Záhada centimetrů: Proč jsou lidé generaci od generace stále vyšší?

25.04.2020 - Jaroslav Petr

Většina rodinných fotografií jasně dokazuje, že děti přerůstají své rodiče. Proč jsou lidé generaci od generace stále vyšší? Mohou za to dědičnost či životní podmínky? A jak se situace liší v různých částech světa?

<p>Růst dětí ovlivňuje skladba jídelníčku či choroby a s tím spojená podvýživa.</p>

Růst dětí ovlivňuje skladba jídelníčku či choroby a s tím spojená podvýživa.


Reklama

Po většinu posledních dvou tisíciletí se výška postavy obyvatel Země nijak zvlášť neměnila. V uplynulých dvou stovkách let však prošlo lidstvo metamorfózou, jež nemá v historii obdoby. Příslušníci každé další generace jsou vyšší. Uvedený trend platí celosvětově a je jasně patrný ve všech státech u všech etnik. Ve srovnání s našimi předky jsme vyrostli asi o 5 %. Jestliže před sto lety měřili muži globálně v průměru 162 cm, dnes jde o 171 cm. Ženy o století dřív dorůstaly průměrně 151 cm, zatímco v současnosti se jedná o 159 cm.   

Přírůstky ve výšce populací z různých částí planety se liší. Nejvíc za posledních sto let vyrostli Evropané a obyvatelé centrální Asie – asi o 11 cm. Iránci si za stejnou dobu připsali dokonce 16,5 cm. Nejméně „se zvyšovali“ muži v jižní Asii, jen o 5 cm. A zcela na chvostu zůstávají obyvatelé pacifických Marshallových ostrovů, jejichž výška se změnila pouze o 0,5 cm.  

Celkově se rozdíly ve výšce mužů mezi různými populacemi světa zvětšují. Jestliže před sto lety dělilo příslušníky silného pohlaví vysokých a malých etnik asi 8 cm, dnes už jde o 12 cm. V současnosti jsou nejvyšší muži v Nizozemsku, dorůstající v průměru 182 cm, ženám pak vévodí Lotyšky s průměrnými 169 cm.

Ženy dorovnávají

Pánové mají přitom před dámami v tělesné výšce náskok doslova „od začátku“. Novorození chlapci měří v průměru o něco víc než děvčata. V prvním půlroce života rostou všechny děti „jako z vody“ a zhruba ve třech letech měří dvakrát víc než při příchodu na svět, ale hoši jsou stále o něco vyšší. V osmi letech se však jejich růst přibrzdí, kdežto holčičky rostou intenzivně ještě zhruba další rok. Proto bývají ve věku kolem 11 let asi o 2 cm vyšší než kluci. 

V té době ovšem i jejich růst začne ubírat na tempu, zatímco u chlapců se naopak zrychluje, takže jsou ve 13 letech už zas o něco vyšší než děvčata. Dívky přestávají růst kolem 16 let, kluci pokračují až do 18 roků, kdy mladé slečny převyšují v průměru o 13 cm. 

Rizika zaostávání

Vše popsané platí pro normální vývoj. Děti však mohou z mnoha důvodů růst výrazně pomaleji. Závažné zaostávání bývá obvykle patrné už kolem dvou let věku. V té době probíhá velmi intenzivní rozvoj a nepříznivé podmínky jako choroba či podvýživa se dokážou na organismu silně podepsat. Pokud se okolnosti zlepší – dojde k uzdravení či změně stravování – může dítě ztrátu dohnat. 

Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí jako zdravou průměrnou výšku populace 163 cm u žen a 176,5 cm u mužů. Globální průměr však činí 159,5 cm, respektive 171 cm, což dokládá, že řada dětí žije v neuspokojivých podmínkách: Roku 1990 se odhadovalo, že jich na planetě roste zpomaleně asi 40 %, v roce 2017 se jednalo o 20 %. Situace se tedy zlepšila, ale k ideálu má stále daleko, protože jedno z pěti dětí na podmínky pro zdravý rozvoj nedosáhne.   

Genetický strop

Nizozemci představují nejvyšší národ světa, ale svůj primát už dál neupevňují. Naopak, po 150 letech neustálého zvyšování se v posledních dekádách jejich růst zastavil, přičemž důvody nejsou úplně jasné. Tamní děti netrpí podvýživou a zdravotní péče dosahuje vysoké úrovně. Nizozemci mají pro růst zjevně genetické dispozice, uvedený potenciál se však mohl za půldruhého století vyčerpat a obyvatelé země narazili na svůj genetický strop. 

Někteří vědci jsou ovšem přesvědčeni, že se za stagnací skrývá razantní změna životního stylu. Stejně jako jiné národy ekonomicky vyspělých států konzumují Nizozemci vysokokalorické pokrmy a nápoje. Zároveň vedou sedavý život a trpí nedostatkem pohybu. To vše má za následek obezitu a s tím související civilizační choroby, což s sebou nese i omezení růstu. 

Někteří experti na výživu spojovali růst nizozemské populace se značnou konzumací mléka, jež přitom v posledních letech klesá. Nejde však o nijak dramatický propad: V roce 2000 vypil každý obyvatel západoevropského státu v průměru 63 litry mléka, o deset let později „jen“ 60 litrů. Pokud je správná teorie přičítající stagnaci nezdravému životnímu stylu, pak by se mohl růst Nizozemců s návratem k racionální stravě a aktivnímu pohybu obnovit. 

Zdravější Evropané

Podobný trend je patrný také u dalších ekonomicky vyspělých zemí. Například obyvatelé USA patřili v 19. století k nejvyšším národům světa, ale ve 20. století o výsadní postavení přišli. Podle odborníků to opět souvisí se změnou stravovacích návyků. Bezmála polovinu peněz na jídlo utratí Američané za potraviny snědené mimo domov. Obvykle tak do jejich žaludků padá tzv. junk food, tedy vysoce kalorická strava chudá na vitaminy a vlákninu. K tomu se připojuje problematická dostupnost zdravotní péče pro významnou část tamní populace a velké rozdíly v ekonomickém zázemí. Vše popsané vedlo k tomu, že byli Evropané ve 20. století zdravější než lidé ve Spojených státech a v růstu je předhonili.

Ještě zamotanější situace panuje v subsaharské Africe, kde průměrná výška mužů i žen od roku 1970 dokonce poklesla, a to navzdory zlepšení zdravotního stavu dětí. Vědci mají pro uvedený paradox dost smutné vysvětlení: Podvyživené děti, jež se podaří zachránit před smrtí hladem, už totiž růstový dluh nedoženou.

Jaký vliv má jídelníček?

Tělesnou výšku ovlivňují dědičnost, výživa a zdravotní stav. Genetické pozadí je v současnosti víceméně stabilní a evolucí se mění jen velmi pomalu. Za poměrně rychlé změny v tělesné výšce, pozorované v posledních dvou staletích, tudíž do značné míry mohou výživa a zdravotní stav, tvořící spojené nádoby. 

Obecně platí, že potraviny živočišného původu jsou na důležité živiny bohatší než potraviny původu rostlinného, a v řadě zemí třetího světa lze jasně rozeznat spojitost mezi tělesnou výškou populace a skladbou jídelníčku. Na Madagaskaru připadá na živočišné bílkoviny necelá desetina celkové energie z potravy a muži tam v průměru měří 161,5 cm. V Botswaně pokrývají proteiny živočišného původu energii přijatou s potravou z 12,5 % a tamní pánové jsou průměrně o 10 cm vyšší než jejich protějšky na Madagaskaru. 

Pozitivní vliv živočišné stravy je patrný rovněž u ekonomicky vyspělých zemí. Například Nizozemsko a Jižní Korea patří mezi státy s vysokou životní úrovní, přesto jsou Nizozemci v průměru téměř o 8 cm vyšší. Roli zřejmě hrají konzumované potraviny – obyvatelé první zmíněné země totiž jedí živočišné a rostlinné bílkoviny v poměru 2,16 : 1, zatímco u Korejců jde o 0,69 : 1.

Zdravotní péče hraje prim

Dosáhnout adekvátního přísunu bílkovin, když v jídelníčku převažují potraviny rostlinného původu, není nemožné – ale ani snadné. Chce to správně zkombinovat cereálie, luštěniny a olejniny. Vegetariáni či vegani s tím mohou mít problém, a obzvlášť obtížné je pokrýt takovým režimem nároky na zdravý růst malých dětí. Při zanedbání výživy nebo při nevhodně poskládané veganské dietě může dítě trpět podvýživou i v ekonomicky rozvinuté společnosti. 

Význam zdravotní péče pro růst populace dokládá porovnání Jemenu a Nizozemska: V první uvedené zemi se na ni vynakládá kolem 1 400 dolarů na obyvatele za rok, což představuje 3,7 % hrubého domácího produktu. V Nizozemsku jde o 5 200 dolarů a 9,2 % HDP. Zátěž chorobami je tudíž u Jemenců především v dětském věku významně větší, čemuž odpovídá i jejich růst. Nizozemci jsou v průměru o 13 % vyšší. 

Co na to geny?

O důležitosti životních podmínek, jídelníčku a zdravotní péče svědčí i růst lidí, kteří přesídlili do nového prostředí. Například děti mexických imigrantů narozené v USA přerůstají rodiče mnohem víc než potomci Mexičanů, kteří zůstali ve vlasti. Podobně byl už před druhou světovou válkou pozorován nápadně vyšší vzrůst u dětí, jež se narodily Japoncům přestěhovaným na Havaj. Názorný příklad nabízí také vznik Severní a Jižní Koreje: Zatímco Jihokorejcům přibylo od rozdělení země na tělesné výšce průměrně 3,8 cm, jejich protějškům pouze 0,8 cm. 

TIP: Božská mutace: Světlé vlasy jsou výsledkem genetického defektu

Neznamená to, že by dědičnost hrála zanedbatelnou roli. Genetici dnes u člověka znají asi 700 vloh, jež se na dispozicích k růstu podílejí, a některým etnikům je dala příroda do vínku zjevně vrchovatou měrou. Například Bosna a Hercegovina patří k nejchudším zemím v Evropě, takže průměrnou výšku tamních mužů 181 cm rozhodně nelze přičítat ekonomickému blahobytu a vynikající zdravotní péči. Jídelníček zahrnující živočišné a rostlinné bílkoviny v poměru 0,33 : 1 je dokonce chudší než na Madagaskaru, kde jsou pánové o 20 cm nižší. Obyvatelé balkánské země se přesto vzrůstem bezmála vyrovnají Nizozemcům a vymykají se i poměrům okolních národů, kde muži dorůstají průměrně 177 cm. 

Dobře přizpůsobení trpaslíci

Souhrnným názvem „pygmejové“ se označují etnika, jejichž muži nedorůstají v průměru více než 150 cm, přičemž ženy bývají ještě menší. Pygmejové žijí nejen v rovníkové Africe, ale také v Asii a v australsko-pacifické oblasti. 

Důvodů pro evoluci extrémně malých postav existovalo zřejmě hned několik: V horkém a vlhkém klimatu je menší člověk odolnější vůči přehřátí organismu a mohlo jít rovněž o dlouhodobou reakci na absenci kvalitní potravy v pralesích či na ostrovech. Pro některé populace pygmejů představuje nedostatkový prvek vápník, přičemž kratší kostra neklade na jeho příjem takové nároky. Nepostačující množství vápníku v půdě, potažmo v potravě mohl dál zesilovat život v trvale zastíněném prostředí husté vegetace, kam proniká jen málo slunce. Uvedené má za následek sníženou tvorbu vitaminu D a následně i zhoršený příjem zmíněného důležitého prvku z jídla.  

V pravěku žili lidé velmi malých postav například na indonéském ostrově Flores nebo na filipínském Luzonu – dorůstali zhruba 100 cm. Zatím ovšem není jasné, zda jejich výšku formovaly obdobné faktory, jež stojí v pozadí nevelkého vzrůstu pygmejů.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Upír obecný (Desmodus rotundus), někdy nazývaný též upír rudý nebo upír velký, je druh tropických netopýrů žijící ve Střední a Jižní Americe.

Věda

Příslušníci 101. výsadkové divize během operace Anaconda v březnu 2002.

Válka
Zajímavosti

Stále více cibetek je kvůli „cibetkové kávě“ drženo v zajetí. Přesto je velmi pravděpodobné, že většina kávy prodávané s touto nálepkou, cibetku nikdy „neviděla“.

Příroda

Protein PIN1 dokáže v řadě případů zlepšit stav varlat i spermií, které se v nich vyvíjejí. Do varlat ho spolehlivě dostane nová nanotechnologie.

Věda

Typický start nosné rakety Falcon v režii SpaceX

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907