Ztracená atmosféra (2.): Proč Mars přišel o vodu i vzduch?

10.12.2017 - František Martinek

O Marsu uvažujeme jako o tělese, na němž by mohl existovat alespoň primitivní život. Po zformování rudé planety panovaly na jejím povrchu relativně příznivé podmínky. Kam se později ztratila tamní voda a hustá atmosféra?

Ztráta atmosféry Marsu podle měření sondy MAVEN
Ztráta atmosféry Marsu podle měření sondy MAVEN

Reklama

V předchozí části článku vědci spekulovali nad tím, kde všude se na Marsu mohla vyskytovat voda. Podle nich všude tam, kde na povrchu probíhala vulkanická činnost, totiž roztál podpovrchový led a voda se pak valila v proudech. Některá z identifikovaných říčních koryt přitom vznikla z geologického hlediska nedávno. „Například na úpatí sopky Olympus Mons jsme pomocí kamery HRSC objevili důkazy tekoucí vody z období před třiceti miliony let,“ říká Neukum.

Proč zmizela atmosféra?

Na palubě sondy Mars Express se nachází také přístroj ASPERA-3 neboli Analyser of Space Plasma and EneRgetic Atoms, jehož úkolem je studovat vzájemnou interakci slunečního větru a marsovské atmosféry. Vědci totiž předpokládají, že právě částice slunečního větru, které doslova bombardovaly ovzduší planety po miliardy let, způsobily současný stav: Mars přišel možná až o 99 % své původní atmosféry, která je nyní přibližně stokrát řidší než ta pozemská. Astronomové se domnívají, že poté co vychladlo planetární jádro a následně vymizelo magnetické pole, byl plynný obal postupně vymetán do kosmického prostoru.

Před 3,5 miliardy roků měl Mars pravděpodobně silné magnetické pole, které však z ne zcela jasných příčin „zmizelo“, a planeta tak zůstala bez ochrany před slunečním větrem. Nabité solární částice pak bezprostředně interagovaly s atmosférou: molekulám ovzduší při tom předávaly část své energie a urychlovaly je natolik, až překonaly gravitační pole planety a následně unikaly do kosmického prostoru. Pokud by podobný osud stihl Zemi, důsledky by byly podobné.

Nejnovější objevy 

Nejnovější informace nám však poskytly pozemní dalekohledy. Mezinárodní vědecký tým po šest let monitoroval vlastnosti vodní páry v atmosféře Marsu pomocí dalekohledů ESO/VLT, přístrojů na Keckově observatoři a teleskopu Infrared Telescope Facility (NASA).

Skutečně se zdá, že zhruba před čtyřmi miliardami let mohlo na mladé planetě existovat dost vody, aby vznikl globální oceán. Kapalina pravděpodobně stékala do níže položených oblastí, kde se následně zformoval rezervoár pokrývající polovinu severní hemisféry, s hloubkou až 1,6 km. „Náš výzkum poskytuje spolehlivý odhad objemu vody na Marsu v minulosti. Vycházíme přitom z množství vody, které postupně uniklo do vesmíru,“ vysvětluje Geronimo Villanueva z Goddardova kosmického střediska NASA.

Nové výsledky ukazují, že rané marsovské oceány obsahovaly minimálně dvacet milionů kilometrů krychlových vody. Je možné, že v minulosti měla planeta životodárné tekutiny ještě víc, přičemž část zásob se mohla uložit do podpovrchových vrstev. „Pokud Mars ztratil tak velké množství vody, byla planeta pravděpodobně vlhká mnohem déle, než jsme si mysleli, a mohla tedy i déle poskytovat vhodné podmínky pro život,“ uzavírá vědecký pracovník NASA Michael Mumma.


Současný výzkum Marsu

Opportunity (NASA)

V roce 2003 se k Marsu vydaly dvě pojízdné vědecké laboratoře Spirit a Opportunity. Druhá z nich přitom dosud brázdí povrch planety a posílá na Zemi detailní snímky zajímavých oblastí, ale i další vědecká data. Má například za úkol hledat minerály a jiné horniny, na jejichž vzniku se podílela voda, vyhledávat a zkoumat sedimenty atd. „Maratonec“ Opportunity již přitom na Marsu urazil přes 42 km.

Mars Express (ESA)

Mars Express zamířil jako první evropská sonda k rudé planetě v roce 2003, přičemž je stále ve výborné kondici a pokračuje ve výzkumu s využitím sedmi vědeckých přístrojů. Mezi hlavní cíle mise patří získat více znalostí o povrchu a geologii Marsu pomocí 3D snímkování, nahlédnout pod povrch planety díky radaru MARSIS, upřesnit zákonitosti cirkulace tamní atmosféry a stanovit její složení nebo také studovat vzájemné působení ovzduší a okolního kosmického prostředí.

Mars Reconnaissance Orbiter (NASA) 

Americká sonda MRO neboli Mars Reconnaissance Orbiter, jež startovala v srpnu 2005, absolvovala přes čtyřicet tisíc oběhů rudé planety. I téměř více než desíti letech nám přitom stále předává informace o atmosféře a detailní struktuře povrchu tělesa. Družice pracuje ve čtvrté prodloužené etapě a momentálně se zaměřuje na sezónní a dlouhodobé změny, jež mohla na Marsu způsobit voda.

Curiosity (NASA)

Nejnovější pojízdná vědecká laboratoř k výzkumu Marsu nazvaná Curiosity odstartovala 26. listopadu 2011 s cílem zjistit, zda na rudé planetě v minulosti existovaly (či dosud existují) podmínky pro mikrobiální život. Robot však nehledá přímo pozůstatky případných mikroorganismů. Jeho přístroje připravovaly vědecké organizace USA, Kanady, Německa, Francie, Ruska a Španělska. Životnost radioizotopového generátoru, jenž dodává sondě energii, činí čtrnáct let.

Mangalján (ISRO)

Indická sonda Mangalján se vydala na cestu 5. listopadu 2013 s cílem zkoumat marsovskou atmosféru. Na oběžnou dráhu kolem rudé planety byla navedena 24. září 2014 a její zkušební mise umožní zdokonalit budoucí automaty Indické republiky. 

MAVEN (NASA)

Osmnáctého listopadu 2013 vypustila NASA sondu nazvanou MAVEN (Mars Atmosphere and Volatile EvolutioN), jejímž úkolem je především získávat informace o atmosféře rudé planety, o vývoji tamního klimatu a o možné přítomnosti života – to vše v mnohem větších detailech než dosud. Ředitel amerického programu výzkumu Marsu Doug McCuistion uvádí: „V rámci mise se uskuteční vůbec první přímá měření, která přinesou jasné odpovědi na otázky o dávném vývoji planety. Vymizení její atmosféry představuje dlouhotrvající záhadu a MAVEN nám ji pomůže vyřešit.“

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií: NASA, ESA, ISRO, Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Upír obecný (Desmodus rotundus), někdy nazývaný též upír rudý nebo upír velký, je druh tropických netopýrů žijící ve Střední a Jižní Americe.

Věda

Základna nově nalezeného korálového útesu je široká 1,5 kilometru a jeho vrchol se v nejvyšších bodech nachází 40 metrů pod hladinou moře.

Zajímavosti
Reklama

Příslušníci 101. výsadkové divize během operace Anaconda v březnu 2002.

Válka

Na jednání v Ženevě nemohl chybět Edvard Beneš. Z Prahy přijeli Karel Kramář, předseda Národního výboru a vůdce strany státoprávně demokratické, Václav Klofáč, místopředseda Národního výboru a vůdce českých národních socialistů, agrárník František Staněk, předseda Českého svazu poslanců, Gustav Habrman za sociální demokraty, státoprávní demokrat Antonín Kalina, šéf Maffie Přemysl Šámal, ředitel Živnobanky Jaroslav Preiss a ředitel Agrární banky Karel Svoboda. Později dorazil i Mořic Hruban za moravské katolíky.

Historie

Sir John Julius Angerstein na portrétu Thomase Lawrence z roku 1790.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907