Úspěch i tragédie císařské dcery

Cesta na francouzský dvůr

Právě ta ve sňatkových plánech své matky měla mít nejvýznamnější roli, neboť byla vybrána pro „nejkrásnější korunu světa“. Zasnoubení s francouzským korunním princem mělo jednoznačně politický cíl – upevnit nový svazek s Francií. Zájem o mladičkou princeznu měl dokonce sám ovdovělý Ludvík XV., ale nakonec dostal rozum a Marie Antonie byla zasnoubena s jeho vnukem a následníkem trůnu. Přišla ovšem do Francie v „nevhodnou“ dobu.

Nelehký úděl

Byla to doba, kdy se ve Francii schylovalo v jedné z největších světových revolucí. Vypukla sice až v roce 1789, ale Marie Antoinetta už po svém příchodu na francouzský dvůr v roce 1770 (královnou byla od roku 1774) měla značně nepříznivou pozici. Poddaní ji nenáviděli a říkali ji „l´Autrichienne“ (Rakušanka). Vyčítali ji, že je pyšná a že dosazuje státní ministry jako obyčejné sluhy. Pozici ji v tomto směru „usnadnil“ její manžel, člověk trudnomyslný, plachý a impotentní. Teprve na nátlak Josefa II. se podrobil chirurgickému zákroku, po němž na svět přišly čtyři děti.

Královna proslavená popravou

Její vladařský i životní osud zpečetila revoluce. V roce 1792 byla s manželem i dětmi internována ve starém pařížském hradě, a když byl 21. 1. 1792 Ludvík popraven, prožila hrůzostrašný rok. Během diktatury byla uvězněna a posléze postavena před revoluční soud a podle tehdejší běžné praxe odsouzena smrt. Hrdelní trest byl vykonán 16. 10. 1783 na náměstí Revoluce. Pohřbena je v opatství Sainte-Denis v Paříži. Její osudové neštěstí se trvale zapsalo do dějin. Sama se sice dopustila řady chyb, ale nespáchala žádný zločin.