Zelená příšera: Chodící město budoucnosti s vyrobí vodu i energii

04.04.2014 - Jan Miklín

Pouště fascinují svou krásou i nehostinností. S plochou okolo 40 milionu kilometrů čtverečních, zvětšující se každým rokem, představují rozsáhlé, avšak opuštěné a nevyužívané plochy. Architekt Stephane Malka navrhl chodící město, které by do pouští mohlo přinést život


Reklama

„Podívejme se na poušť optikou zvětšující se lidské populace a globálního oteplování,“ uvádí svůj projekt architekt. „Každý rok desertifikace postihne 120 000 km2 plochy, která se stane prakticky nevyužitelnou. A obyvatelé těchto míst jsou nuceni posunout se dál, přičemž tento kolotoč se neustále opakuje.“ 

Kráčející město

Revoluční koncept nazval autor Green Machine a označuje jej za „pohybující se oázu, autonomní průmyslové i zemědělské město, umožňující regeneraci degradovaných ploch.“ Platformu nesou čtyři pásové transportéry Crawler, vyvinuté pro dopravu raket NASA od výrobce k raketodromu. Jejich výhodou je schopnost pohybovat se prakticky jakýmkoli terénem s těžkým nákladem „na hřbetě“. Pro získávání energie na svůj provoz využívá Green Machine jinak nepříznivých elementů saharského klimatu: silného slunečního záření, větru a velkých rozdílů mezi denní a noční teplotou.

Zatímco navrhované fotovoltaické články jsou v podmínkách Sahary schopné produkovat 450 kW denně, na nafukovacích balónech vznášejících se nad městem by kondenzovala voda. Podle propočtů by devět balonů dokázalo zajistit 450 m3 vody denně, z toho dvě třetiny by mohly být využity k zavlažování. Obyvatelé města budoucnosti by k dispozici měli restaurace, obytné prostory i odpočinkové zahrady a parky, obživu by jim zajišťovaly plodiny pěstované ve sklenících i na obnovené půdě. Green Machine by totiž při svém pohybu půdu kypřila, zavlažovala i hnojila a za sebou zanechávala pás zúrodněné země, během následujících let využitelné k pěstování zemědělských plodin.

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Profimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti a koně

Poživatina: koňská kostní dřeň
Stáří: 50 000 let

Zřejmě nejstarší potravinou, která si zachovala jedlost až do současnosti, je mamutí maso. O konzumaci obrů z doby ledové sice nemáme potvrzené zprávy, nicméně se traduje, že vesničané v Rusku při náhodných objevech zvířecích torz uvězněných v ledu odřezávali zbytky masa a následně je jedli. Věrohodnější informace o nejstarším jídle se pak obvykle pojí s paleontologem Colemanem Williamsem, který si údajně připravil „svačinu“ z kuliček kostní dřeně, jež vydlabal z pozůstatků 50 tisíc let starého koně.

Zajímavosti

Přestože USA vstoupily do války na jaře 1917, o rok později se jich ve Francii ještě nenacházelo mnoho

Válka

Rajský plyn byl populární už v 19. století

Věda

Rádiový zdroj 3C58 v Mléčné dráze by ve skutečnosti mohla být kvarková hvězda.

Vesmír
Zajímavosti
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907