Život na Marsu: Čtyři Češi simulují přistání na Marsu v plechovce od tuňáka

05.02.2014 - Tereza Pultarová

Výcviku na Mars Desert Research Station v Utahu se právě nyní účastní i čtyři Češi. Ze čtrnáctidenní simulace pobytu na Marsu budeme pravidelně přinášet čerstvé zprávy od jedné z účastnic tohoto projektu


Reklama

Od 1. do 16. února pobývají architekt Ondřej Doule, letecký inženýr Martin Kubíček, novinářka Tereza Pultarová a fotograf a kameraman Filip Koubek na Mars Desert Research Station – marťanské pouštní výzkumné stanici – v americkém Utahu. Stanice provozovaná mezinárodní organizací Mars Society stojí v červených pískovcových skalách San Rafaelské pahorkatiny už od začátku třetího tisíciletí. Postavena byla podle reálného konceptu americké NASA a skládá se z válcového obytného modulu o průměru deset metrů, skleníku, astronomické observatoře a technického zázemí.

Jako na Marsu

„Tahle simulace mi hodně pomůže ve výzkumu a v práci. Jednak při navrhování simulátoru, ale také při navrhování lunarních a marťanských základen, protože si vlastně osobně zkusím pobyt ve stísněném prostředí,“ vysvětluje Ondřej Doule, velitel výpravy. „Vyzkoušíme si výzkum, simulace ve skafandrech, současně také pobyt v extrémním prostředí,“ doplňuje.

Posádky musí dodržovat přísný protokol. Veškeré pracovní aktivity musí být předem potvrzeny pozemním kontrolním střediskem, komunikaci s ním jsou pravidelně vyhrazeny dvě hodiny denně: od sedmi do devíti do večera. Mimořádná pozornost se klade na pohyb ve vnějším prostoru – stejně jako na Marsu nikdo nesmí opustit stanici bez tlakového skafandru.

„Je to trochu děsivé,” podělil se o pocity Martin Kubíček po prvním výstupu na marťanský povrch. „Pohybujete se venku, na sobě něco, nač nejste vůbec zvyklí, uvědomíte si, že docela blbě vidíte, protože to sklo přilby není nejčistší. Spousta jednoduchých věcí, jako dřepnout si nebo kleknout je docela komplikovaná, činnosti vyžadující jemnou motoriku – třeba psaní jednoduchých poznámek, je s těmi silnými rukavicemi téměř nemožné.”

Posádka 135, kterou tvoří čtveřice Čechů spolu s Francouzskou Lucií Poulet a Turkyní Elif Oguz, má hlavní úkol prozkoumat opotřebení marťanské základny a navrhnout její vylepšení. Když se například rozbije ventilační jednotka pozemského domu, zase tak moc se neděje, výpadek ventilace na marťanské základně by ale mohl znamenat ohrožení životů členů posádky.

Stísněná základna

Samotná základna, někdy kvůli svým rozměrům přezdívaná plechovka od tuňáka, nabízí členům výpravy jen omezené soukromí. Každý má k dispozici miniaturní ložnici sotva devět metrů krychlových vybavenou jednoduchou dřevěnou postelí. Většinu času tráví členové výpravy společně, a tak není divu, že ponorková nemoc byla jednou z nejčastěji zmiňovaných obav před začátkem mise.

„Já se nejvíc obávám toho, že se někdo zraní,“ říká Filip Koubek, který dostal v posádce roli zdravotního a bezpečnostního komisaře. „Terén je kluzký a hornatý, ze skafandrů není dobře vidět a čtyřkolky, které tady slouží k průzkumu terénu, jsou taky poměrně nebezpečné,“ vypočítává Filip rizika.

Mise je na počátku a posádka se s provozem stanice teprve sžívá. Sušené kosmické jídlo zatím problémy nedělá, horší je vyjít s asi dvěma sty litrů vody na den – když do toho započítáte splachování toalety, pití, vaření, mytí nádobí a základní osobní hygienu, zjistíte, že v šesti lidech máte docela co dělat.

Reklama

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Filip Koubek

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Vesmír
Historie

Italské tanky M13/40 postupují africkou pouští. Část Nichollsových obětí tvořily tyto stroje

Válka

Dunajskou deltu obývá nějvětší kolonie pelikánů bílých v Evropě.

Zajímavosti
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907