Turistům vstup zakázán: Proč na horu Uluru nesmí vstoupit noha bílého muže?

Přírodní skvosty v exotických koutech planety odjakživa lákaly turisty toužící po zážitcích a dobrodružství. Nával zvědavců však neprospívá krajině ani místním obyvatelům, pro které jde mnohdy o posvátnou půdu. Jenže ne každý je ochoten zákazy vstupu respektovat

23.11.2022 - Barbora Jelínková



Kamenný monolit Uluru, známý též jako Ayers Rock, náleží k přírodním dominantám Austrálie a pro domorodce jde od nepaměti o posvátné místo. Podle legend uvnitř sídlí mocní duchové a o vzniku skály vyprávějí četné mýty související se stvořením světa. Pískovcový útvar zapsaný na seznam UNESCO ční nad plochý terén okolní pouště do výšky 348 metrů a proslul specifickým oranžovým odstínem, který se během dne mění s putováním slunce po obloze. Od roku 1985, kdy australská vláda monument oficiálně navrátila do rukou původních obyvatel, usiloval kmen Ananguů o omezení přístupu turistů. A před třemi lety jim úřady vyhověly. 

Striptýz na skále

Než se v říjnu 2019 domorodci dočkali přelomového zákona, navštívilo Uluru každý rok na 300 tisíc lidí. Mnozí z nich přitom ani zdaleka nerespektovali posvátný význam monumentu a na jeho vrcholu se nechali zvěčnit, například jak odpalují golfové míčky, nebo dokonce močí… V roce 2010 jistá francouzská turistka pobouřila domorodé úřady, když zveřejnila video, na němž se nejprve svléká do bikin a následně tančí a pózuje v bílých kozačkách. Své představení v tisku hájila tím, že chtěla vzdát skále hold, neboť Ananguové v minulosti také chodili nazí. Rozhořčení domorodci však tehdy požadovali dokonce její vyhoštění ze země. 

Masovému turismu na Uluru je konec. Zatím poslední ilegální návštěvník si v srpnu vysloužil tučnou pokutu. (foto: Shutterstock)

Původní obyvatelé věří, že zneuctění Uluru přináší smůlu a toho, kdo posvátný klid naruší, stihne trest. O „prokletí hory“ hovoří i někteří turisté, kteří si z ní odvezli kameny na památku a poté je prý potkala série neštěstí. Přestože za odnášení suvenýrů hrozí pokuta přesahující v přepočtu 145 tisíc korun, mnozí propašovali domů alespoň drobné kousky pískovce – a později se je rozhodli pro jistotu vrátit. Místní pošta tak až do roku 2019 obdržela ročně na 350 balíků plných suti. 

První pokuta

Skálu si lze nyní prohlédnout pouze zpovzdálí, čímž turisté přicházejí o mírný výšlap a ceněný originální zážitek. Asi jen deset kilometrů od Uluru se však rozkládá park Valley of the Winds, z jehož pískovcových vrcholků se otevírají překrásné výhledy – ačkoliv i tam se turistům doporučuje, aby skály samotné nefotili, protože jsou pro lid Anangu posvátné. Provozovatelé místních ubytovacích zařízení si ovšem stěžují na dramatický odliv klientely, který ještě zhoršily předloňské požáry buše. 

Ani turisté se navíc se zákazem nehodlají jen tak smířit, a zůstávalo tudíž zřejmě jen otázkou času, než některý z nich nařízení poruší. Nakonec k tomu došlo koncem letošního srpna, kdy strážci národního parku přistihli 44letého Australana při pokusu posvátnou horu zdolat. Provinilec pak musel zaplatit pokutu v přepočtené výši 42 tisíc korun.

Právo na život

Počátkem roku 1900 byla na pomezí Západní a Jižní Austrálie a Severních teritorií vytyčena oblast, jež původním obyvatelům garantovala právo na nerušený život. Až do 40. let minulého století zavítalo do vyprahlé lokality jen velmi málo lidí bílé pleti: První větší kontakty zaznamenali Austrálci skrz tzv. doggery, tedy lovce placené za odstřel divokých psů dingo, s nimiž domorodci směňovali psí kožešiny za konzervy a nástroje.

TIP: Vodopády na posvátné hoře Uluru: Vzácný úkaz přinesly intenzivní srážky

V 50. a 60. letech pak začali Austrálci migrovat do měst, stále se však na čas vraceli do někdejších domovů. Současně vláda zmenšila území rezervace na polovinu, především kvůli potenciálním nalezištím zlata. Na nátlak domorodých organizací byla nakonec v roce 1985 správa oblasti předána původním obyvatelům. 


Další články v sekci