Ve znamení statečnosti: Vojenský Řád Marie Terezie

Nejobdivovanější vyznamenání mnohonárodnostního soustátí zřídila svým rozhodnutím již císařovna Marie Terezie (1717–1780). Učinila tak 18. června 1757, kdy ji posel předal radostnou zprávu – rakouské šiky pod vedením legendárního polního maršála Leopolda hraběte Dauna právě rozdrtily v bitvě u Kolína invazní armádu pruského krále Fridricha II. Velikého (1712–1786). Útočníci stojící až před Prahou museli konečně ustoupit a monarchie tak byla zachráněna.

Potěšená císařovna se ihned rozhodla poděkovat svým věrným mužům záslužným vojenským řádem, jenž měl zdobit hruď důstojníků proslavených činy mimořádné osobní statečnosti nad rámec svých povinností, případně velitelů, kteří se blýskli excelentním vedením svých jednotek v boji. Hodnost, společenské postavení, víra či původ zde nesměly hrát žádnou roli.

Zlatý kříž

Odznak řádových příslušníků představoval rovnoramenný zlatý, bíle smaltovaný kříž s tlapatými rameny, zakončenými vlnovitě prohnutými liniemi, odpovídající baroknímu duchu doby (označuje se také jako tereziánský). Ve středu nese kruhovitý medailon, na líci opatřený opisem FORTITVDINI (Statečnosti) a středovým „babenberským“ břevnem, kdy červeným polem prochází bílý pruh. Rub medailonu obsahuje zelené rámování, kterým prochází zlatý vavřínový věnec. Uprostřed jsou na bílém poli zdobně vyvedené iniciály „M T“ (Marie Terezie) a „F“ (František Štěpán Lotrinský).

Řád Marie Terezie měl dvě, respektive tři třídy (po úpravě roku 1765), jež ve všech případech umožňovaly nositeli žádat o dědičné šlechtictví. Samotná dekorace se ovšem měla po smrti svého nositele vracet řádově kapitule, přičemž docházelo k jejímu opětovnému udělení. Mimořádně schopné vojevůdce odměňovali habsburští panovníci též řádem s brilianty, čímž ale překračovali vlastní stanovy.

Počty udělených řádů (1757–1931)

Stupeň   Za boje Velké války   Celkem

Rytíř               131                 1 039

Komandér  10   140  

Velkokřížovník     11        61 (z toho šest s brilianty)

Po rozpadu Rakouska-Uherska pokračovalo tiché dekorování až do roku 1931 (naposledy ještě jedenkrát v Maďarsku, 1944). Historie nejslavnějšího habsburského vojenského řádu se uzavřela 23. září 1986, kdy ve věku 96 let zemřel jeho poslední žijící nositel, bývalý stíhací pilot a legenda rakousko-uherského námořního letectva, Gottfried svobodný pán von Banfield.