Koruna Svaté říše římské: Symbol tradice a moci římských císařů

dotyčnou korunu vlastnil první středověký římský císař. Ve skutečnosti je spojována až s korunovací Oty I. Velikého 2. února 962. Císař Jindřich II. dal počátkem 11. století zhotovit kříž v čelní části a jeho nástupce Konrád II. připojil kamaru (příčný oblouk). Sametová čepice (dýnko) pochází z 18. století. 

Osudy insignie

Z počátku koruna putovala vždy s císařem a neměla stálé umístění. Karel IV., který se stal římským králem roku 1346, mohl poselstvo s říšskými klenoty v Praze uvítat až o čtyři roky později. Uložil je zprvu v sakristii Svatovítského chrámu, kdy přesně je dal převézt na Karlštejn, není známo. Neví se totiž ani to, kdy ho napadlo přebudovat obytnou síň ve velké věži hradu v honosnou kapli sv. Kříže pro říšské insignie a svátosti. Ty jsou zde doloženy poprvé zprávou z roku 1365. Každopádně 5. dubna 1355 vložil papežský legát v Římě Karlovi císařskou korunu na hlavu. Římská korunovace byla vnímána jako symbol svěření správy říše do rukou panovníka samotným bohem. 

Zikmund Lucemburský dal klenoty převézt roku 1421 z Karlštejna nejprve do uherského Visegrádu, tři roky nato byly na dlouhé věky uloženy v Norimberku, odkud se vyzvedávaly jen pro účel korunovace. S výjimkou let 1742–1745, kdy si svůj sen uskutečnili Wittelsbachové, drželi titul císaře Svaté říše římské nepřetržitě Habsburkové (a poté panovníci dynastie Habsbursko-Lotrinské), a to počínaje Albrechtem II. Habsburským (1438–1439). Z nich Karel V. byl roku 1530 naposledy korunován papežem, a to nikoli v Římě, nýbrž v Boloni. 

Roku 1796 byly říšské korunovační klenoty z Norimberka odvezeny před postupujícími Napoleonovými vojsky a koncem roku 1800 se ocitly ve Vídni. Tam už také zůstaly, když roku 1806 vznikl Rýnský spolek a Svatá říše římská se rozpadla. Jejím posledním císařem byl František I., který se říšské koruny vzdal 6. srpna 1806. 

Materiál a symbolika

Korunu tvoří osm zlatých půlkruhově zakončených destiček, které jsou spojeny panty se závlačkami. Insignie tedy není kruhová, ale osmiúhelná (ne náhodou jako císařská kaple v Cáchách). Z hlediska numerologie je osmička nejmocnější, číslice dokonalosti. Čtyři pole výhradně klenotnického charakteru se střídají s poli s figurální výzdobou v přihrádkovém emailu lemovanou klenoty.

Postavy prostřednictvím nápisů představují čtyři hlavní křesťanské ctnosti, kterými se má císař vyznačovat. Starozákonní král David symbolizuje spravedlnost, jeho syn a nástupce Šalomoun moudrost a pokoru před Bohem, král Ezechiáš s prorokem Izajášem symbolizují důvěru v Boha. Na čtvrté destičce je zpodoben trůnící Kristus – král králů – mezi dvěma cheruby, jeho význam charakterizuje nápis „Per me reges regnant“ (Skrze mne vládnou králové). Obrazové destičky lemuje 12 safírů a perly.

Klenotnickou výzdobu tvoří smaragdy, safíry, ametysty, almandiny (granáty), turmalíny a perly. Drahokamů je celkem 144 (viz 12 kamenů), nejsou broušené (fazetované), ale jen leštěné do oblých tvarů, perel je podstatně více. Aby kameny měly jasnou barvu a lesk, jsou zasazené do zlaté, velmi jemné filigránové architektury se sloupky, pod něž proniká světlo. Drahokamy, z nichž některé nesou stopy druhotného použití, přidržují zlaté lístky ve tvaru pestíku posvátné lilie, který symbolizuje svatou Trojici.