Záhadné nanobakterie: Konec iluzí o životě z vesmíru

26.10.2013 - Jaroslav Petr

Před čtvrtstoletím objevili vědci v usazeninách horkých pramenů zvláštní droboučké kulovité částečky. Vzápětí je začali nacházet i na mnoha dalších místech, nitro lidského těla nebylo výjimkou. Podle některých odborníků se mělo jednat o zárodky života z vesmíru, nové poznatky však právě životaschopnost těchto nanočástic zpochybňují


Reklama

Nalezené drobné částice byly pokřtěny mnoha různými názvy. Někteří mikrobiologové je označovali jako ultramikrobakterie, jiní jim říkali nanobakterie, popřípadě nannobakterie. Částice měřily v průměru kolem 50 nanometrů (miliontin milimetru) a byly součástí nanosvěta, v němž se prosazují vedle běžných zákonitostí makrosvěta i fenomény kvantové fyziky. Nanobakterie jsou na povrchu kryty vápenatou skořápkou. V jejich nitru se však má skrývat vše, co potřebují k životu ty nejjednodušší buňky, dědičnou informaci nevyjímaje.

Podle některých mikrobiologů představují nanobakterie nejmenší buněčné organismy. Nejnovější objev Jana Martela z tchajwanské Chang Gung University a Johna Younga z newyorské Rockefeller University zveřejněný ve vědeckém časopisu Proceedings of the National Academy of Science však zasadil teorii o živých nanobakteriích smrtelnou ránu.

Příliš malé pro život

Vědecké spory o nanobakterie zuří už dlouho. V roce 1996 publikovali američtí astronomové vedení Davidem McKayem z NASA zprávu, podle které se v meteoritu ALH84001 nacházejí zkameněliny mimozemských nanobakterií. Čtyři miliardy let stará hornina meteoritu pocházela z Marsu, z jehož povrchu ji před 15 miliony lety vyrazila kolize s velkým asteroidem. Před 13 000 lety dopadl meteorit na antarktický ledovec, kde jej vlnu spekulací o tom, zda před miliardami let existoval na Marsu život reprezentovaný nanobakteriemi.

Podle některých vědců by mohly nanobakterie představovat zárodky života, které putují vesmírem a šíří se z jednoho planetárního systému na druhý. S nanobakteriemi tak slavila comeback i teorie panspermie, která se zrodila už v polovině 19. století a kterou propagovali takoví velikáni tehdejší vědy, jako byl švédský chemik Svante Arrhenius nebo lord Kelvin. V roce 1998 se sešli nad záhadou nanobakterií přední odborníci z americké National Academy of Science a dospěli k jednoznačnému závěru: nanobakterie jsou příliš malé, než aby mohly být živé. Vše, co je třeba k životu, by se do nich ani nevměstnalo.

Ledvinové kameny a ucpané cévy

Vlnu zájmu o nanobakterie oživil finský mikrobiolog Olavi Kajander. Podle něj vyvolávají nanobakterie u člověka i zvířat onemocnění, při nichž je zvýšeno ukládání vápníku v těle. Vedle tvorby ledvinových kamenů připisuje Kajander nanobakteriím i tvorbu vápenatých usazenin na stěnách cév zasažených arterosklerózou. Zvýšenému riziku těchto onemocnění by měli být vystaveni kosmonauti. Jak ukázala Kajanderova spolupracovnice Neva Ciftciogluová, nanobakterie se ve stavu beztíže množí pětkrát rychleji než v podmínkách pozemské gravitace. V reakci na objevy Kajandera a Ciftciogluové vznikla na Floridě soukromá farmaceutická společnost Nanobac Pharmaceuticals, která vyvíjí diagnostické soupravy na odhalení nanobakterií v těle zvířat i lidí a dodává také některá antibiotika, jež údajně proti nanobakteriím zabírají.

Jenom samý vápenec

Jak naznačily pokusy Jana Martela a Johna Younga, jsou tyto snahy o léčbu nanobakteriálních chorob zřejmě jen pouhou iluzí. Oba vědci navodili v laboratorních podmínkách tvorbu tělísek k nerozeznání podobných nanobakteriím tak, že přidali do krevního séra sůl uhličitan vápenatý. V těchto nanobakteriích nebylo ani stopy po dědičné informaci a snášely dávky radiace dostačující ke zničení jakékoli formy pozemského života. „Vyvrátili jsme tak představy o tom, že nanobakterie jsou živé,“ řekl John Young v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature. „Vypadá to, jako kdyby nanobakterie rostly a rozmnožovaly se. Člověk by přísahal, že jsou živé. Ale není tomu tak.“ Uhličitan vápenatý obvykle tvoří krystaly. V krevním séru se ale formuje do kuliček podobných miniaturním buňkám. Yang a Martel jsou přesvědčeni, že tento neobvyklý tvar dodávají vápenaté soli organické molekuly, například krevní bílkovina albumin. Young se domnívá, že i neživé nanobakterie mohou stát v pozadí mnoha chorob, protože za určitých podmínek se množí v krevním séru jako šílené. Většina odborníků však považuje neživé nanobakterie za zcela neškodné.

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: NASA

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Lebka dítěte hominida Homo antecessor.

Věda

K chrámu Proroka Eliáše se sbíhají hlavní ulice historického centra Jaroslavle. Centrum města je od roku 2005 součástí seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Zajímavosti
Zajímavosti

Šest cubesatových jednotek vytvoří formaci na ploše o velikosti zhruba 10 kilometrů. Společně mají pracovat jako velký a výkonný radioteleskop.

Vesmír

Přes neohrabanost a poruchovost dokázaly francouzské tanky pěchotu podpořit, ale spíše než jejich vlastní kvalita k tomu přispívalo promyšlené nasazení.

Válka

Rohy samců jsou výrazně delší a masivnější.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907