Vítězící bakterie: Konec věku antibiotik?

09.11.2013 - Lucie Paseková

Antibiotika jako lék na kdejakou „rýmičku“? Bohužel dosud naprosto běžná praxe. Nadužívání antibiotik přitom vede k tomu, že se vůči nim bakterie stávají stále odolnějšími


Reklama

Bakterie, které si vyvinuly odolnost proti antibiotikům, zabijí jen v Evropě ročně přes dvacet pět tisíc lidí. Údaj je navíc pravděpodobně podhodnocený: Řada infekcí způsobených rezistentními bakteriemi totiž zůstane neodhalena a některé odolné kmeny ve statistikách zcela chybí.

V Evropě je nejhorší situace na jihu. Nezáviděníhodný rekord drží Řecko, kde lidé denně mimo nemocnice spotřebují více než třicet dávek antibiotik na tisíc obyvatel. V severně položeném Norsku je naopak spotřeba antibiotik poloviční. Mimo Evropu nejsou statistiky o nic optimističtější. V USA hovoří odhady o 63 tisících obětí rezistentních bakterií ročně. V zemích třetího světa, pro které nemáme přesné statistické údaje, je situace pravděpodobně ještě mnohem horší.

Rychlejší než věda

Existence bakterií odolných vůči působení antibiotik není ničím novým. Nástup masového užívání antibiotik po objevu penicilinu v roce 1928 však proces budování rezistence bakterií značně urychlil. Bakterie mají navíc oproti současné farmacii značnou výhodu – v ideálních podmínkách se totiž dokážou velmi rychle množit a kopírování DNA při jejich dělení pak představuje příležitost pro vznik nových mutací. Vývoj nových léků přitom trvá přinejmenším deset let, což je dostatečně dlouhá doba, aby se bakterie přizpůsobily staré generaci léčiv. Navíc jsou schopny si vzájemně vyměňovat geny. Jakmile tedy jedna „superbakterie“ získá obranyschopnost vůči antibiotikům, může ji teoreticky předat i dalším druhům bakterií, s nimiž přijde do styku.

Příliš drahý výzkum   

Pokud stará antibiotika selhávají, nabízí se zdánlivě jednoduchá možnost vyvíjet nová a účinnější. Situace je ale složitější. Přírodní látky a jejich syntetické obdoby jsou totiž už do značné míry vyčerpány. Farmaceutické firmy se navíc do vývoje nových antibiotik příliš nehrnou – výzkum je totiž velmi nákladný. Po uvedení na trh je pak nové antibiotikum pod patentovou ochranou jen deset let. Vývoj nových léků se tedy firmám finančně nevyplácí. Předpovědi tak nejsou zrovna růžové a v budoucnu možná budeme opět umírat na poměrně banální infekce, podobně jako před vynálezem penicilinu.

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907