Reklama


Válka na 38. rovnoběžce: Američané v Koreji 1950–1953 (3)

25.05.2018 - Karel Cidlinský

Pět let po vítězství nad Japonskem se US Army zapojila do dalšího konfliktu na Dálném východě. Pomoc Jižní Koreji poskytovaly především jednotky armády a námořní pěchoty, které měly zkušenosti i výzbroj z předchozí války. Na novém bojišti s lépe vyzbrojeným protivníkem se však musely naučit mnoho nového

<p>Houfnice M101 ráže 105 mm z 159. praporu polního dělostřelectva ostřeluje nepřítele nedaleko Uirsonu</p>

Houfnice M101 ráže 105 mm z 159. praporu polního dělostřelectva ostřeluje nepřítele nedaleko Uirsonu


Reklama

Námořní pěchota bojovala vedle armádních pěšáků i po vylodění u Inčchonu a několikrát se úspěšně prosadila s novou taktikou využívající dopravní vrtulníky. I když rozhodně nešlo o rozsah nasazení „letecké kavalerie“ známé z Vietnamu, vrtulníky dokázaly dopravit vojáky na klíčové kopce, odkud vedli palbu z týlu na nepřátelská postavení a bránili tak protivníkovi ve spořádaném ústupu.

Nové tanky M26 Pershing a M46 Patton ovládly bojiště a severokorejské T-34, které přežily počáteční ofenzivu, se proti nim jen obtížně prosazovaly. Vojáci Severní Koreje se snažili ničit nepřátelské obrněnce zblízka náložemi a ručními granáty, ale šlo prakticky o sebevražednou taktiku, neboť americká pěchota tanky dobře chránila. Útok Američanů také podporovala samohybná děla M7 Priest se 105mm houfnicí, ale v horském terénu byly jejich osádky v otevřené korbě vystaveny palbě z vyšších postavení. Proti bunkrům se používaly také ruční nebo tankové plamenomety, které opět prokázaly svou efektivitu. 

Ústup k 38. rovnoběžce

Američané si rychle znovu osvojili koordinaci různých druhů vojsk a během postupu na sever již zvládli navádět útočící letouny a dělostřeleckou palbu těsně před vlastní vojáky. Tato náročná metoda si vyžádala přidělení návodčích a pozorovatelů přímo k prvosledovým jednotkám a správné nastavení systému bezdrátového spojení. V něm figurovaly i protiletadlové baterie, které se často nasazovaly ke střelbě na pozemní cíle; s nepřátelským letectvem si většinou poradily vlastní stíhačky.

Na krátkou vzdálenost se do boje zapojovala i kulometná čtyřčata ráže 12,7 mm, namontovaná na obrněných transportérech. Velký problém představovalo zásobování postupujících vojsk, které zajišťovaly autokolony. Infrastruktura v zemi byla zcela nedostatečná a v nouzi se musela munice a barely s benzinem shazovat na padácích. Další potíže vznikly při ústupu zpět ke 38. rovnoběžce poté, co se do konfliktu zapojili Číňané. Množství nahromaděných zásob se nedalo rychle převézt, a tak nezbylo než je naházet do moře nebo zapálit. 

Statická obrana

Po příchodu Číňanů na válčiště se dostala vojska OSN do defenzivy a začala pomalu ustupovat. Jediná možnost, jak udržet pozice, bylo zakopat se ve výhodných postaveních a odrážet útoky pomocí křížové palby automatických zbraní s mohutnou dělostřeleckou podporou.

Pro zjišťování nepřátelských dělostřeleckých postavení byly nasazeny polní dělostřelecké pozorovací prapory schopné zaměřit postavení nepřátelského dělostřelectva pomocí dat získaných z mobilních radarů, naslouchacích aparatur a od pozorovatelů, pátrajících po demaskujících příznacích, především záblescích při výstřelech.

Na tyto pozice pak mířila rušivá dělostřelba vlastních zbraní, mnohdy s výborným účinkem v cíli. Po nepřátelském dělostřelectvu pátraly i lehké pozorovací letouny kroužící nad frontou. Číňané rádi využívali k útokům noci a snížené viditelnosti, proto byly za přední linie přisunuty velké světlomety, jež ozařovaly předpolí a minomety vystřelující světlice na padáčcích.

Smrtící miny

Tam, kde byly na dostřel válečně lodě, zapojovaly se do osvětlovací střelby i jejich baterie střední ráže. Náhlý přepad měla také znemožnit rozsáhlá minová pole, často položená ve spěchu a bez řádných záznamů. Na odminování většinou nebyl čas, a tak místní rolníci umírali při náhlém výbuchu miny ještě desítky let po válce.

Po vyhlášení příměří armády na obou stranách fronty ustoupily o dva kilometry, čímž vzniklo demilitarizované nárazníkové pásmo. Obě strany začaly okamžitě budovat systém zákopů a palebných postavení, ale do vytyčené zóny již nevstupovaly. Postupně se začaly jednotky přeskupovat podle domluveného průběhu hranice nových států. Na definitivní hranici byla opět vytyčena demilitarizovaná zóna s minovými poli, ostnatými ploty a osvětlovací technikou. Vojska pomalu přecházela na strážní a hlídkovou službu, zatímco ženijní a stavební jednotky začaly s budováním stálých opevnění a úkrytů. 

 

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE

  • Zdroj fotografií: Wikimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ačkoliv podle statistik zločinnost v USA klesá, lidé se cítí méně bezpečně než před deseti lety.

Zajímavosti

Paleontologové objevili miniaturní otisky dinosauřích končetin. Byly tak drobné, že jejich tvůrce musel být malý asi jako dnešní vrabec.

Věda
Revue

Inverze vytváří nízkou oblačnost, pod kterou nedochází k promíchávání vzduchu.

Příroda

Skener EXPLORER slibuje rychlejší a více detailnější snímkování pacientů

Věda

Vratislav II. (1033 – 1092) byl český kníže a poté první český král z rodu Přemyslovců.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907