Hluboko v nitru mlhoviny Kreveta (Gum 56) se nachází tři hvězdokupy mladých horkých stálic starých pouze několik milionů let, které intenzivně září v ultrafialovém oboru elektromagnetického záření a nutí okolní oblaky mlhoviny také zářit. Záření „očesává“ elektrony z atomárních obalů při procesu, který nazýváme ionizace, a při následné rekombinaci atomy uvolňují energii v podobě světla. Každý chemický prvek vyzařuje charakteristické vlnové délky a obří oblaky vodíku jsou zodpovědné za to, že mlhovina svítí nápadným odstínem červené barvy.
Za velkou část ionizované hmoty v oblaku Gum 56 jsou zodpovědní dva horcí modrobílí hvězdní obři spektrálního typu O. Tento typ hvězd se ve vesmíru vyskytuje zřídka, jelikož jejich vysoká hmotnost jim předurčuje velmi krátký život. Za pouhý milion let se tyto hvězdy zhroutí samy do sebe a zakončí tak svůj život explozí supernovy ještě o něco dříve, než řada dalších hmotných hvězd v této hvězdokupě.
Kromě řady nedávno vzniklých hvězd uhnízděných v mlhovině obsahuje tato rozsáhlá oblast stále dost plynu a prachu na to, aby se v ní utvářely další stálice. Části mlhoviny, kde hvězdotvorba stále probíhá, jsou na záběru patrné jako hustá tmavá oblaka.
Hmota, ze které tyto nové hvězdy vznikají, obsahuje také pozůstatky těch nejhmotnějších hvězd starších generací, které již zakončily svůj život při explozi supernovy. Tak se uzavírá cyklus hvězdného života a smrti.
eso.org
VesmírMagnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.
PřírodaMexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.
Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice
