Zmatek v Indii: Problémy s posvátnými kravami

Ve starověké Indii byl hovězí dobytek často určen jako obětina v rámci náboženských obřadů. I tehdy bylo ovšem zakázáno zabít dojnou krávu, schopnou produkovat mléko. A i když védské knihy konzumaci masa výslovně nezakazovaly, vegetariánství bylo považováno za žádoucí. Jeden z védských spisů o něm říká: „Jíst maso není žádný hřích … ale, pokud bez něj člověk dokáže žít, obdrží velkou odměnu.“ Později přestali hinduisté úplně konzumovat maso, a to z náboženských i praktických důvodů. Porazit zvíře pro účely náboženských rituálů nebo pro hosty bylo nákladné. Naproti tomu živá kráva poskytovala důležité produkty, především mléko, máslo na svícení a sušené kravské lejno na topení.

Mnoho z posvátných krav se potuluje po ulicích a žije z odpadků, mnohde se stávají velkým problémem. Například v Dillí, v němž žije 13 milionů lidí, obývá ulice odhadem 40 000 krav, které při hledání potravy roztrhávají a rozhazují pytle s odpadky a jsou skutečným dopravním rizikem. Městská rada proto zaměstnala asi stovku chytačů krav, kteří mají za úkol redukci kraví populace v centru města. Dobytek je těmito nezvyklými kovboji co nejšetrněji odchytáván a odvážen za hranice města, často do zvláštních rezervací, kde je o zvířata dobře postaráno. Překonat tisícileté tradice ovšem není jen tak. Jednak se sám polozdivočelý dobytek s ostrými rohy dokáže postarat o to, aby byla práce „lovců krav“ patřičně dobrodružná a riziková. Navíc se indičtí kovbojové často střetávají s negativními reakcemi lidí v ulicích a pro regionální politiky jsou krávy vítaným tématem, jenž jim umožní zviditelnit se. Krávy v Indii zkrátka jsou a zřejmě navěky budou nečím mnohem víc než jen obyčejným dobytkem.