Mauritánie: Poslední bašta otroctví

Mauritánie je etnicky rozdělena na arabsko-berberskou populaci na severu státu a černými Afričany obývaný jih. Mezi těmito dvěma póly je trvalé napětí, které vyplývá i z otrokářského řádu, jenž se stále nepodařilo zrušit

26.12.2015 - Marek Telička



Alt text

Vlajka Mauritánie byla přijata 1. dubna 1959. Na zeleném poli zobrazuje žlutý srpek a pěticípou hvězdu. Žlutá má význam země a slunce, zelená je symbolem úrody. Hvězda se srpkem a částečně i zelené pozadí má též význam islámu, který je v zemi hlavním náboženstvím.

Mauritánská vláda oficiálně zakázala otroctví v roce 1981, zotročování černé populace severoafrickými Araby je zde však stále tolerováno. Odhady ministerstva zahraničí USA v roce 1993 udávaly, že je v zemi více než 90 000 nevolníků. Zpráva CNN z roku 2012 ovšem tvrdila, že se jedná o 340 až 680 000 lidí, což by činilo 10–20 % populace!

Popírání skutečnosti

V odhadech počtu otroků bude snad nejblíže pravdě nadace Walk Free, která Mauritánii ve svém pravidelně vydávaném žebříčku loni přidělila 31. místo a uvedla, že je v ní zotročeno 155 600 lidí. V poměru na počet obyvatel je ovšem se 4 % na prvním místě a srovnatelně vysoký podíl má už jen Uzbekistán.

Otroci jsou zde stále pronajímáni, ženy sexuálně zneužívány a děti od mala nuceny pracovat, aniž by měly přístup ke vzdělání. Skutečnost Mauritánského otroctví je celosvětově známá a kritizují ji mnohé státy i organizace na ochranu lidských práv. Tamní vláda ovšem popírá, že by nevolnictví v zemi stále ještě existovalo. Některé její postupy nicméně ukazují, že pro faktické vymýcení otroctví nedělá vše. V roce 2002 byla například postavena mimo zákon strana, která bojovala za práva černých Mauritánců, a během posledních let potkal stejný osud i dvě další opoziční uskupení.

Boj proti „přirozenému řádu“

Zvláštní zpráva OSN loni chválila vládu za pokrok v této oblasti, ale zároveň ji vyzvala k „razantnějšímu postupu“. Stejného roku byl však v Mauritánii uvězněn protiotrokářský aktivista Biram Dah Abeid, jenž před dvěma lety obdržel cenu OSN na poli lidských práv. Případ Mint Bakar Vall z roku 2011 zůstává jediným soudním přelíčením, v němž byl někdo potrestán za vlastnění otroků (šestiměsíčním uvězněním).

I pokud by se vláda opravdu odhodlala zakročit razantněji, jen těžko se jí podaří osvobodit nevolníky po celé zemi. Kdyby se jí to však povedlo, chudoba a nedostatek vzdělání nedovolí bývalým otrokům skutečně se osamostatnit. Situaci také nepomáhá fakt, že je otroctví považováno za přirozenou součást společenského řádu.

Chudá země rozsáhlých zdrojů

Navzdory svému problematickému mezinárodnímu obrazu se však vláda Mauritánie snaží, aby byla v zahraničí vnímána pozitivně. V roce 1999 například navázala diplomatické svazky s Izraelem. Země na severu Afriky se tím stala jedním ze tří arabských států (další jsou Egypt a Jordánsko), které tak učinily. Na protest proti okupaci Gazy však vztahy o deset let později přerušila. Mauritánie je rovněž zeměmi Západu považována za cenného spojence v boji proti militantním islamistům v oblasti Sahelu. 

Zahraniční partnery přitahuje také coby zdroj surovin. Mauritánie je sice chudý stát – polovina obyvatel přežívá jen z toho, co si sama vypěstuje – ale zároveň je druhým největším africkým vývozcem železné rudy. Jsou zde i velká ložiska nafty, zemního plynu a zdejší pobřeží Atlantiku je známé velkým množstvím ryb.

Oprávněné ropné naděje?

Velkou nadějí mauritánské ekonomiky je objevení ropných ložisek v oblasti nazývané Chinguetti. O dalších rezervách se teoretizuje také ve vnitrozemí, konkrétně v pánvi Taoudeni. Kvůli nesmírně náročnému podnebí v této oblasti je ovšem už teď jasné, že případná vnitrozemská těžba bude finančně velmi náročná.

Stručné dějiny

Oblast dnešní Mauritánie byla od 3. století n. l. obydlena původními berberskými kmeny, pocházejícími z Jemenu. Tak zní aspoň teorie, hmatatelné důkazy zatím nemáme, ačkoliv výzkum z roku 2000 zaměřený na porovnání DNA mluví ve prospěch tohoto tvrzení.

Kolonizace „z nutnosti“

Do 8. století se datuje arabská invaze, při níž byli Berbeři islamizováni. V této době měla Mauritánie četné kontakty s okolními královstvími v Súdánu, Ghaně a Mali. V 11.–12. století země patřila k říši Almorávidů. Od poloviny 15. století kolonizovali pobřeží střídavě Nizozemci a Francouzi. Vnitrozemská Mauritánie si ale dlouho zachovávala svobodu. Pro koloniální mocnosti totiž byla neatraktivním státem a Francouzi ji brali jen jako strategické území, spojující jejich kolonie v severní a západní Africe. Roku 1903 zde byl vyhlášen francouzský protektorát a v roce 1920 se z Mauritánie stala kolonie začleněná do Francouzské Západní Afriky.

Prezident střídá prezidenta

Francouzi zakázali otroctví a ukončili mezikmenové války. Během koloniálního období proto zůstalo 90 % populace u kočovného života a vracely se některé kmeny, vypuzené v předchozích staletích. Za krátkou historii země se v čele státu vystřídalo devět prezidentů a vojenských lídrů – mnozí byli odstaveni od moci převratem. Stejnou cestou získal svůj post také současný prezident Mohamed Ould Abdel Azíz. Jeho nástup k moci odsoudily například USA a Francie. Rovněž Evropská unie nebo Africká unie marně žádaly urychlený návrat k demokracii.

Lidé

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: zhruba 3,5 milionu, stejně jako Moldavsko nebo Litva či polovina obyvatel Bulharska; očekávaná doba dožití: 62,28 let; prům. počet dětí: 4,07 na jednu ženu; kojenecká úmrtnost: 56,06 z 1 000 živě narozených; věková struktura: 39,5 % dětí do 15 let, 3,5 % obyv. starších než 65 let, polovina obyvatel mladších než 19,9 let; městské obyvatelstvo: 41,5 %; etnické složení: černí Mauritánci (potomci dřívějších černých otroků) 40 %, bílí Mauritánci (arabsko-berberského původu) 30 %, černošské kmeny (Halpulaar, Soninke, Wolof a Bamara) 30 %; náboženství: muslimové 100 %, neboť islám je státní náboženství; jazyky: úředním jazykem je arabština (místní dialekt se nazývá hassaníja), též se používá francouzština.; obyvatelstvo žijící pod hranicí chudoby: 40 %; gramotnost: 58,6 %!

Politika

Typ vlády: republika prezidentského typu s vlivem islámského práva a francouzským občanskoprávním systémem; samostatnost: od 28. listopadu 1960 (dříve francouzská kolonie); hlava státu: prezident generál Mohamed Ould Abdel Azíz (od 5. srpna 2009); šéf vlády: premiér Moulaye Ould Mohamed Laghdaf (od 11. srpna 2009); volby: prezident je volen v přímých volbách na 5 let. 

Ekonomika

HDP na hlavu: 2 200 USD (odhad 2013), podobně jako Tádžikistán nebo Lesotho (ČR 26 300 USD); měna: ouguiya (MRO), 1 USD = cca 311 MRO, 1 Kč = cca 12 MRO.

Geografie

Rozloha: 1 030 700 km², tedy zhruba stejně jako Egypt, dvojnásobek rozlohy Španělska; hranice: 5 074 km, z toho 2 237 km s Mali, 1 561 km se Západní Saharou, 813 km se Senegalem a 463 km s Alžírskem; délka pobřeží: 754 km; charakter území: většinou holé pláně Sahary, v centrální části hornatina; podnebí: pouštní, trvale horké suché a prašné; minimální noční / maximální denní teploty (°C) v Nuakšottu: leden–březen 13–16/29–33, duben–červen 18–22/35–34, červenec–září 24/32–34, říjen–prosinec 22–14/35–29; nejnižší a nejvyšší bod: Sebkhet Te-n-Dghamcha (–5 m) / Kediet Ijill (915 m).

  • Zdroj fotografií

    Shutterstock


Další články v sekci