Suchoj Su-17/20/22: Proudová legenda ze Sovětského svazu
Stroje Su-17/2022 sloužily mimo jiné i ve Vzdušných silách AČR, kde sloužily až do roku 2002
Stíhací bombardér Su-7 představoval nepochybně kvalitní zbraňový systém, ale už na počátku 60. let bylo zjevné jeho zastarávání. Jeho základní design však Sověti stále hodnotili pozitivně, a proto padlo rozhodnutí zvýšit jeho potenciál instalací v té době velmi populární technologie měnitelného šípu křídla. Dne 2. srpna 1966 byl proto zalétán demonstrátor Su-7IG, v podstatě stroj Su-7BM vybavený křídlem, jehož vnější části dokázaly měnit svůj úhel šípu.
Zdokonalené modifikace
Upravený letoun vykazoval daleko lepší vlastnosti při startu i přistání, zlepšenou obratnost, větší nosnost zbraní a měl zvětšený dolet. Vedle nového křídla obdržel nový bojový letoun označený Su-17 také nový kryt kabiny a nový hřbetní kýl s elektronikou a palivem. Jeho prototyp vzlétl 1. července 1969 a o rok později byl typ zaveden do sovětského letectva. První sériová verze si ještě zachovávala původní motor AL-7F-1 z typu Su-7, ale brzy vstoupila do služby modernizovaná úprava Su-17M s novým motorem AL-21F-3 a zdokonalenou sestavou elektroniky. Exportovala se pod označením Su-20.
Poté následovala modifikace Su-17M2, jež měla opět odlišnou sestavu elektroniky a také jinak řešenou příď, navíc se dala vybavit motorem R-29BS-300. Jednalo se o stejnou pohonnou jednotku jako u některých verzí MiG-23, což mělo zajišťovat snadnější provoz v zahraničí, kam se stroj vyvážel pod názvem Su-22. Další krok představoval Su-17M3, který dostal laserový značkovač a dvojici závěsníků navíc; v závislosti na úrovni elektroniky byl na světovém trhu nabízen jako Su-22M nebo Su-22M3.
Su-22M4
- DÉLKA: 19,26 m
- ROZPĚTÍ: 13,6 m
- VZLETOVÁ HMOTNOST: 19,43 t
- DOLET: 1 150 km
- DOSTUP: 14 200 m
- MAX. RYCHLOST: 1 860 km/h (1,7 Ma)
- POHONNÁ JEDNOTKA: 1× Ljulka AL-21F-3
- VÝZBROJ: 2× 30mm kanón NR-30, až 4 620 kg
- OSÁDKA: 1 muž
Nejvyspělejší variantou se stal Su-17M4, exportovaný jako Su-22M4 a vyznačující se opět výrazně pokročilejší elektronikou. Vyráběly se i dvoumístné cvičné letouny Su-17U/UM, resp. Su-22U/UM. Mezi uživatele se zařadilo též Československo, které od roku 1984 provozovalo celkem 58 letadel verzí Su-22M4 a Su-22UM3K, která u nás zůstala v provozu do roku 2002. Na Su-17/20/22 si jeho uživatelé cení hlavně schopnosti plnit široké spektrum úkolů, což je umožněno také rozsáhlou škálou výzbroje.
TIP: Studená válka se Sovětským svazem: Jak vypadala protivzdušná obrana SSSR
Vedle dvou 30mm kanónů v kořenech křídla disponuje stroj čtyřmi zbraňovými závěsníky pod nepohyblivou částí křídla a čtyřmi pod trupem (a od varianty Su-17M3 ještě navíc dva závěsy pro umístění protiletadlových řízených střel). Může dopravit přes 4,5 t zbraní od neřízených pum či raket přes různé naváděné protizemní střely po nukleární bomby a užívat také kontejnery pro fotografický průzkum či elektronický boj.
K nejzajímavějším zbraním náleží kontejnery SPPU-22, z nichž každý obsahuje 23mm kanón s možností pohybu hlavní ve svislé rovině. Navíc lze kontejnery umístit i hlavněmi dozadu, což zákonitě znamená velkou výhodu při postřelování pozemních objektů. Kvality Su-17/20/22 dokládá i skutečnost, že dosud slouží v řadě zemí včetně sousedního Polska.