Za oponu neznámého Ruska: Zapovězená divočina

17.06.2016 - Jan Svatoš

Tvůrci dokumentárního cyklu „Wildes Russland“ poznali prakticky neznámá místa největší země světa jako dosud málokdo. O nevyzpytatelném sibiřském počasí, byrokracii, filmování v době války a setkání s nebezpečnou divočinou vyprávěl časopisu Příroda producent Tom Synnatzschke


Reklama

? Největší země na světě by logicky měla mít největší počet přírodních unikátů, a tudíž největší počet turistů. Davy cestovatelů se však do Ruska rozhodně nehrnou. Čím to podle vás je?

Bezpochyby za to do jisté míry může obrovská rozlehlost země, v níž není vůbec jednoduché cestovat. Mnoho překrásných míst je kvůli špatné infrastruktuře téměř mimo dosah nebo se k nim dostanete pouze letadlem. Místní letecká doprava vše neúprosně komplikuje a prodražuje. Takovým příkladem je bezesporu Kamčatka. Některé z unikátních ekosystémů navíc mají tu smůlu, že leží poblíž politicky nestabilních regionů, jakými jsou Čečensko nebo Ingušsko na Kavkazu. Jsou ale i výjimky – např. k jezeru Bajkal se dnes turisté dostanou bez problémů.

? Dokumentární cyklus Wildes Russland, který jste produkoval, je jedním z nejdražších počinů v historii německé dokumentární kinematografie. Co je při organizování podobně rozsáhlého projektu nejobtížnější?

Samozřejmě organizace a financování tak náročného projektu nebylo a stále není vůbec nic jednoduchého. Naštěstí se nám podařilo získat některé významné mediální partnery, bez jejichž finanční podpory bychom nebyli schopni produkovat tak významnou sérii. Jinak jsme se potýkali s dalšími drobnými i závažnějšími překážkami, které zná každý, kdo někdy pracoval v Rusku – s povolenkami z Moskvy, s byrokracií na úřadech, s enormní aktivitou tajných služeb, s mizernou infrastrukturou a v neposlední řadě s krušnými klimatickými podmínkami.

? Na jaké úrovni je ochrana přírody v Rusku?

V Rusku se nachází mnoho chráněných oblastí, v nichž jsme potkali spoustu nadšených a zapálených lidí, kteří za ochranu přírodních památek cítí obrovskou odpovědnost. Rozvoj ruského systému rezervací a parků se liší místo od místa. Velmi záleží na tom, zda se v chráněné oblasti nachází některá vzácná zvířata jako levharti, tygři či evropský horský zubr. Těmto lokalitám se dostává značné pozornosti a podpory mezinárodních konzervačních fondů jako např. WWF, německé NABU a ostatních. Některé oblasti, jako Wrangelův ostrov, jsou chráněné již desítky let díky fantastickému úsilí místních ochránců. A pak jsou tu ostatní „zapovědniky“ (ruský termín pro přírodní rezervaci používaný již v Sovětském svazu – označuje oblast, v níž je vyloučena činnost člověka za účelem naprosté konzervace, pozn. red.). V některých z nich je situace skutečně tristní. Na rozlehlé oblasti připadá jen několik rangerů, kteří ji mají chránit. Tito lidé však často ani nemají dostatek peněz na benzín do služebních automobilů. Jinými slovy, Rusko má stále co zlepšovat, ale díky odhodlaným a pracovitým lidem má do budoucna na čem stavět.

? Všech šest dílů Divokého Ruska se může pyšnit unikátními záběry. Jmenujme například snímky bajkalského tuleně pořízené pod vodou, které se nepodařily ještě nikomu natočit. Obyvatelé nejhlubšího jezera světa však nejsou jedinými unikáty, které Divoké Rusko nabízí…

V Jakutsku se nám podařilo natočit hnízdění vzácných jeřábů sibiřských. Toto období je pro jeřáby nesmírně náročné – stačí půl hodina na mrazivém vzduchu a plod pod skořápkou zahyne. Mezi naše další filmařská „prvenství“ patří drsný souboj ovcí Argal v Altaji, rybaření ledního medvěda nebo snímky horských zubrů na Kavkaze. Poprvé v historii byla také natočena stáda losů, jak se při putování za novými pastvinami brodí přes nekonečné ledové ruské řeky.

? Kavkaz si většina lidí představuje jako vysokohorskou oblast prostou života. Čím je z přírodovědeckého hlediska tato část Ruska unikátní?

Strmé štíty kavkazského pohoří jsou mnohem vyšší než Alpy a většina lidí si je představuje jen jako neúrodnou hornatou krajinu. Ve skutečnosti zdejší hory překypují životem. Jsou jedním z nejseverněji položených míst s enormní mírou biodiverzity. Vyskytuje se tu více než 6 000 živočišných a rostlinných druhů, z nichž jedna čtvrtina je endemická a nenajdeme ji nikde na světě. Žije tu mnoho ohrožených ptáků a savců, například sajga. Úchvatná je také rozmanitost zdejší krajiny a biotopy, které by nikdo neočekával v těsné blízkosti u sebe – třeba ledovce a poušť. Také písečné bouře jsou tu na dosah ledovým lavinám. To, že se tu protiklady přitahují, dokládá fakt, že na Kavkaze nalezneme nejvyšší i nejnižší místo v Rusku prakticky vedle sebe.

? Kavkaz je politicky i vojensky nepříliš stabilní oblastí, což zajisté neprospívá efektivní ochraně zdejší přírody. Jaké jsou konkrétní dopady neustálého válečného napětí?

V tomto smyslu je největším kavkazským problémem pytláctví a válka sama jen ovlivňuje efektivitu boje proti němu. V době klidu zbraní se například mnohem více dařila ochrana horských zubrů. Během války zachvátí chráněná území chaos, což ovlivňuje i počty těchto vzácných tvorů.

? Ovlivnily nepokoje nějakým způsobem natáčení samotné?

Dokument o Kavkazu jsme natáčeli v době rusko-gruzínského konfliktu. Vzhledem k blízkosti státních hranic bylo velice obtížné sjednat povolení k natáčení leteckých záběrů nad Kavkazem. Nakonec se nám v nesnadném vyjednávání podařilo na poslední možný pokus uspět. Tím však problémy neustaly, ba naopak. Jakmile jsme se vrátili z natáčení, zatkla nás místní policie a spolu s tajnou službou nás vyslýchali. Zabavili nám dokonce veškerý exponovaný filmový materiál. Jen díky výmluvnosti našeho kameramana Henryho Mixe se nám je podařilo přesvědčit, že nejsme špioni, ale filmoví tvůrci a obdivovatelé zdejší přírody.

? Během tří let váš filmařský tým zakusil téměř všechny druhy extrémních klimatických podmínek – od mrazivých arktických pustin až po vyprahlé polopouštní oblasti na jihu. Člověk se těmto podmínkám dokáže přizpůsobit. Jak se s tím „porvala“ technika?

O krutosti místních klimatických podmínek a nevyzpytatelnosti zdejšího počasí jsme byli dobře informování a od toho se odvíjela i veškerá podniknutá opatření. Museli jsme filmové kamery chránit před mrazem, vedrem, prachem a špínou. Dokázali jsme zvládnout teploty kolem -40 °C a bez úhony jsme přečkali písečnou bouři ve stepích Kalmykia. Když se nám uprostřed hor rozbil generátor, museli jsme počkat, až nám koně dopraví nahoru nový. Velmi obtížná byla situace také na Wrangelově ostrově, kde náš tým musel být naprosto soběstačný. Neexistovala totiž možnost, jak mu v případě nouze cokoliv doručit.

? Filmování na konci světa v sobě nese prvky hazardu. Byl váš filmařský tým někdy v průběhu natáčení v ohrožení života?

Dnes už si mohu říci, že jsme to naštěstí všichni přežili. Ale zažili jsme několik nebezpečných situací, které byly opravdu vážné. V Uralu se nám zřítil balón i s naším kameramanem, který si vážně poranil rameno. Na dálném ruském východě uštknul asistenta jedovatý had a na Kamčatce náš tým jen tak tak unikl gigantickému sesuvu půdy, který udusil mnoho známých gejzírů. Na Wrangelově ostrově si náš kameraman musel sám odstranit část zubu, aby se vyhnul infekci.

? V oficiální upoutávce je vidět pasáž z dílu o Kamčatce, ve které přímo na kameru utíká zuřivý medvěd. Nesla se všechna vaše filmová setkání s medvědy v podobném adrenalinovém duchu?

Všichni medvědi jsou naprosto nepředvídatelní tvorové, ale my jsme s nimi žádnou nebezpečnou situaci nezažili. Na Kamčatce jsme je natáčeli, jak si hoví v termálních pramenech. V Uralu, jak hodují na borůvkách a medu. Mnohem nebezpečnější chvilky jsme prožili díky místním svérázným dopravním prostředkům.

? Na mezinárodním filmovém festivalu dokumentárních filmů o přírodě NaturVision jste letos vyhráli hlavní cenu v kategorii nejlepší německý film, ohlasy v Německu jsou příznivé. Jak na váš dokumentární cyklus reaguje publikum v Rusku?

Ukázali jsme film zaměstnancům státní správy, rangerům a lidem, kteří nám v Rusku pomáhali. Všichni nám řekli, že ruská divočina nebyla ještě nikdy zfilmována obdobným způsobem. Proto se snažíme sérii dostat i na ruský mediální trh. Snažíme se, aby ji vidělo publikum, v jehož zemi byla natočena.

? Jaký vztah k Rusku máte vy osobně po stovkách dnů natáčení?

Po tříletých zkušenostech nemohu jinak než Rusko budoucím návštěvníkům jen doporučit. Považuji je za poslední místo na zemi, kde člověk může spatřit divočinu takovou, jak byla definována před sty lety – jako krajinu naprosto nezasaženou činností industriálního člověka. Bez této překrásné divočiny by „naše“ Divoké Rusko nikdy nevzniklo…


Divoké Rusko

Dokumentární opus Wildes Russland (Divoké Rusko) tvoří šest dílů a sedmý je film o filmu nazvaný Dobrodružství (režie Heiko de Groot). Právě jeho prostřednictvím mají diváci příležitost nahlédnout do zákulisí nejdražšího německého přírodovědného seriálu všech dob. První epizoda se věnuje pohoří Kavkaz a jeho ohroženému ekosystému (režie Tom Synnatzschke). Druhý díl je věnovaný Uralu (režie Ivo Noerenberg) , třetí diváky zavede na Dálný východ (reřie Henry M. Mix), čtvrtý díl na poloostrov Kamčatka (režie Christian Baumeister), pátý do Arktidy (režie U. Anders) a šestý na Sibiř ( reřie Tobias Mennle).


Kdo je Tom Synnatzschke

Od roku 2002 pracuje v přírodovědné sekci stanice NDR Naturfilm – největší německé produkční společnosti zabývající se přírodovědnými dokumenty. Produkoval více než 70 filmů pro národní i mezinárodní televizní společnosti. Jeho největším dílem je série Wildes Russland z roku 2009. Dříve pracoval jako producent či koproducent televizních stanic GEO TV, ARTE, MDR a Discovery Channel. Svoji kariéru začal na půdě BBC, pro níž připravoval německou verzi britských pořadů. Má vysokoškolské vzdělání v oboru biologie a žurnalistika.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Příroda 2009/12

  • Zdroj fotografií: Wildes Russland, Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zredukování počtu bizonů v parku je potřeba k udržení rovnováhy v tamním ekosystému a využití dobrovolníků je pro úřady levným způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout.

Zajímavosti

Podle vědců z Oxfordu neexistují žádné důkazy o souvislosti mezi používáním moderních technologií a duševním zdravím dospívajících.

Věda

Venuše na snímku zařízení WISPR, během třetího průletu Parker Solar Probe kolem Venuše.

Vesmír

Pařížané byli na zimní záplavy zvyklí, nečekali však, že roku 1910 dostanou tak obrovské rozměry. 

Historie

Britský generál Douglas Haig dokázal přežít válku v relativním dostatku - polní pošta mu doručovala lososí i tetřeví maso, kvalitní francouzská vína nebo třeba brandy.

Válka

Labyrint je symbolem mediteránu, a rovněž tvoří kamennou dominantu na dně lomu v Pavlíkově botanické zahradě.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907