Vědci pomocí magnetické rezonance natočili křupnutí kloubů

Pro někoho jde o otřesný zvuk, při němž se dotyčnému ježí chloupky na zátylku, pro jiné jde o příjemné uvolnění ztuhlých prstů – řeč je o „prokřupnutí“ (nejen) prstních kloubů. Lékaři se specifickým zvukem, doprovázejícím křupnutí kloubů a příčinami jeho vzniku, zabývají již minimálně 70 let.

Ve čtyřicátých letech si vědci mysleli, že hlasité křupnutí je výsledkem stlačení a následného prasknutí bublinky nahromaděných plynů v kloubním mazu. Tato teorie byla ale vyvrácena v 70. letech. Pozdější výzkum také zpochybnil teorii, že časté „prokřupávání“ kloubů vede k artritidě.

Když třeskne prázdnota

Jasno v náhledu na vznik zvuku přinesl až výzkum v novém tisíciletí, ten prokázal, že křupnutí vzniká díky podtlaku. Kloub je totiž obklopen tzv. synoviální tekutinou, neboli také „kloubním mazem“. Jedná se o vazkou kapalinu uvnitř kloubního pouzdra, která v kloubu působí, jako mazadlo. Když klouby vytahujeme nebo je výrazně ohýbáme, napínáme kloubní pouzdro, které tak zvětšuje svůj objem a v kapalině se vytváří podtlak.

Plyny rozpuštěné v synoviální kapalině se stávají méně rozpustné, spojí se a utvoří bublinku. Ta poté kolabuje působením tlaku za vzniku rázové vlny – a to je ono lupnutí. Pro uvolnění trvá několik minut, než se plyny v synoviální kapalině opět rozptýlí, proto nelze klouby „prokřupnout“ dvakrát rychle za sebou.

Výzkum, zveřejněný 15. dubna, poprvé v reálném čase ukázal, jak ke vzniku lupnutí vlastně dochází. Během pokusu byla dobrovolníkova ruka připojena k zařízení, které „natahovalo“ jeho prst a celý proces vědci zaznamenávali pomocí magnetické rezonance.