Vstříc záhubě monarchie

04.11.2015 - Josef Fučík

Dodnes takřka s železnou pravidelností slýcháme, kterak se naši utlačovaní předci vyprostili ze jha rakouského žaláře národů a s vlasteneckým nadšením přestoupili pod prapory rodící se republiky. Jak ale vypadala realita c. a k. armády ve skutečnosti a jak české vojáky vnímal jeden z nejvýše postavených císařských generálů?


Reklama

Zrezavělá branná moc

Rakousko-Uhersko se rovněž na počátku 20. století nechystalo primárně do boje, jak již po léta urputně tvrdí naše publicistika. Jiskry velké evropské války doutnaly po řadě konfliktů po celou druhou polovinu19. století a dosud je převážně tlumila diplomacie. Podle toho též vypadala bojeschopnost císařské armády na počátku 20. století, jež přes svoji věrnost trůnu zaostávala jak ve výcviku, tak ve výzbroji. 

Již před vypuknutím války se nečekaně objevila též vnitřní krize vrchního velení. V květnu 1913 totiž došlo na odhalení špióna v osobě plukovníka Alfreda Redla, původně vysokého důstojníka zpravodajské sekce rak.-uh. generálního štábu, toho času šéfa štábu pražského VIII. armádního sboru. Zcela konsternován zůstal sám František Josef: „Tak to jsou ty nové časy! A co ty kreatury, které přinášejí? V našich starých dobách bylo něco takového zcela nemyslitelné!“

Císař poté upustil od tradičního stálého styku se svou armádou a faktické velení předal následníkovi trůnu, arcivévodovi Františku Ferdinandovi. Ten odsoudil způsob Redlova „odstavení“ coby „nekřesťanské barbarství“ a začal připravovat důslednou armádní reformu, než jej v neděli 28. června 1914 zavraždili v Sarajevu.

Hledání válečné strategie

Za vypjaté situace se nehledal excelentní voják vhodný k vedení celé armády právě nejsnadněji. Císař do jejího čela překvapivě vybral dva generály starého ražení; Franze Conrada z Hötzendorfu – šéfa c. a k. generálního štábu, a arcivévodu Friedricha, dosavadního velitele rakouské zeměbrany, nyní jmenovaného armádním vrchním velitelem. Conrad se tak prakticky stal až do konce roku 1917 jediným neúprosným velitelem rak.-uh. polního vojska.

Polní maršál a jeho čeští vojáci

Lze bez ostychu říci, že Češi leželi Conradovi v žaludku již od počátku války. Conrad o „české otázce“ poprvé jednal již na konci roku 1914 s bavorským vyslancem baronem Tucherem. Oba se shodli na tom, že se u českých jednotek a u Čechů vůbec, nacházejí „drastické náznaky“. Čeho se však měly týkat, to již pánové nespecifikovali. Na německé straně narůstaly též obavy z rozmáhajícího se slovanského elementu, na což Conrad odpověděl proklamovanou snahou dovést monarchii k pevnému a všestrannému spojení s Německem. Nechuť polního maršála k Čechům ještě zesílila poté, co se na Rusi a později též v Itálii objevili čs. legionáři.

Ještě jednou, během svého odloučení na tyrolské frontě, projevil Conrad v únoru 1918 svoji neskonalou podezřívavosti k Čechům. Daleko od něj, na východní frontě, kde se v Brestu Litevském sjednávalo příměří (prosinec 1917 – březen 1918), viděl rostoucí české přechody k nepříteli, přičemž tvrdil, že je to u jejich bojových těles na denním pořádku: „Ano tak to bylo, přecházely celé skupiny. I to, že se s Rusy domluvily před bitvou. Okamžité to bylo u Čechů, a jsem přesvědčen, že to nebylo z jejich pouhého strachu. Lobkowitz mi tvrdil, že se tak děje pouze v malé míře a nelze mít za to, že to způsobují české vlivy.“ Paradoxně tak vyznívá skutečnost, že se Conrad po svém odchodu z armády 1. prosince 1918 stal doktorem honoris causa na Karlově univerzitě v Praze.

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Wikimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Revue

Čínské prasečí farmy jsou bohatým zdrojem chřipkových virů.

Věda

Ve viditelném světle

Na takovýto vzhled M31 jsme zvyklí od dob větších pozemních dalekohledů. Hvězdný ostrov v Andromedě dělí od Země asi 2,5 milionu světelných roků a jeho průměr astronomové určili na 230 tisíc světelných let. Jedná se o spirální galaxii, která je vůči našemu pohledu částečně skloněná. Její hmotnost se pohybuje v rozpětí 300–400 miliard hmotností Slunce (nepočítaje temnou hmotu). M31 a Mléčná dráha představují dva největší objekty v Místní skupině. Navzájem se k sobě přibližují a zhruba za čtyři miliardy roků postupně splynou v jednu velkou eliptickou galaxii.

Vesmír

Pes ušatý je v angličtině pojmenován „Bat-eared fox“, tedy „liška s netopýříma ušima“. Sluch této psovité šelmy je skutečně mimořádný.

Příroda
Zajímavosti
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907