U panského stolu

14.10.2015 - Kateřina Semrádová

Šlechta si byla dobře vědoma, že mít dobrého kuchmistra neznamenalo jen chutnou krmi a plný žaludek, ale i slávu v širokém okolí. Dobrá tabule byla totiž i prvním poutem dobré společnosti.


Reklama

Je libo veverku?

Základní potravinou českých velmožů bylo maso. Kromě něj se v panské vařilo jídlo postní, především vařené a pečené ryby. Největší počet masitých hodů se vždy podával u hodovní tabule velmože. Nejběžnější drůbeží pochoutku představovaly kuřata a slepice. Velké oblibě se v hodovní síni těšila zvěřina. Kromě tradičních pokrmů připravovaných z vysoké zvěře, jež se nejprve na několik dní nakládala do sudů se solí a jalovcem, se na stůl dostávaly i pokrmy připravované z divokých kachen, hus nebo čápů. Středověké panstvo však nepohrdlo ani takovými pro nás dnes těžko „stravitelnými“ pochoutkami, jako jsou nakládané veverky nebo medvědí paznehty. K lahůdkám jihočeských velmožů pak patřili ještě šneci.

Sýry, křen i chléb

Jídlo pro velmože, jeho rodinu a nejbližší dvořany se smažilo na másle, na rozdíl od ostatních dvořanů, jejichž krmi připravovali kuchtíci na vyškvařeném loji. Z kravského a ovčího mléka se stloukalo máslo a dělaly se sýry. Na konci středověku a v raném novověku se pod slovem sýr skrýval spíš dnešní tvaroh. Tvaroh v kuchyni používali i ke „strúhání“ na koláče. Tvrdý sýr v dnešním slova smyslu zastupovaly parmazán a holandské sýry nakupované na hornorakouských trzích. Nemalé finanční zdroje byly v hradních a zámeckých kuchyních vydávány i na koření a různé subtropické ovoce. Mezi nejpoužívanější koření patřil pepř, šafrán, hřebíček či zázvor, nechyběla skořice a muškátový květ. Vařily se i pokrmy z hub. Jako příloha k masu se podával nastrouhaný křen promíchaný s vínem. I lidé ve středověku milovali nakládané okurky. A nesmíme zapomenout ani na každodenní součást stravy – chléb. V zámeckých pekárnách se pekl pouze chléb žitný. Pánové z Hradce či Rožmberkové si nechávali kupovat bílý chléb od městských pekařů. Tmavý se pak rozdával úředníkům a služebníkům. Kromě různých žemlí nebo preclíků si velmoži mohli také pochutnávat na dortech, koblihách či koláčích.

Pro mlsné jazýčky

Zajímavé je, že středověká zdravovědná literatura nepočítala mezi zdraví prospěšnou krmi ovoce, ačkoli se používalo jako přísada do mnoha jídel a čerstvé i v sušeném stavu se objevovalo v hodovních síních. Různé druhy ovoce a zeleniny se využívaly také coby„rozmanité potřeby k omáčkám“. Nezapomínalo se ani na dezerty. Své místo na hodovních mísách našly sušené vinné hrozny nazývané „cibeba“, sladké bonbony, které podle použité přísady chutnaly po skořici, mandlích, anýzu či hřebíčku.

Reklama

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Wikimedia

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Obsahy izotopů stroncia a kyslíku v pozůstatcích padlých v bitvě u Himéry prozrazují, že většinou nešlo o sicilské bojovníky, ale žoldáky ze vzdálených míst.

Věda
Vesmír

Z rybníka na talíř

skokan zelený | výskyt: Evropa

Tento hybrid skokana skřehotavého a krátkonohého dorůstá 5–11 cm a jeho obvykle hnědé oči mění v době páření barvu: U samců přecházejí do zelenožluté, zatímco samicím žloutnou nebo získávají žlutohnědý odstín. Díky svému jasně zelenému zbarvení skokani na svou hmyzí oběť rádi číhají například v záplavě lístků okřehku menšího, lidově zvaného žabinec. K jejich nejurputnějším predátorům přitom patří člověk – zmíněný žabí druh se totiž považuje za delikatesu. (foto: Profimedia)

Zajímavosti

Na malou plachetnici Sundowner se nacpalo na 130 vojáků. Za jejím kormidlem stál Charles Lightoller, někdejší druhý důstojník Titanicu.

Válka
Revue

V napjaté atmosféře na počátku 17. století se rozbuškou k rozpoutání násilí mezi katolíky a nekatolíky mohla stát i zdánlivá drobnost. 

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907