Život v celibátu: Oběť, nebo osvobození?

04.10.2015 - redakce 100+1

Celibát dráždí společnost od nepaměti. Dobrovolně v něm žijí jeptišky a mniši, ale také mnozí jiní lidé, nejen z řad duchovenstva. Podle psychologů by slib zdrženlivosti měli přijmout například i špičkoví manažeři


Reklama

Celibát si zvolila Jana z Arku, Leonardo da Vinci, Isaac Newton či Mahátma Gándhí. Všichni přitom sledovali jediný cíl – plně se soustředit na svou práci či poslání. Někteří psychologové dnes tvrdí, že by celibát měli dobrovolně dodržovat dokonce i vrcholoví manažeři: pokud totiž chtějí svou práci dělat kvalitně, nemůže jim logicky zbýt čas na aktivní starost o rodinu a děti či na sexuální kratochvíle. 

Osudové rozhodnutí

Sestra Miriam Šašinková je matkou představenou v klášteře klarisek-kapucínek ve Šternberku a Jan Hanák působí jako farář v Bohdalicích. Ona studovala medicínu, on žurnalistiku, sociologii a teologii. V jisté chvíli však přijali rozhodnutí, které z pohledu většiny lidí představuje velkou oběť – oni přesto hovoří o osvobození, naplnění a radosti. Zřekli se lásky k životnímu partnerovi, manželství i dětí a přijali celibát. Rozhodli se být navždy spolu se svou největší láskou, s Bohem.

Svoboda čili bezženství

„Celibát znamená ‚být svobodný‘ nebo se též překládá jako ‚bezženství‘. Katolickým knězem může být jen ten, kdo neuzavřel formální manželství,“ vysvětluje Josef Čunek, rektor pražského kostela sv. Ignáce.

Poprvé se stal celibát církevním zákonem v roce 305. Koncil ve španělské Elviře zakázal duchovním pohlavní styk, respektive plození dětí. Mohli tedy žít v manželství, ale bez sexu. V roce 1139 zašel Druhý lateránský koncil ještě dál a manželství kleriků zrušil definitivně.

Oběť, nebo osvobození?

Většina smrtelníků si život bez partnera, dětí a sexu vůbec nedokáže představit a slib zdrženlivosti vnímá jako oběť. Duchovní a řeholníci jej však přijímají dobrovolně, aby se tak ještě víc přiblížili Bohu. „Pro mě je cesta celibátu i cestou samoty. Přestože absolvuji spoustu setkání, jakmile dojdu na faru, žena a děti tam nejsou. A já tu samotu musím mít – a mám – rád,“ vysvětluje Jan Hanák.

Nikoliv celibát, ale právě tíha samoty často představuje důvod, proč se adepti kněžského života svého poslání nakonec vzdají. Stejně tomu bylo i u psychologa Jeronýma Klimeše: „Věděl jsem, že bych tu samotu nevydržel, já jsem prostě věděl, že musím mít ženu a děti, na faře bych se zbláznil. Takže proto jsem si byl jistý, že cesta celibátu je pro mě nepřijatelná, protože bych spadl do některé z kategorií selhávajících kněží.“

Manželství s Bohem

Podle rektora Čunka však paradoxně celibát ze všeho nejvíc připomíná právě manželství: „Když někdo vstoupí do manželství, za několik let třeba zjistí, že existují i další objekty touhy. Takže všichni sezdaní vědí, že musejí svůj vztah chránit. Stejně tak musí svůj slib nějak chránit a živit každý řeholník, každý kněz, každý, kdo někdy něco slíbil.“

Především psychologové z celibátu nijak nadšeni nejsou. Někteří rozlišují celibát dobrovolný čili spontánní a dále tzv. uložený. První zmíněný prý může být pro člověka přínosný, zatímco ten druhý naopak škodí, neboť klade na klér a řeholníky tvrdé požadavky, jimž nelze dostát. Ostatně podle průzkumů prováděných převážně v USA vedlo až 30 % dotázaných kněží sexuální život a mělo stálou partnerku. Na druhou stranu většina duchovních a řeholníků celibátní slib prostě přijme a žije v něm.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zahrady ve Versailles čekají kvůli horku a suchu krušné časy.

Zajímavosti

Halucinogen DMT změní elektrickou aktivitu mozku tak, že se chová jako ve chvílích snění

Věda

Z Alexandra vyrostl vynikající vojenský stratég, státník, diplomat a politik.

Historie
Vesmír

Parašutisté ze 101. výsadkové divize si prohlížejí jeden ze zničených britských kluzáků

Válka

Mor může přenést na člověka i nenápadný králík

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907