Vega, supermise sovětských dvojčat: Od Venuše k Halleyově kometě (1.)

31.10.2015 - Tomáš Přibyl

Dvojice sond Vega je jedním z největších triumfů sovětské kosmonautiky na poli meziplanetárních letů. A stejně tak jedním z největších úspěchů kosmonautiky československé


Reklama

Sovětský svaz se v oblasti planetárního výzkumu nesmazatelně zapsal svou řadou sond Veněra, které zkoumaly Venuši. Žádná jiná země neprovedla tak důkladný, dlouhodobý a úspěšný průzkum této planety.

Do programu byli postupně zapojováni i mezinárodní partneři: v roce 1977 podepsal SSSR dohodu s Francií o realizaci projektu EOS, což měla být výprava s balóny vysazenými do husté vrstvy atmosféry Venuše. Se startem výpravy se počítalo v letech 1983 nebo 1984. Každý balón měl mít průměr deset metrů a nést 28 kg přístrojů pro studium atmosféry a meteorologických podmínek.

Scénář letu počítal s tím, že po uvolnění pouzdra s balónem (nafouknul by se během přistávání ve výšce 50 až 60 km, takže by nestartoval z povrchu) by na oběžné dráze Venuše zůstala mateřská sonda s 80 kg přístrojů pro studium oběhu atmosféry, jejího složení či interakce se slunečním větrem.

Od Venuše ke kometě

Francouzští vědci si během příprav mise uvědomili jednu zajímavost: NASA je totiž přizvala k mezinárodnímu programu sledování Halleyovy komety (International Halley Comet Watch) a oni si všimli, že od Venuše bude kometa výtečně viditelná. Na rozdíl od Země, která měla při přiblížení v roce 1986 velmi špatné pozorovací podmínky. Francouzi hned navrhli svým sovětským kolegům zařadit do plánu chystané sondy rovněž pozorování komety v ultrafialovém spektru.

Sověti byli pro: mise měla získat mnohem větší přínos a prestiž. Pak si ovšem všimli jedné zajímavé skutečnosti: sonda, vypuštěná ze Země k Venuši v prosinci 1984, může v březnu 1986 dorazit přímo k Halleyově kometě! Proč tedy parkovat automat u Venuše, když může pokračovat k velmi atraktivnímu cíli?

A tak se zrodil plán na supermisi, které se měly zúčastnit čtyři sondy! Dvě měly být navedeny na dráhu kolem Venuše, kde by zůstaly dlouhodobě pracovat. Další dvě by kolem planety jen prolétaly, přičemž by u ní vysadily moduly s balónovými sondami. A poté by pokračovaly k Halleyově kometě. Mise dostala název Venuše-Halley(ova kometa). Psáno v ruštině Veněra-Gallej, protože azbuka „H“ nemá. Zkráceně Vega.

Supermise v šibeničním termínu

Plán byl na jaře 1980 předložen ke schválení Akademii věd i Ministerstvu všeobecného strojírenství. Dostal sice zelenou, ale v redukované podobě. Dvě orbitální sondy byly zrušeny, dva velké balóny taky (nahradily je balóny menší) a navíc byly doplněny o standardní přistávací modul. Výsadek na Venuši byl totiž něčím, co Sověti uměli, a tak úředníci nechtěli misi složenou pouze z nových prvků, ale také z osvědčených technologií. Redukce původního plánu se ale vůbec nelíbila Francii, která už investovala do vývoje balónů a jejich přístrojů nemalé prostředky. A která se v tomto okamžiku rozhodla z programu odstoupit.

Vega se tedy rozjela vpřed, ale pod velkým tlakem, protože od schválení v srpnu 1980 do startu bylo něco málo přes čtyři roky. Což na vývoj, výrobu a testování je v případě takto komplexní mise opravdu šibeniční termín.

Sondy měly původně vyhrazeno 125 kg na přístrojové vybavení, ale to se postupně podařilo zvýšit na téměř dvojnásobek – na 240 kg – což umožnilo vzít čtrnáct různých aparatur. Nejvyšší prioritou se stalo studium jádra komety: jeho velikost, tvar, objem a způsob rotace. Scénář mise počítal s průletem ve vzdálenosti osmi až devíti tisíc kilometrů. To bylo velmi blízké, ale ještě relativně bezpečné.

Plošina „Made in Czechoslovakia“

Předchozí sovětské sondy nesly přístroje přímo na svém těle a při pozorování nějakého cíle se natáčely celé. Jenže to u Veg nebylo možné, protože sondy měly prolétat kolem komety vzájemnou rychlostí téměř 80 km/s, což představovalo úhlovou rychlost téměř jeden stupeň za sekundu. Tím by vznikl problém se správným udržováním orientace i s vysíláním dat na Zemi v reálném čase – přece jen existovala nemalá šance, že prašné okolí komety sondy zničí, a tak bylo potřeba vysílat získávané informace průběžně.

Konstruktéři proto vsadili na orientovanou plošinu, která by se s přístroji natáčela za kometou bez ohledu na polohu celé sondy. Plošina měla mít dva stupně volnosti: 220 stupňů horizontálně a 60 stupňů vertikálně. Nesla kamery, spektrometry a další vybavení. Do klání šly dva návrhy: jeden vyrobený v SSSR a druhý v Československu. Československá plošina soutěžila víceméně pro formu, protože veškerá dokumentace od počátku počítala se sovětským hardwarem.

Jenže právě sovětský návrh dvakrát po sobě selhal při vibračních testech, jež simulují prostředí na startující raketě. Československá plošina ASP-G tak dostala zelenou.

Pokračování dobrodužství sond Vega najdete na Tajemství vesmíru zítra

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 10/2013

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Escobar měl na svědomí tisíce životů. V Medellínu sotva potkáte někoho, kdo by neznal některou z obětí.

Cestování
Historie

Jeden z australských sklípkanců. Tento pavouk patří k nejnebezpečnějším druhům zvířat na světě a jedno jeho kousnutí může být pro člověka smrtelné.

Věda

Mlha v atmosféře Pluta na snímku sondy New Horizons

Vesmír

Hamburger byl populární už v antice

Věda

Izraelské A-4 Skyhawky se osvědčily, tyto stroje však už čekají na rozebrání.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907