V zakletí ledu: Jak zimují kapři, líni, sumci a další ryby?

24.12.2021 - Peter Áč

Co se s rybami děje během zimního období? Nejhodnotnější poznatky o aktivitě ryb můžeme získat přímým pozorováním v jejich přirozeném prostředí. Není to snadná cesta, protože voda je pro člověka nepřátelským prostředím, kam může podnikat pouze kratičké výpravy limitované mnoha faktory.

<p><strong>Cejni</strong> <em>(Abramis brama)</em> jsou namačkaní těsně vedle sebe tak hustě, že vytvářejí dojem stěny z ryb.</p>

Cejni (Abramis brama) jsou namačkaní těsně vedle sebe tak hustě, že vytvářejí dojem stěny z ryb.


Reklama

Přesto, že o rybách víme hodně, v jejich životě jsou období, která stále představují bílá místa našeho poznání. Jakési povědomí máme o zimování hospodářsky důležitých ryb – zejména kaprů a pstruhů. O ostatních ale víme pouze to, že s ochlazením vody přestanou rybářům brát. Už léta se traduje, že s příchodem zimy se většina druhů ryb stěhuje do největších hloubek, kde je voda nejteplejší. Tam v chladové letargii přečkávají toto nepříznivé období. Není to ale tak jednoznačné.

Tři desetiny nad nulou

Některé ryby sice během tuhé zimy upadají do letargie, ale jiné zůstávají stále poměrně čilé. Ba existuje i druh, pro nějž je zimní nečas obdobím největší aktivity a tehdy se i rozmnožuje.

V zimě živočichové vydávají pouze nezbytné množství energie, protože na její doplnění nenajdou dostatek zdrojů. Snižuje se jejich mobilita i frekvence dýchacích pohybů. Většina ryb je vzhledem ke studené vodě a kratší době slunečního svitu méně aktivní. Oba faktory a skutečnost, že ryby řadíme mezi studenokrevné živočichy (teplota jejich těla se odvíjí od teploty okolního prostředí), zpomalují jejich metabolismus. Teplota prostředí v zimním období závisí na zeměpisné poloze, okolní vegetaci a může být např. ovlivněna i stavem spodních vod (průsaky). Obecně se tepelná tolerance jednotlivých druhů ryb pohybuje v poměrně malých intervalech a dolní minimální hranice přežití je 0,3 °C.

Nevyzpytatelná zimní útočiště

V zimním období mohou některé druhy vytvářet větší nebo menší hejna a rovněž dochází k migraci spojené se zimování. Ve větších řekách, jezerech a ramenech řek některé druhy migrují do klidných a hlubokých úseků. V potocích a horských říčkách se soustřeďují pod splavy nebo za překážkami. Tato místa známe jako chráněná zimoviště. V přírodě ovšem nic není černobílé. Ryby velmi citlivě reagují na množství proměnlivých vlivů a z hodiny na hodinu se jejich chování mění.

Hledání „zmrzlých“ kaprů

Nejvíce poznatků máme o zimování kaprů (Cyprinus carpio). Ti často zimují tak, že se shromáždí v nejhlubších místech. Upadají do chladové letargie, jsou jakoby omámení a nereagují na vyrušování. Jsou naskládaní těsně vedle sebe v prohlubních, někdy pod potopeným stromem tak, že se navzájem dotýkají. Leží v různých polohách, často i na boku, větší i menší jedinci společně.
Nezřídka jsem mezi zazimovanými kapry nacházel poměrně velké sumce. To znamená, že v době nouze je vztah predátor-kořist utlumen. Stačí však minimální oteplení nebo nepatrné stoupnutí hladiny a kapři zimoviště opouštějí a rozptýlí se ve vodním prostoru.

V uzavřených vodách jsem zimující kapry paradoxně nevídal v nejhlubších místech. Často během celé zimy plavaly menší ryby ve skupinkách nebo ležely pod napadanou vegetací po dvou až třech bez pohybu na dně. Velké kapry jsem někdy v štěrkovišti vídal v dvoumetrové vodě u břehu, vedle porostu zamrzlého rákosu. Domnívám se, že tato místa umožňují přísun kyslíku do vody.

Karasi, parmy i sumci

Karasi zlatí (Carassius auratus) jsou také velmi náladoví. Někdy jsou aktivní i pod ledem, jindy jsem je nacházel hluboko zaryté v bahnitém dně, podobně jako líny (Tinca tinca). Pokud jsem na ně narazil na tvrdším dně, většinou reagovali rytím do dna a zakalením vody, čímž se stávají prakticky neviditelnými. I parmy (Barbus barbus) vytvářejí v zimě četná seskupení. Zimoviště na Váhu pod skleněným mostem v Piešťanech sestávalo z houfů parem o počtu několika desítek kusů. Podobně jsem zde fotografoval i seskupení menších candátů a sumců. Tolstolobici (Hypophthalmichthys molitrix) plavali v houfech ve sloupci volné vody.

Velmi nevyzpytatelně zimují sumci (Silurus glanis). Tento král našich vod totiž nemá ustálené zvyky. Někdy ulehne do měkkého dna a je skoro neviditelný, jindy se i v ledové vodě seskupuje několik sumců různé velikosti v koruně potopeného stromu. V ledové vodě jsem strávil stovky hodin, ale pouze jednou jsem našel velké seskupení sumců. I to ovšem dokazuje, že se i tento druh v zimě někdy shlukuje do houfů.

Otázky zůstávají

Když se voda velmi ochladí, candáti (Sander lucioperca) zalehnou na dno, vyčistí si jej a zůstávají tak bez pohybu dost dlouho. Někdy jsou dokonce zapadaní odumřelou organickou hmotou (detritem). I cejni (Abramis brama) se seskupují do houfů. Podobně se chovají i oukleje (Alburnus alburnus), plotice (Rutilus rutilus), perlíni (Scardinius erythrophthalmus) a okouni (Perca fluviatilis). Většinou jde o ryby menších rozměrů, které jsou aktivní po celou zimu. Ukrývají se v hustých, ale tenkých větvičkách. Občas se mezi ně zaplete i bolen (Aspius aspius). Pozoruhodné je, že pod ledem tato masa stříbřitých těl uniká před bublajícími návštěvníky do mělkých partií u břehu, kam jsem neměl šanci se protlačit. Jelci tloušti (Leuciscus cephalus) někdy vytvářejí vlastní komunitu. Občas jsou zalehnutí mezi kameny, někdy se zamíchají mezi ostatní bílé ryby.

Lín (Tinca tinca) přečkává podobně jako úhoř (Anguilla anguilla) zimu v měkkém bahnitém dně. Štika (Esox lucius) je aktivní po celou zimu a v ledové vodě je při chuti podobně jako okoun (Perca fluviatilis). Ježdík obecný (Gymnocephalus cernuus) a ježdík žlutý (Gymnocephalus schraetser) se grupují do početných uskupení i spolu s několika malými candáty.

Nejaktivnějším druhém i v té nejstudenější vodě je mník (Lota lota). Tato jediná u nás žijící treskovitá ryba upadá do letargie naopak v letních vedrech. Aktivita lososovitých ryb je u jednotlivých druhů různá. Většinou jim chladná voda nevadí, i když je v tomto období méně potravy. Výrazné rozdíly jsou v chování v říčním typu vod (v průtokových ramenech) a v uzavřených stojatých vodách (např. pískovnách).

TIP: Zubatá kráska našich vod: Obávaná lovkyně štika obecná

Zimování sladkovodních ryb stále není dostatečně prozkoumáno. Brání tomu pro nás nepřátelské prostředí, ledový příkrov, chlad a mnoho jiných příčin. Zde ve studeném šeru, kde život plyne úplně jinak, je ještě mnoho nezodpovězených otázek.

Jasnější zimní pohled

V zimě se průhlednost vody vždy zlepší a paradoxně právě nejchladnější období roku je nejlepší pro pozorování a fotografování ryb v jejich přirozeném životním prostředí. Dobrá viditelnost pod vodou je základní předpoklad. Rozptýlený sediment se usazuje a výrazně se snižuje rozvoj planktonu. To ovlivňuje průhlednost vody.

Menší pohyblivost ryb umožňuje přiblížit se k nim do bezprostřední vzdálenosti. V létě je to problém, protože ryby svými smysly brzy pozorovatele zaregistrují a rychle odplouvají. Často unikají za hranici viditelnosti, což může v potápěči vyvolat dojem, že ve vodě nic nežije.

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií:

    Peter Áč (se souhlasem k publikování)

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie

Černé díry se ukrývaly přímo před očima vědců. Nový výzkum našel způsob, jak je odhalit.

Vesmír

Lidské pozůstatky obětí erupce v domě „Casa del Fabbro“, včetně muže, jehož DNA vědci přečetli.

Věda

Stejně jako ostatní krokodýli, i gaviálové mají speciální smyslové orgány. Jedná se o drobné jamky v šupinách, které pokrývají tělo. Tyto jamky jsou schopny zachytit vibrace nebo změny tlaku vody, což napomáhá při hledání kořisti.

Příroda

Britské tanky postupují vpřed. Velitel stroje často šel před strojem a naváděl řidiče, aby se vyhnul překážkám.

Válka

Jihoamerické pralesy by mohly ukrývat až na čtyři tisíce doposud neznámých rostlinných druhů.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907