Výsadkářská specialita: Skládací houfnice M1A1

09.09.2015 - Lukáš Visingr

Většinu výzbroje amerických výsadkářů představovaly standardní modely US Army, ale našlo se i několik zvláštností, jako byla například skládací houfnice


Reklama

Původ nejpoužívanější dělostřelecké zbraně amerických parašutistů lze vysledovat do období krátce po první světové válce, kdy armádní komise doporučila, aby si US Army pořídila lehké skládací houfnice ráže 75 mm. Tehdy se však nepředpokládalo, že by se tato zbraň dostala do výzbroje vzdušných výsadkových sil, jelikož armáda zamýšlela využít ji pro boj v těžkém terénu, respektive pro horské jednotky.

Dělo jako skládačka

Rozložení zbraně na šest kusů mělo umožnit dopravu na hřbetech soumarů. Roku 1927 byla houfnice zavedena do služby pod oficiálním názvem „Howitzer, Pack, 75mm M1 on Carriage M1“. Vzniklo však jen málo kusů a prvním výrobním standardem se stalo provedení M1A1, které se vyznačovalo mimo jiné přepracovaným závěrem.

Původní lafeta M1 měla jenom dřevěná loukoťová kola, jež se hodila pro tažení zvířaty, avšak s rozmachem motorizované trakce se přešlo na novější lafetu M8 s pneumatikami a plechovými disky, čímž vznikla zdaleka nejrozšířenější verze, tedy 75mm houfnice M1A1 na lafetě M8. Do roku 1940 však armáda obdržela pouze 91 kusů všech variant, jelikož na větší počet nebyly finance a horské útvary se nacházely až někde na konci seznamu priorit.

Všechno se změnilo až s vypuknutím války a následným nárůstem významu výsadkových divizí, pro něž se M1A1 ukázala jako takřka optimální výzbroj. Teprve výsadkové operace umožnily vyniknout všem kvalitám této opravdu dobře zkonstruované, pohyblivé, účinné a v neposlední řadě lehce obsluhovatelné zbraně. Patrně největší slávu si získala v průběhu operace Market Garden.

 

Houfnice M1A1

Délka zbraně: 3,68 m

Délka hlavně: 1,19 m

Ráže: 75 mm

Celková hmotnost: 588 kg

 

Zbraň měla vodorovně se pohybující závěrový blok a hydropneumatický systém tlumení zpětného rázu, instalovaný pod hlavní. Celou sestavu hlavně chránil kryt, který dával houfnici velmi charakteristický tvar. Náměr se nastavoval prostřednictvím mechanismu na kolébce lafety a měl rozsah mezi 5 a 45 stupni, kdežto odměr byl nastavován pomocí šroubu na nápravě a činil do 6 stupňů vlevo či vpravo.

Rozložitelná až na devět částí

Houfnice M1A1 na lafetě M8 se dala rozložit na šest částí, z nichž žádná nevážila více než 107 kg. Oněch šest částí tvořila vlastní hlaveň, kola se závěrem, horní část lafety s kolébkou, spodní část lafety s tlumicím systémem, přední část ramene a konečně i zadní část ramene s nápravou.

V případě vysazování na padáku se dala zbraň rozložit dokonce na devět částí. Po sestavení s ní dokázala dobře vycvičená obsluha vést palbu trvalou rychlostí 3 až 6 ran za minutu a maximální dostřel činil asi 8 925 m. Nejvíce se používaly tříštivo-trhavé granáty, ale občas se sáhlo také k protitankovým kumulativním (HEAT) nebo kouřovým.

Jako standardní palebnou podporu měla každá výsadková divize dva kluzákové prapory houfnic po dvou bateriích (v každé šest zbraní) a jeden padákový prapor se třemi bateriemi (v každé čtyři houfnice), celkově tedy 36 zbraní.

V prosinci 1944 se tento počet zvýšil na 60 kusů s tím, že část M1A1 mohly vystřídat 105mm houfnice M3. Vedle základní výsadkové podoby vznikla i příbuzná polní houfnice, jež se nedala rozkládat. Během válečných let zbrojovky vyprodukovaly celkem 4 939 houfnic M1A1, které se potom dostaly do armád řady států, z nichž některé je (zpravidla pod poválečným názvem M116) používají ještě dnes.

  • Zdroj textu:

    VOJSKA - Američtí výsadkáři

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Terenní vozidla představovala ideální způsob jak proniknout nepřátelskými liniemi

Válka

Josefa Slánská s manželem, synem Rudolfem a dcerou Martou

Historie

Stingray při historicky prvním letu na MidAmerica St. Louis Airport

Věda

Sestava Energija–Buran na Bajkonuru před startem v listopadu 1988

Vesmír
Revue

Příchod bělochů znamenal pro indiány šok. Hernán Cortés dobývá Tenochtitlán, hlavní město Aztéků.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907