Veliké theatrum v městě pražském

04.10.2015 - Zdeněk Šašinka

Vojsko, poražené na Bílé hoře, se rozuteklo. Situace však vůbec nebyla jasná, vždyť v Praze vládla soldateska rabující domy katolíků i stavovské opozice. Maxmilián Bavorský (1573–1651) projevil velkomyslnost a přislíbil ochranu životů i majetků vzbouřenců, stejně jako přímluvu u císaře. Svou podporu myslel vážně, stavové ovšem tento slib mylně pochopili jako příslib amnestie.


Reklama

Oběti, zrádci a hrdinové

Problémem bylo sestavit soudní tribunál, protože o účast v něm nikdo nestál. Odmítli to i oběti pražské defenestrace Slavata a Martinic a stejně tak i další místodržící, třeba Adam ze Šternberka. Všichni prosili císaře, aby na ně tento úřad nevkládal. Vedli je k tomu nejspíše příbuzenské svazky s obviněnými a obava z veřejného mínění. Nakonec byl předsedou soudu jmenován Karel z Lichtenštejna a jeho zástupcem Adam z Valdštejna. Od 17. května do 12. června 1621 vynesla pražská exekuční komise 51 rozsudků, vesměs tresty smrti.

Ortel a exekuce

Nad verdikty probděl Ferdinand II. celou noc a nakonec 16. června podepsal 43 rozsudky smrti, u 16 z nich ale poskytl odklad až do dalšího císařského rozhodnutí. 19. června se v soudní síni na Pražském hradě měli odsouzení dozvědět verdikt.

Obžalobu přečetl česky a německy královský prokurátor Přibík Jeníšek z Újezda. Vždy když dočetl, doktor Melander jménem soudního tribunálu odpověděl, že rozsudek je sepsán a bude oznámen. Nikdo to sice nevěděl jistě, všichni však počítali s hrdelním ortelem. O to větší překvapení přišlo, když bylo u patnácti jmenovaných oznámeno, že jejich rozsudek se mění.  Šestnáctým omilostněným byl Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu, který se o své milosti ale dozvěděl až na popravišti, těsně předtím, než dopadl meč mistra popravčího. Ostatních sedmadvacet odsouzených čekalo na milost marně, přestože mnozí z nich doufali až do poslední chvíle.

Poprava začala 21. června 1621 o páté hodině ranní. Jako první vstoupil na popraviště Jáchym Ondřej Šlik a s modlitební knihou poklekl na rozprostřené černé sukno. Pak ťal kat Jan Mydlář a hlava hraběte se odkutálela. Tělo zabalili do onoho sukna a odnesli z lešení. Byla položena nová tkanina a na lešení mohl vystoupit další z pánů. Všechno bylo dokonale zinscenováno, svoji schůzku s osudem zde měli tři osoby panského stavu, sedm rytířů a sedmnáct měšťanů (viz Seznam popravených).

K představě popravy u nás patří špalek a sekera, na Staroměstském náměstí však ale nebylo ani jedno. Popravovalo se mečem a špalek se používal pouze k utětí rukou. Odsouzenec poklekl na kolena, vztyčil hlavu a tehdy k němu zezadu přistoupil kat a vodorovným úderem ve výši ramen přeťal hrdlo. Nutno říct, že Jan Mydlář byl skutečným profesionálem a nikdo z odsouzených netrpěl. Všichni byli sťati jediným úderem. Za tuto práci dostal velmi dobře zaplaceno, účtoval si celkem 584 kop míšeňských grošů, což byla částka, za niž se dal pořídit v Praze dům. 

Tři odsouzení byli namísto „čestné smrti mečem“ oběšeni, snad aby si Mydlář odpočinul. Dva oběsili na trámu trčícím z okna radnice a jeden skončil na šibenici uprostřed náměstí. Hrůzné divadlo, jaké nemělo v českých zemích obdoby, skončilo po deváté ráno. Dvanáct hlav se pak ocitlo na ochoze Staroměstské mostecké věže, odkud je sňaly teprve saské oddíly, které Prahu obsadily o deset let později. 

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Wikimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907