Voyager 1 a 2: Průkopníci na cestě Sluneční soustavou

04.07.2015


Reklama

Sondy Voyager 1 a Voyager 2 patří k nějvětším úspěchům americké kosmonautiky. Navštívily všechny plynné obry a dnes se nacházejí daleko za jejich drahami. Se Zemí dodnes komunikují.

Základní tělo sond mělo tvar desetistěnu o průměru 188 cm a výšce 47 cm. Uvnitř byla umístěna většina přístrojů, což usnadňovalo jejich tepelnou regulaci – a navíc tak byly chráněny před mikrometeority či radiací. Ve středu těla sondy byla umístěna nádrž o průměru 71 cm, obsahující 104 kg hydrazinu, tedy množství, které teoreticky stačilo na změnu rychlosti sondy o 190 m/s. Šlo ale jen o teorii, protože palivo se využívalo k tříosé stabilizaci sondy.

Tato technika (na rozdíl od stabilizace rotací) znamenala vyšší spotřebu pohonných látek, ale zároveň lepší orientaci a větší pružnost při snímkování. Zajímavostí je, že před průletem u každé planety provedl Voyager několik otoček o 360° ve všech osách, čímž vlastně „vyčistil“ své okolí, a sbíraná data tak nebyla zkreslena okolním znečištěním. Každá sonda nesla šestnáct motorů s tahem po 0,89 N.

Antény

Na hlavním těle automatu se nacházela anténa o průměru 3,66 m, která umožňovala komunikaci v pásmu S (2,3 GHz) a X (8,4 GHz). Jenže během vývoje se nedařilo některé komponenty pro komunikační systém v pásmu X vyvinout. Začalo se proto vážně uvažovat o startu jen s aparaturou komunikující v pásmu S, což by sice nevadilo při průzkumu Jupitera, ale dramaticky by to snižovalo množství dat vysílaných od Saturnu a zcela by to vylučovalo provedení vědeckého programu u dalších planet. 

Oprava dat

Zbýval rok do startu, když se konečně podařilo učinit několik zásadních průlomů a techniku vyvinout. Protože však šlo o nové a nedostatečně otestované komponenty, počítalo se s možným selháním pásma X. Proto NASA vyvinula speciální algoritmus umožňující částečná nebo poškozená data opravovat. Ten nakonec své využití našel: v pásmu X šlapal systém jako hodinky, ale algoritmus byl využit pro zvýšení objemu dat získaných u Neptunu a Uranu.

Ramena a mozek 

Voyager nesl trio výklopných ramen: jedno obsahovalo radioizotopové generátory s 39 kg plutonia, což sondě zajišťovalo 450 W elektrické energie při startu. Jen pro srovnání: v nových generátorech ASRG (NASA je bude mít k dispozici v roce 2016) budou pro zajištění stejného množství energie stačit pouhé 3 kg plutonia!

„Mozek“ sondy tvořily tři počítače, které měly třetinu paměti přeprogramovatelnou. Tato nesmírně důležitá vlastnost (a ve své době u sond velmi neobvyklá) umožňovala operativní změny plánu. Kromě toho nesl Voyager celkem deset přístrojů o hmotnosti 115 kg, celková hmotnost sondy při startu pak činila 825 kg.

K sondě byla rovněž připevněna pozlacená měděná deska o průměru 30 cm, která zachycovala ve srozumitelném matematicko-fyzikálním kódu pozdravy v 55 jazycích, což reprezentovalo 87 % světové populace. Kromě toho nesla deska ukázky hudby, zvuky Země či vzkazy významných osobností.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 6/2013

  • Zdroj fotografií: NASA

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Přes porážku u Bzury dokázala část polské armády ustoupit za Vislu a směřovala na jihovýchod země. Do průběhu bojů ale osudově zasáhla sovětská invaze do Polska ze 17. září 1939.

Zajímavosti

Oblíbené i obávané buráky

Věda

Rentgenový záblesk supermasivní černé díry galaxie GSN 069

Vesmír

 Torpédovka 79T táhne vrak vzducholodě do přístavu v zálivu Veruda

 

Válka

Téměř neviditelný podzemní požár rašeliny ve Středním Kalimantanu, Borneo

Věda

Zleva sedí Apt, Wilcutt, Readdy, Akers, Walz, stojí Lucidová, Blaha.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907