Vzpomínky pilota SR-71: Ze zákulisí utajovaného letadla

SR-71 měl nahradit průzkumný Lockheed U-2, létající ve velkých výškách, ale relativně pomalý a nepřáteli za železnou oponou už jednou sestřelený. Návrh i vývoj probíhaly naprosto utajeně a stroji s krycím názvem Oxcart se často říkalo prostě „Výrobek“. Konstrukce letadla s předpokládanou rychlostí trojnásobku rychlosti zvuku a výškou letů okolo 25 km nad zemí nebyla jednoduchá. Problematické bylo především výrazné zahřívání trupu až na 300 °C. 

Jedinečné momenty

„Dostat se k  SR-71 nebylo jen tak,“ popisuje ze zákulisí pilot Rick McCrary. Samozřejmostí byly zkušenosti z pilotování dvou výkonných letadel a vynikající zdravotní stav, ale nováčci se k jednotce dostali pouze na osobní doporučení některé z již zde sloužících osob. „Když jsem dojel na základnu Beale a šel se poprvé podívat na stroj, bylo to úžasné.“ Blackbirdy nebyly moc známé ani u amerických vojáků, a tak možnosti obejít si letadlo zblízka se nedostalo téměř nikomu. „SR-71 je prostě unikátní letadlo – tvarem, rozměry, vším,“ vysvětluje pilot. 

Po důkladném prověření nastal dlouhý čas studia, tréninku, stovky hodin na simulátoru. „Posádku letadla tvoří pilot a operátor průzkumných systémů. To byla pevně daná sehraná dvojice, se stejnou leteckou historií,“ říká Rick McCrary. Po čtyřech cvičných letech s instruktorem už následovalo zařazení do služby. „Piloti vždy šest neděl sloužili, pak měli stejnou dobu volno,“ popisuje režim pilot. „Na základně byla jen malá skupinka pilotů, k tomu pozemní personál i lidé, kteří letadlo navrhovali, což bylo proti jiným typům unikátní.“

TIP: Lockheed SR-71: Jak funguje motor nejrychlejšího letounu světa

Jedinečné bylo také pilotování stroje. „Za šest měsíců tréninku jsme zapomenuli vše, co jsme se naučili na jiných letadlech, a získali úplně nové návyky – kvůli rychlosti bylo vše jiné,“ vysvětluje Američan. Kvůli obrovské spotřebě bylo potřeba doplňovat palivo několikrát za let, poprvé už relativně krátce po startu – letadlo „sežalo“ 36 tun kerosínu za necelou hodinu a půl provozu. A není divu, když na plnou forsáž dokázalo letět i hodinu. „Během dlouhých misí jsme za letu doplňovali palivo i osmkrát,“ popisuje pilot. „Při dlouhých letech nad polárními oblastmi jsme za jediný let zažili i několik svítání a západů slunce,“ říká pilot na otázku, co patřilo k nejhezčím zážitkům letů s tímto unikátním strojem.