Ukrajinská Oděsa: Ohrožená perla Černého moře

01.07.2022

Oděsa patří mezi strategická města Ukrajiny, především kvůli přístavu, přes který do země a ven proudí ohromné množství zboží. Logicky se tak stala jedním z hlavních cílů ruské agrese. Její dědictví však nespočívá pouze v docích a kontejnerech, ale především v historické architektuře a mentalitě

<p>V turistických průvodcích figuruje „perla Černého moře“ coby vyhlášené letovisko, jež ročně přivítá více než tři miliony turistů. <em>(foto: Unsplash, Ddddddarya, CC0)</em></p>

V turistických průvodcích figuruje „perla Černého moře“ coby vyhlášené letovisko, jež ročně přivítá více než tři miliony turistů. (foto: Unsplash, Ddddddarya, CC0)


Reklama

Modrý a žlutý vertikální pruh na standartě Oděské oblasti evokují na první pohled vlajku Ukrajiny, na níž modrá symbolizuje nebe, zatímco žlutá odkazuje k hojnosti obilí, jež plodí místní úrodná půda. Na modrém pozadí se nachází zjednodušený státní znak oblasti (postrádající kruhový věnec), jehož hlavní prvek tvoří kotva coby symbol přístavní metropole, shora a zespodu doplněná schematickým znázorněním úrody. Současná podoba vlajky platí od roku 2002. 

Oděsa představuje třetí největší ukrajinské město po Kyjevu a Charkovu, a pokud jde o svéráznou kulturu, podobnou jinde nenajdete. Formovalo ji střetávání ruských, ukrajinských a židovských vlivů a mnozí spisovatelé líčili její atmosféru jako „kosmopolitní a francouzskou“. 

V dnešní Oděské oblasti se mluví téměř výhradně rusky, což však nijak nekoliduje se silnou ukrajinskou identitou. Když se během dramatických událostí v roce 2014 pokusili místní separatisté vyhlásit Oděskou lidovou republiku po vzoru Luhansku a Doněcku, nedokázali v milionovém městě shromáždit ani sto bojovníků. Oděsa tak zůstala pevně v ukrajinských rukou a nyní za svoji věrnost čelí útokům ruské okupační armády. 

Útočiště pro literáty

Záliv ležící severně od mohutné delty Dunaje si coby ideální cíl pro vybudování přístavu vyhlédli již staří Řekové. Jeho současný název se také odvozuje od antického města Odessos, jež se mělo podle historických záznamů nacházet právě na černomořském pobřeží – ačkoliv dnes se ztotožňuje s bulharskou Varnou. Není těžké pochopit, proč si Řekové lokalitu na východě Evropy oblíbili: Vedle strategické polohy při hranicích s Asií jim totiž nabízela podobné klima jako Středomoří. Oblast později ovládli Tataři a posléze Turci, které nakonec vytlačila vojska Kateřiny Veliké (viz Stručné dějiny). V roce 1794 pak nechala císařovna vybudovat mohutný přístav, jenž se záhy proměnil v kvetoucí metropoli. 

Později si ji jako místo letního odpočinku volila řada významných slovanských literátů, mimo jiné Nikolaj Vasiljevič Gogol či Isaak Babel. A dost možná, že kdyby car Mikuláš I. v roce 1823 nevyhostil Alexandra Sergejeviče Puškina právě do Oděsy, nikdy by nevzniklo jedno z jeho nejznámějších děl Evžen Oněgin. Spisovatelův třináctiměsíční pobyt ve městě dnes připomíná muzeum sídlící v jeho někdejším bytě.

Festival humoru

V turistických průvodcích figuruje „perla Černého moře“ coby vyhlášené letovisko, jež ročně přivítá více než tři miliony turistů. Při pobytu v přístavu by si cizinec nicméně mohl připadat jako doma: Město se stalo domovem mnoha národností, proslulých nejen neobvyklou vzájemnou tolerancí, ale zejména veselou povahou. Ostatně již od roku 1973 se tam vždy 1. dubna koná populární festival humoru.

Ekonomický přínos plynoucí z faktu, že Oděsa představuje druhé nejnavštěvovanější ukrajinské město hned po Lvovu, je nicméně takřka zanedbatelný ve srovnání s miliardovým obchodním ruchem odehrávajícím se v místním přístavu. Tamní loděnice ročně odbaví 50 milionů tun nákladu, z čehož zhruba desetina připadá na obilí. Význam Oděsy ještě narostl po ruské anexi Krymu v roce 2014, v jejímž důsledku přišla Ukrajina o další černomořské přístavy. 

Černé Mrtvé moře

Moře však není jediným vodním živlem, který Oděskou oblast charakterizuje: Vedle dvou veletoků Dunaje a Dněstru zavlažují úrodnou černozem také početná jezera, přičemž řada z nich patří k největším v zemi. V regionu Budžak jde především o Dněsterský liman, specifický typ říčního ústí o rozloze 360 kilometrů čtverečních. Unikát pak představuje Kujalnický liman nedaleko Oděsy, jenž se od Černého moře oddělil teprve ve 14. století a jeho voda stále obsahuje tolik soli, že si vysloužil přezdívku „oděské Mrtvé moře“. Už od roku 1895 stojí na jeho břehu lázeňské sanatorium, dodnes vyhlášené centrum bahenní léčby. 

Labyrint pod městem

Největší územní rozmach dnes zhruba milionové Oděsy se odehrál koncem 19. století, přičemž stavební materiál pro nové domy a ulice tehdy dělníci získávali převážně těžením vápence ze země. Téměř celé podzemí města tudíž protkává síť katakomb, sahajících až do hloubky 60 metrů pod povrch, přičemž s délkou přes 2 500 kilometrů jde o největší labyrint svého druhu na světě. Za druhé světové války sloužily tunely jako bunkry, dnes je však vstup dovnitř spíš životu nebezpečný: Mnohé chodby jsou po desítkách let nestabilní a zmapovat se zatím podařilo jen 15 % z nich. Jde zároveň o důvod, proč se ve městě nepočítalo s výstavbou metra. 

STRUČNÉ DĚJINY

Mezi první stálé obyvatele dnešní Oděské oblasti patřili antičtí Řekové, kteří v průběhu 6. století př. n. l. pronikali na východ a zakládali osady i na severním pobřeží Černého moře. Ještě v průběhu starověku se pak v regionu postupně usazovaly další národy, zejména Skythové. S nástupem středověku nicméně přišli Slované, kteří opakovaně dokázali odolat výpadům Osmanské říše a s ojedinělými přestávkami si nadvládu nad oblastí udrželi dodnes.

Vzkvétající přístav

Po porážce Krymského chanátu nechala ruská carevna Kateřina II. založit v roce 1794 na místě bývalé turecké pevnosti město Oděsa a z přístavu se záhy stalo jedno z nejvýznamnějších center impéria. V polovině 19. století šlo o třetí největší ruské sídlo, kde rychle vznikaly univerzity, muzea i průmyslová střediska. Jeho tvář však významně poškodila bolševická revoluce v roce 1917 a následující občanská válka. 

V meziválečném období se Oděská oblast krátce ocitla mimo hranice Ruska, když jako součást tzv. Besarábie zčásti náležela k Velkému Rumunsku. Před druhým světovým konfliktem ji však znovu pohltil SSSR a začlenil ji pod Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku.

Neklidná současnost

Později se hranice regionu měnily podle geopolitické situace. Po rozpadu SSSR v roce 1991 představovala Oděská oblast součást Ukrajiny. V reakci na ruskou anexi Krymu v roce 2014 vyhlásili proruští separatisté samozvanou Oděskou republiku, ale podpora místních obyvatel byla mizivá a ukrajinské síly město rychle převzaly.

LIDÉ

Obyvatelstvo

  • počet obyvatel: 3,3 milionu
  • očekávaná doba dožití: 71,5 roku
  • průměrný počet dětí: 1,7 na ženu
  • věková struktura: 16 % obyvatel do 14 let, 14 % obyvatel nad 65 let
  • městské obyvatelstvo: Oděsa má milion obyvatel
  • náboženství: 84 % pravoslaví, 8 % bez vyznání, 6 % ostatní křesťanství, 2 % ostatní
  • úřední jazyk: ukrajinština
  • gramotnost: 99 %
  • obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 9 %

Politika 

  • státní zřízení: ukrajinská oblast
  • guvernér: Maksym Marčenko
  • volby do ukrajinského parlamentu: každé čtyři roky

Ekonomika

  • HDP na hlavu: 13 050 dolarů, podle odhadu z roku 2020; Česko – 41 603 dolarů
  • měna: ukrajinská hřivna, s kurzem 1 : 0,80 Kč

GEOGRAFIE

  • rozloha: 33 314 km², asi jako Belgie
  • charakter území: severní část kopcovitá, jižní pokrývají rovinaté stepi; bohatě zavodněné a úrodné
  • podnebí: vlhké kontinentální, s horkými léty a poměrně chladnými zimami
  • min. noční / max. denní teploty v Oděse (°C): leden–březen −3/8, duben–červen 7/25, červenec–září 14/28, říjen až prosinec −1/15
  • nejvyšší bod: 293 m n. m., u obce Baštankiv poblíž severní hranice oblasti

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejdražší kartička Pokémon TCG se loni prodala v přepočtu za neuvěřitelných 8,2 milionu korun. (ilustrační foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Dostupnost kyslíku bude pro pilotované vesmírné mise klíčová. (foto: NASACC0)

Vesmír

Vydáte-li se do národního parku Inthanon v severním Thajsku, zastavte se ve vesnici Ban Khun Klang. U ní najdete botanickou zahradu věnovanou stromovým kapradinám. (foto: © Topi Pigula - se souhlasem k publikování)

Příroda

(ilustrační foto: Wikimedia Commons, Satyamon1993CC BY-SA 4.0)

Věda
Zajímavosti

Evropští lídři 50. let - Richard hrabě von Coudenhove-Kalergi (zcela vlevo) býval označován jako prorok či velvyslanec Evropy. (foto: Wikimedia Commons, van Duinen (Anefo), CC0 1.0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907