stovek metrů spatří malého hlodavce! Když už svoji kořist zaměří, pak ze svého pernatého „rukávu“ vytáhnou ohromující zrakový kousek – bleskově útočí rychlostí až ve stovkách kilometrů za hodinu a přitom dokážou svůj cíl stále bezpečně udržet v zorném poli.

Také někteří dávní předkové ptáků, tedy neptačí dinosauři, viděli velmi dobře. Například oční bulva proslulého teropoda druhu Tyrannosaurus rex měla velikost grapefruitu a masivní čichové laloky i zrakové centrum v mozku tohoto dinosaura svědčí o vytříbených smyslech. Podle některých vědecky podložených odhadů mohl mít zrak dokonce čtyřikrát ostřejší než člověk a vidět malé objekty až do vzdálenosti šesti kilometrů. Člověk vidí podobné předměty do vzdálenosti asi 1,6 kilometru.

Bolyerie mauricijská byla asi metr dlouhá a její hnědavé tělo zdobily malé černé skvrny