Víkendové sluneční erupce: Efektní, ale pro Zemi nejsou nebezpečné

Sluneční erupce mají svou vlastní stupnici podobně jako například zemětřesení. Klíčovou roli v nich hraje jednak jejich intenzita – udávaná ve wattech na metr čtvereční, a také vzdálenost radioaktivního záření, která se následně měří satelitním systémem GOES (Geostationary Operational Environmental Satellite).

Jak se dělí erupce

Sluneční erupce se dělí do šesti tříd – A, B, C, M, X a Super X s hodnotou 1 až 9 (například B4, M5, C9). Každá třída je vždy desetinásobkem třídy předchozí (s výjimkou tříd X), což znamená, že například erupce M2 je 10× silnější než C2. Vážnější dopad na dění na Zemi mohou mít pouze silnější erupce třídy M a pak také erupce tříd X. V případě třídy M jde maximálně o rušení rádiového a GPS signálu, případně vznik polárních září; erupce tříd X již mohou mít vážnější dopady.

Máme se slunečních erupcí bát?

Sluneční erupce vytváří kaskádu vysokoenergetických částic známých jako protonová bouře, tyto částice pak mohou proniknout lidským tělem a způsobovat biochemická poškození. Víkendové erupce zachycené sluneční observatoří SDO vědci hodnotí jako středně silné, odpovídající třídě M5. Výboje ale tentokrát nesměřovaly přímo k Zemi a vědci proto dopad na dění na Zemi neočekávají.

Největší erupcí zaznamenanou GOES byla exploze ze 4. listopadu 2003, kdy výboje dosahovaly stupně X28, později dokonce překvalifikovaného na X40 a X45. Tou úplně největší ale byla erupce z roku 1859, která zanechala stopy v Grónském ledu ve formě nitrátu a berylia.