Země v pohybu: Jak voda a tektonika ovlinila povrch planety

03.10.2014 - Michal Švanda

Naše planeta unikátní v mnoha měřítcích, ať už jde o tekoucí vodu, která podporuje život, nebo pohyby litosférických desek, které dokážou zcela přetvořit tvář povrchu


Reklama

Země patří mezi kamenné planety a svou stavbou se pravděpodobně velmi podobá stavbě Venuše. Analýzy seizmických vln šířících se z epicentra zemětřesení nám poskytují důležité informace o struktuře zemského nitra: nachází se v něm dvoudílné železoniklové jádro – vnitřní tuhé a vnější tekuté. Konvekce probíhající ve vnějším jádře je zřejmě zdrojem zemského magnetického pole, které je patrně stabilizováno rychleji rotujícím vnitřním jadérkem.

Jádro zasahuje až do vzdálenosti 3 400 km od středu planety a je obklopeno plastickým kamenným pláštěm, po němž klouže zemská kůra s proměnnou tloušťkou 5 km (oceánská) až 35 km (pod vysokohorskými hřbety). Kůra se láme na jednotlivé litosférické desky a z mineralogického hlediska v ní převažují křemičitany. Je také prosycena vodou, která snižuje teplotu tání hornin. Většina objemu zemského tělesa je tvořena pláštěm, v němž probíhá velmi pomalá konvekce přenášející vnitřní teplo z nitra k povrchu. Díky vysoké viskozitě činí charakteristický čas oběhu konvektivní buňky v zemském plášti 50–200 milionů let.

Povrch v pohybu

Zemský povrch je velmi rozmanitý a ze 71 % ho pokrývá světový oceán. Souš zahrnuje pět kontinentů, jejichž jádra (štíty) jsou tvořena velmi starými (několik miliard let) horninami. Členitý zemský povrch je neustále přeměňován působením nejrůznějších činitelů od tektonických pochodů po biologickou erozi. Zatímco tektonické procesy vytvářejí výškové struktury, eroze naopak povrch zahlazuje.

Zásadní vliv při formování pozemských struktur hrála a stále hraje tekoucí voda, bez jejíž přítomnosti by naše planeta vypadala úplně jinak. Pomineme-li, že více než dvě třetiny zemského povrchu tvoří souvislá vodní plocha a že na pevninách je voda významným erozním činitelem, je její přítomnost v podpovrchových horninách rozhodující pro chod deskové tektoniky.

Jediná ve Sluneční soustavě?

Na pohybu tektonických desek se podepisuje i fakt, že má oceánská kůra větší hustotu než svrchní část zemského pláště, a proto se ochotně noří pod kůru pevninskou v tzv. subdukčních zónách. Voda, jež se uvolňuje z hornin, také snižuje tření desek mezi sebou. Zdá se, že desková tektonika reguluje uvolňování vnitřního tepla Země a brání tak katastrofickým událostem, jako je kompletní zaplavení planety lávou.

Země je zřejmě jediným tělesem ve Sluneční soustavě, na němž desková tektonika probíhá; planetologové přitom odhadují, že u kamenných planet větších než ta naše by měla být desková tektonika v chodu i bez přítomnosti vody. Vědci nevylučují, že v dávné minulosti se litosférické desky pohybovaly i na Venuši (také ona mohla mít před miliardami let povrchový oceán), jisté „tektonické dozvuky“ je možné předpokládat na Marsu (někteří vědci přirovnávají hluboké údolí Valles Marineris k tektonickému zlomu) a podobná činnost možná v omezené míře funguje na některých ledových měsících Jupitera nebo Saturnu.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 3/2013

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Lukulské hody movitých Římanů na mozaice z 3. století.

Zajímavosti

Milující srdce přírody | Jim Picôt

Celkový vítěz - žralok plující v hejnu lososů.

Revue

Dávný Mars před 4 miliardami let mohla z části pokrývat voda

Vesmír

Robotický koala vylepšený koalí močí a trusem pátrá po tom, zda mají krávy sklony ušlapat koaly, když se ocitnou na zemi.

Věda
Historie

Vědci dlouho předpokládali, že humři necítí bolest, protože nemají skutečný mozek. Pozdější výzkum ale ukázal, že korýši na poškození tkáně reagují fyzicky i hormonálně, tudíž bolest pravděpodobně cítí.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907