Zrození české odbojové organizace Maffie

Rakouský císař František Josef I. svým nařízením z 25. 7. 1914 uzavřel říšskou radu i zemské sněmy a zbavil jejich poslance imunity. Zrušil platnost řady článků ústavy o občanských právech, především právo osobní svobody, svobodu spolčovací, shromažďovací, projevu i tisku, a zavedl ostrou cenzuru.

Po Masarykově odchodu do exilu vznikl v prosinci 1914 ústřední orgán domácího odboje pro řízení zpravodajské a konspirační práce v českých zemích za války.

Vznik Maffie

Organizace byla dokončena v březnu 1915 ustavením předsednictva (realisté E. Beneš a P. Šámal, mladočeši K. Kramář a A. Rašín a starosta České obce sokolské J. Scheiner), které tvořilo vrchol ilegálního vedení, koordinujícího zpravodajskou a odbojovou činnost v českých zemích. Především Šámalovou zásluhou se z Maffie podařilo vybudovat skutečně konspirativní spolek, který plnil i jisté zpravodajské úkoly, ačkoliv počet jeho aktivních členů jen slabě převyšoval dvě stě osob.

TIP: Hrdina bez vavřínů: Čím přispěl Ludvík Očenášek k úspěchu Maffie?

Skvělým špionážním úspěchem Maffie bylo spojení s Juliem Kovandou, komorníkem ministra vnitra Heinolda. Ministr si často nosil úřední materiály domů a Kovanda celé noci opisoval tajné ministerské výnosy, zprávy hlavního stanu, situační hlášení domácí i z front, plány dvora i ministerské rady. Ty pak pomáhaly orientovat práci pražských odbojářů, určovat taktiku i strategii v zahraničí, kam se rychle dostávaly přes krajanskou síť. A svojí kvalitou a významem postupně vytvářely podmínky pro skutečnou akci u vlád Dohody.

Amnestie císaře Karla 

V květnu 1915 vyslala Maffie do Švýcarska poslance agrární strany Josefa Düricha, aby Masarykovi oznámil souhlas domácího odboje s oficiálním zahájením zahraniční akce. Rakouským bezpečnostním složkám se nikdy nepodařilo celou síť rozkrýt, přesto dokázala zasadit odbojářům těžké rány. V květnu 1915 došlo k zatčení Kramáře, v červenci Rašína a dalších čelních představitelů domácího odboje, přičemž v následujícím procesu padly tresty smrti, později zmírněné na doživotní žalář. Odsouzené zachránila pouze amnestie, kterou v roce 1917 vyhlásil nový císař Karel I., jež se po svém předchůdci, zemřelém na podzim roku 1916, ujal vlády.