Umění války: Spis Bellifortis vznikl na dvoře Václava IV. už v 15. století

Dříve než Leonardo da Vinci předložil mocným své doby množství dnes slavných vynálezů válečné techniky, brala si středověká elita podněty z „knih ohňostrojů“ a bohatě ilustrovaných rukopisů o vojenské technice a válečnické magii. Bellifortis Konráda Kyesera je jejich nejranějším a nejdůležitějším příkladem

06.05.2020 - Marek Zágora



Název Bellifortis lze doslovně přeložit jako „ten, který je silný ve válce“ (fortes ... in bello). Do současnosti se dochovalo asi 35 opisů a fragmentů tohoto díla, což svědčí o jeho nesmírné oblibě. Nejproslulejší exemplář se nachází v univerzitní knihovně v Göttingenu. Je to pravděpodobně ono původní autorské dílo, dokončené roku 1405, které snad i sám Kyeser vybavil některými nákresy. Jako jediný rukopis totiž obsahuje také „předmluvu“, osobní dedikaci, epicedium (lítost nad vlastní smrtí) a autorův horoskop. Rukopis neměl být určen odborníkům, ale čtenářům z vyšších společenských vrstev, hlavně císaři, respektive králům a různým představitelům šlechty. I z tohoto důvodu byly jednotlivé exempláře bohatě zdobeny. 

Zárodek univerzalismu

Bellifortis je „pouhou“ umnou kompilací známých děl vojenského inženýrství a techniky Kyeserovy doby, což ale vůbec není na škodu. Známe většinu děl, z nichž do své práce přebíral podstatné části. Čerpal kupříkladu z Vegetiova díla Epitoma rei militaris, Antonia Romana nebo z Liber ignium Marka Graeka. Některé pasáže ale vycházejí i z praxe. V tom případě máme před sebou zbraně a stavby, jejichž zobrazení odpovídají skutečnosti.

Výjimečné ale nejsou ani autorovy fantaskní vynálezy, jež nám umožňují nahlédnout do imaginárního světa středověkého vojenského umění. Antropomorfní pojetí zbraní a válečných strojů se u Kyesera pojí s renesanční technickou utopií, jak ji známe například u Leonarda da Vinci. Kyeser je svým způsobem jeho předchůdcem. Také tím, jak jedinečně v Bellifortis spojil literaturu, výtvarné umění a techniku, stál u zárodku univerzalismu renesančních umělců, vynálezců a básníků, které reprezentuje právě Leonardo. 

Učený rámec, do něhož bylo kladeno válečnické umění, ale za Kyesera tvořila především astrologie. Autor se k ní hlásí na mnoha místech svého díla. Z dnešního pohledu se může zdát pozoruhodné, že odborný text je psán v latinských hexametrech. Porozumět mu je často velice komplikované.

V roce 1967 vyšlo faksimile göttingenského exempláře s překlady do moderní němčiny, bohužel jsou v něm mnohé chyby a nepřesnosti. Také samotný jazyk, jakým Kyeser psal, je hodně složitý, zejména pak odborná terminologie a některé části jsou pro nás téměř nesrozumitelné. 

Kult Alexandra Velikého

Na začátek rukopisu zařadil Kyeser slavnostní průvod sedmi jezdců, kteří symbolizují jednotlivé planety, jež mají vliv na lidský osud a zasahují do všech lidských činností. Každý jezdec má svou barvu: Saturn je černý a dává schopnost rozlišovat a logicky uvažovat, Jupiter je zelený, Mars a Merkur jsou ohnivě červení, modrá je barvou Venuše a Luny. Zvláštní postavení má Slunce, jež je vypodobněno jako císař. Slunci je věnován také krátký hymnus. Jezdci jsou mladí, krásní, odění do nádherných kostýmů, jsou jakousi oslavou života. 

Prostředníkem mezi světem lidí a nadzemskou sférou je Alexandr Makedonský, jenž býval občas považován za Diova (Jupiterova) syna. Tradice z něj učinila nesmrtelného hrdinu, neporazitelného a zároveň největšího vojevůdce antiky. V rukopise se objevuje jako jezdec se zelenou hvězdnou korouhví samotného Jupitera, jenž byl Kyeserovým ochráncem. Kult Alexandra Velikého se prolíná celým dílem

Obsah

Kyeserův autorský manuskript je rozdělen do deseti kapitol (viz Deset kapitol rukopisu). V nich autor popisuje a zobrazuje válečné vozy, dobývací stroje, hydraulická zařízení, jeřáby a různé typy palných zbraní. Věnuje pozornost zbraním útočným i obranným, pomocným zařízením pro vojenské akce a dokonce i potápěčským oděvům. V rukopise objevíme ale také „zařízení“ vhodná pro každodenní život, kupříkladu lodě poháněné lopatkovými koly, mlýny, lázně a dokonce pás cudnosti. Nechybí ani různé návody na výrobu léků. Autor často nabádá k léčkám a úskokům, pryč jsou rytířská pravidla boje. 

TIP: Mistrova touha vzlétnout: Leonardo da Vinci a jeho létající stroje

Na konec svého díla Kyeser zařadil epideichon a epitafion, závěrečnou modlitbu v podobě básně a zhodnocení vlastního života a díla. Hlavním tématem je myšlenka na smrt, která prostupovala v té době nejen literaturu, ale i výtvarné umění. Kyeser pojednává o sedmi svobodných uměních, která chválí pro jejich dokonalost, na druhé straně ale přiznává, že jsou vůči smrti zcela bezmocná. Ani den života mu nepřidají tyto vědy a nepomohou mu ani ostatní, na něž se obrací: teologie, filozofie, lékařství, alchymie a další. Text je zakončen modlitbou a prosbou k Bohu. 

Svědectví doby

Bellifortis je dílo z mnoha důvodů výjimečné. Je to odborný spis psaný ve verších, s jedinečným souborem ilustrací, na nichž najdeme často neobvyklé náměty. Je to významný pramen pro dějiny vojenského umění, techniky a také astrologie, alchymie a dokonce medicíny. Především nám ale poskytuje velmi cenné svědectví o místě a době svého vzniku, neboť je sondou do myšlenkového světa přelomu 14. a 15. století.

Deset kapitol rukopisu

  • Kapitola 1. Představuje válečné vozy, u nichž autor dává instrukce, jak se mají správně využívat.
  • Kapitola 2. Následují dobývací zbraně, vrhací stroje, beranidla a různé štíty na ochranu útočníků.
  • Kapitola 3. Uvádí ji vodní anděl Salatiel a je věnována pontonovým mostům, zařízením na odčerpání vody a hlavně způsobům, jak vody překonávat. Nalezneme zde také předchůdce žabích mužů, potápěče ve vestách a dokonce návod na otrávení vody ve studnách.
  • Kapitola 4. Autor poučuje, jak stoupat na vysoké věže a opevnění, jak dobývat hrady a opevněná města.
  • Kapitola 5. Pojednává o balistice, tedy o střelách. 
  • Kapitola 6. Přibližuje opevňování táborů, ale také například uspávací prostředky a různé nástrahy. Právě v této části je vyobrazen válečný stan se symboly krále Václava IV.
  • Kapitola 7. Je zcela fantastická. Jsou v ní představeny různé látky, jež například svítí v dešti, mlze a větru.
  • Kapitola 8. Obsahuje recepty na zápalné látky a střelný prach.
  • Kapitola 9. Není věnována válečnictví, ale obsahuje návod, jak zřídit dva druhy parních lázní, jedny podle Galéna, druhé podle Filóna, či jak postavit kuchyně a kamna.
  • Kapitola 10. Autor probírá „zbylé“ drobnosti, jako vojenské nářadí, praky, podkovy, štíty, selské zbraně, mučicí nástroje nebo pás cudnosti.

Další články v sekci