Voyager 1 a 2: Průkopníci na cestě Sluneční soustavou

04.07.2015


Reklama

Sondy Voyager 1 a Voyager 2 patří k nějvětším úspěchům americké kosmonautiky. Navštívily všechny plynné obry a dnes se nacházejí daleko za jejich drahami. Se Zemí dodnes komunikují.

Základní tělo sond mělo tvar desetistěnu o průměru 188 cm a výšce 47 cm. Uvnitř byla umístěna většina přístrojů, což usnadňovalo jejich tepelnou regulaci – a navíc tak byly chráněny před mikrometeority či radiací. Ve středu těla sondy byla umístěna nádrž o průměru 71 cm, obsahující 104 kg hydrazinu, tedy množství, které teoreticky stačilo na změnu rychlosti sondy o 190 m/s. Šlo ale jen o teorii, protože palivo se využívalo k tříosé stabilizaci sondy.

Tato technika (na rozdíl od stabilizace rotací) znamenala vyšší spotřebu pohonných látek, ale zároveň lepší orientaci a větší pružnost při snímkování. Zajímavostí je, že před průletem u každé planety provedl Voyager několik otoček o 360° ve všech osách, čímž vlastně „vyčistil“ své okolí, a sbíraná data tak nebyla zkreslena okolním znečištěním. Každá sonda nesla šestnáct motorů s tahem po 0,89 N.

Antény

Na hlavním těle automatu se nacházela anténa o průměru 3,66 m, která umožňovala komunikaci v pásmu S (2,3 GHz) a X (8,4 GHz). Jenže během vývoje se nedařilo některé komponenty pro komunikační systém v pásmu X vyvinout. Začalo se proto vážně uvažovat o startu jen s aparaturou komunikující v pásmu S, což by sice nevadilo při průzkumu Jupitera, ale dramaticky by to snižovalo množství dat vysílaných od Saturnu a zcela by to vylučovalo provedení vědeckého programu u dalších planet. 

Oprava dat

Zbýval rok do startu, když se konečně podařilo učinit několik zásadních průlomů a techniku vyvinout. Protože však šlo o nové a nedostatečně otestované komponenty, počítalo se s možným selháním pásma X. Proto NASA vyvinula speciální algoritmus umožňující částečná nebo poškozená data opravovat. Ten nakonec své využití našel: v pásmu X šlapal systém jako hodinky, ale algoritmus byl využit pro zvýšení objemu dat získaných u Neptunu a Uranu.

Ramena a mozek 

Voyager nesl trio výklopných ramen: jedno obsahovalo radioizotopové generátory s 39 kg plutonia, což sondě zajišťovalo 450 W elektrické energie při startu. Jen pro srovnání: v nových generátorech ASRG (NASA je bude mít k dispozici v roce 2016) budou pro zajištění stejného množství energie stačit pouhé 3 kg plutonia!

„Mozek“ sondy tvořily tři počítače, které měly třetinu paměti přeprogramovatelnou. Tato nesmírně důležitá vlastnost (a ve své době u sond velmi neobvyklá) umožňovala operativní změny plánu. Kromě toho nesl Voyager celkem deset přístrojů o hmotnosti 115 kg, celková hmotnost sondy při startu pak činila 825 kg.

K sondě byla rovněž připevněna pozlacená měděná deska o průměru 30 cm, která zachycovala ve srozumitelném matematicko-fyzikálním kódu pozdravy v 55 jazycích, což reprezentovalo 87 % světové populace. Kromě toho nesla deska ukázky hudby, zvuky Země či vzkazy významných osobností.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 6/2013

  • Zdroj fotografií: NASA

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejen alkohol, ale také rozbujelá prostituce a hazardní hry dennodenně trápily počestné občany Ostravy.

Historie

Nejstarší zobrazení lovu na světě.

Věda

Řada hotelů po celém světě dodržuje letitou tradici neoznačování pokoje s číslem třináct, některé dokonce přeskakují třináctku i v označení pater.

Zajímavosti

Výtrysk prachu a kamení z planetky Bennu letos 6. ledna

Vesmír

Také ve Francii musely po odchodu mužů zastat práci na poli ženy.

Válka

Kaňon je až 27 kilometrů široký a přes půl kilometru hluboký.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907