Vědci z MIT pravděpodobně rozluštili 20 let trvající záhadu kvazarů

12.09.2014 - Martin Reichman

Vědcům se po dvaceti letech podařilo nalézt odpověď na otázku, proč kvazary vypadají pokaždé jinak a jak dokážou měnit svoji svítivost


Reklama

Kvazary jsou zdaleka nejjasnějšími objekty ve vesmíru, mohou produkovat světlo o ekvivalentu 3×1013 svítivosti Slunce a jejich jas může být až 100× vyšší než jas celé Mléčné dráhy. Kvazary se nacházejí velmi daleko od Země, řádově několik miliard světelných let a v dalekohledu proto vypadají jako bodový zdroj světla (například jako hvězda). Jsou to objekty z raného období vývoje galaxií a vesmíru.

Předpokládá se, že se jedná o aktivní jádra velmi starých galaxií, v jejichž středu se nachází supermasivní černá díra, milionkrát hmotnější než Slunce, na kterou dopadá velké množství hmoty. Hmota obíhá černou díru v masivním akrečním disku, kde se zahřívá a vyzařuje energii ve všech oblastech spektra. Zvláštností kvazarů, kterou vědci doposud nedokázali vysvětlit je, že dokážou měnit svou svítivost a proměnlivé je i jejich záření v neviditelném spektru.

Více hmoty, více světla

Pro pochopení jak kvazary fungují, použili vědci z Massachusettského technologického institutu (MIT) data z 20 tisíc různých pozorování. Z analýzy vyplynulo, že pro kvazary platí tzv. Eddingtonův koeficient svítivosti. Ten definuje maximální svítivost těles jako rovnováhu mezi vyzařovaným zářením a gravitační silou. Čím vyšší je tedy přísun okolní hmoty, tím vyšší je i svítivost kvazaru. Roste totiž jeho celková hmotnost.

Mračna jako ve vířivce

Druhým objevem je, že plynová mračna uvnitř kvazarů mají s největší pravděpodobností tvar zploštělého disku. Mračna pohybující se u středu kvazaru produkují světlo v širokém spektru, obrovská rychlost tohoto pohybu pak s sebou nese i změny záření a tím i proměnlivý vzhled.

Dvacet let trvající hádanka tak pravděpodobně našla své rozřešení. Vědci si od tohoto objevu slibují, že jim pomůže přesněji stanovovat hmotnost černých děr a že přinese také lepší pochopení, jakým způsobem vznikají supermasivní černé díry a jaký je jejich vliv na okolní vesmír.

Reklama

  • Zdroj textu:

    web.mit.edu

  • Zdroj fotografií: NASA

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Obsahy izotopů stroncia a kyslíku v pozůstatcích padlých v bitvě u Himéry prozrazují, že většinou nešlo o sicilské bojovníky, ale žoldáky ze vzdálených míst.

Věda
Vesmír

Z rybníka na talíř

skokan zelený | výskyt: Evropa

Tento hybrid skokana skřehotavého a krátkonohého dorůstá 5–11 cm a jeho obvykle hnědé oči mění v době páření barvu: U samců přecházejí do zelenožluté, zatímco samicím žloutnou nebo získávají žlutohnědý odstín. Díky svému jasně zelenému zbarvení skokani na svou hmyzí oběť rádi číhají například v záplavě lístků okřehku menšího, lidově zvaného žabinec. K jejich nejurputnějším predátorům přitom patří člověk – zmíněný žabí druh se totiž považuje za delikatesu. (foto: Profimedia)

Zajímavosti

Na malou plachetnici Sundowner se nacpalo na 130 vojáků. Za jejím kormidlem stál Charles Lightoller, někdejší druhý důstojník Titanicu.

Válka
Revue

V napjaté atmosféře na počátku 17. století se rozbuškou k rozpoutání násilí mezi katolíky a nekatolíky mohla stát i zdánlivá drobnost. 

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907