Vzpomínky pilota SR-71: Ze zákulisí utajovaného letadla

10.03.2014 - Jan Miklín

Americký „Kos“ byl prvním letadlem s použitím „neviditelné technologie“ stealth a zároveň nejrychlejším letadlem světa. Letectvo jej používalo k průzkumným misím nad citlivými oblastmi. Jaký pohled na něj mělo několik vyvolených pilotů?


Reklama

SR-71 měl nahradit průzkumný Lockheed U-2, létající ve velkých výškách, ale relativně pomalý a nepřáteli za železnou oponou už jednou sestřelený. Návrh i vývoj probíhaly naprosto utajeně a stroji s krycím názvem Oxcart se často říkalo prostě „Výrobek“. Konstrukce letadla s předpokládanou rychlostí trojnásobku rychlosti zvuku a výškou letů okolo 25 km nad zemí nebyla jednoduchá. Problematické bylo především výrazné zahřívání trupu až na 300 °C. 

Jedinečné momenty

„Dostat se k  SR-71 nebylo jen tak,“ popisuje ze zákulisí pilot Rick McCrary. Samozřejmostí byly zkušenosti z pilotování dvou výkonných letadel a vynikající zdravotní stav, ale nováčci se k jednotce dostali pouze na osobní doporučení některé z již zde sloužících osob. „Když jsem dojel na základnu Beale a šel se poprvé podívat na stroj, bylo to úžasné.“ Blackbirdy nebyly moc známé ani u amerických vojáků, a tak možnosti obejít si letadlo zblízka se nedostalo téměř nikomu. „SR-71 je prostě unikátní letadlo – tvarem, rozměry, vším,“ vysvětluje pilot. 

Po důkladném prověření nastal dlouhý čas studia, tréninku, stovky hodin na simulátoru. „Posádku letadla tvoří pilot a operátor průzkumných systémů. To byla pevně daná sehraná dvojice, se stejnou leteckou historií,“ říká Rick McCrary. Po čtyřech cvičných letech s instruktorem už následovalo zařazení do služby. „Piloti vždy šest neděl sloužili, pak měli stejnou dobu volno,“ popisuje režim pilot. „Na základně byla jen malá skupinka pilotů, k tomu pozemní personál i lidé, kteří letadlo navrhovali, což bylo proti jiným typům unikátní.“

TIP: Lockheed SR-71: Jak funguje motor nejrychlejšího letounu světa

Jedinečné bylo také pilotování stroje. „Za šest měsíců tréninku jsme zapomenuli vše, co jsme se naučili na jiných letadlech, a získali úplně nové návyky – kvůli rychlosti bylo vše jiné,“ vysvětluje Američan. Kvůli obrovské spotřebě bylo potřeba doplňovat palivo několikrát za let, poprvé už relativně krátce po startu – letadlo „sežalo“ 36 tun kerosínu za necelou hodinu a půl provozu. A není divu, když na plnou forsáž dokázalo letět i hodinu. „Během dlouhých misí jsme za letu doplňovali palivo i osmkrát,“ popisuje pilot. „Při dlouhých letech nad polárními oblastmi jsme za jediný let zažili i několik svítání a západů slunce,“ říká pilot na otázku, co patřilo k nejhezčím zážitkům letů s tímto unikátním strojem.

  • Zdroj textu:

    sbnation.com

  • Zdroj fotografií: Wikipedia, archiv

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907