Zářivé halo mrtvé hvězdy: Jak bude vypadat budoucnost našeho Slunce?

12.11.2015 - Redakce Tajemství vesmíru

Dvanáct let trvající pozorování bílého trpaslíka ukazuje, jak bude vypadat pravděpodobný osud našeho Slunce v závěrečné fázi života


Reklama

Zatímco velké hvězdy – hmotnější než asi deset Sluncí – zakončí svůj život explozí supernovy, menší hvězdy jsou takto dramatického konce ušetřeny. Když se nachýlí životní cyklus hvězdy podobné Slunci, hvězdy spotřebují vodíkové palivo ve svém nitru, rozepnou se ve fázi rudého obra a později odvrhnou své vnější obálky do okolního vesmíru. Zůstane pouze horké a velmi husté obnažené jádro původní hvězdy – tedy bílý trpaslík.

Život po životě 

Mohly by však planety, planetky a další objekty v takovém systému přežít tuto zkoušku ohněm? A co by po nich zůstalo? Mezinárodní tým astronomů zkoumal pozůstatky destruktivní interakce mezi mrtvou hvězdou s označením SDSS J1228+1040 a tělesy v jejím okolí. Tento systém by mohl být předobrazem vzdálené budoucnosti Sluneční soustavy.

Zdá se, že je poměrně výjimečné, aby byl bílý trpaslík obklopen diskem hmoty obsahujícím materiál v plynném stavu – zatím je takových případů známo jen sedm. Členové týmu se domnívají, že se k bílému trpaslíkovi SDSS J1228+1040 se přiblížila některá z planetek, která byla roztrhána intenzivními slapovými silami a dala tak vzniknout současnému disku

Slunce jako obří verze Saturnu

Tento disk pravděpodobně vznikl podobným způsobem, jako fotogenické prstence, které pozorujeme u planet v naší Sluneční soustavě, například u Saturnu. Ačkoliv je hvězda SDSS J1228+1040 více než sedmkrát menší než planeta Saturn (pokud jde o průměr), její hmotnost je ve skutečnosti 2 500× vyšší. Astronomové také zjistili, že se výrazně liší i vzdálenost mezi bílým trpaslíkem a jeho diskem – Saturn i se svým prstencem by se pohodlně vešel do mezery mezi hvězdou a vnitřním okrajem jejího disku. Rovněž se podařilo odhalit, že disk je do určité míry nakloněn a dosud není kruhový.

Pozůstatky hvězdného vývoje jako u bílého trpaslíka SDSS J1228+1040 vědcům poskytují klíčové poznatky k pochopení okolního prostředí, jaké se vytvoří kolem hvězd v závěrečné fázi jejich vývoje. To může astronomům pomoci pochopit také procesy, které probíhají v exoplanetárních systémech, nebo předpovědět, jak budou vypadat závěrečné fáze vývoje Sluneční soustavy, až za 7 miliard let také Slunce dospěje ke konci svého života.

  • Zdroj textu:

    eso.org

  • Zdroj fotografií: Mark Garlick, University of Warwick, ESO, NASA, Cassini

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie
Věda

Obliba Papinova hrnce stoupla zejména v době druhé světové války, kvůli šetření paliva a kratší době vaření.

Zajímavosti

Kosmická loď s jaderným termálním pohonem

Vesmír

LST mají místo i v moderní době, v tomto případě se jedná o korejské plavidlo.

Válka

Část sloního stáda. Možná právě od potyčky se stromem má největší slon v popředí snímku zlomený jeden kel.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907