Ničitelé sovětských pancířů: Protitankové letky Hitlerovy Luftwaffe (2)

V létě 1944 tvořily německé střemhlavé bombardéry Ju 87 G (s výjimkou eskadry SG 9 vyzbrojené Hs 129 B) páteř protitankových sil Luftwaffe. Zastavit masu sovětských T-34 a nových těžkých IS-2 se jim ale příliš nedařilo. Kolony obrněnců totiž bránilo stále větší množství protiletadlových kanonů a kulometů.

TIP: Ničitelé sovětských pancířů: Protitankové letky Hitlerovy Luftwaffe (1)

Jakmile stuky začaly nalétávat na obrněná vozidla, dostaly se do palby 25 a 37 mm kanonů, které chránily všechny důležité cíle. Velitelé formací proto většinou vyčlenili několik strojů nebo i celou letku, aby je umlčely. Při bitevních ztečích nízko nad zemí pak na Ju 87 běžně pálili také pěšáci ze svých osobních zbraní. Jeden z pilotů na to později vzpomínal: „V Rusku po nás pálil ze země každý pěšák úplně ze všeho. Kdyby stihli servat koním podkovy z kopyt, snad by je po nás i házeli."

Proti rudému přívalu

Ztráty stuk výrazně narůstaly a velení Luftwaffe si uvědomovalo, že v podmínkách nepřátelské vzdušné převahy je nelze dále nasazovat. Na podzim se proto k útokům na pozemní cíle začaly stále častěji používat rychlé Focke-Wulfy Fw 190 F. Tyto stíhačky však nesly pro boj s tanky namísto kanonů rakety Panzerblitz Pb 1, které se testovaly od září 1944. Projektily vycházely ze základu letecké neřízené střely R4M. Elektricky odpalovaná raketa ráže 80 mm nesla kumulativní hlavici, jejíž exploze dokázala prorazit pancéřový plát o tloušťce 90 mm. Střely se odpalovaly nejlépe ve vzdálenosti 200 m od cíle, dosahovaly rychlosti 374 m/s. Každý stíhač nesl až osm raket, které byly vypouštěny po dvojicích z roštů umístěných na závěsných bodech pod křídly.

Kolegové s protézou

Projektily se velmi osvědčily a ještě koncem roku 1944 začala sériová výroba Focke-Wulfů Fw 190 F-8/Pb 1. Ty začaly u bojových útvarů rychle nahrazovat protitankové stuky a v lednu 1945 s Junkersy Ju 87 G sloužila už jen 10. letka eskadry SG 77 a SG 2 Immelmann. Několik si jich držel také velitel Schlachtgeschwader 2 plukovník Hans-Ulrich Rudel u své štábní letky a sám na nich často podnikal bojové akce.

Dne 9. února 1945 při prvním pobytu ve vzduchu zlikvidoval hned čtyři tanky a do večera jich zničil 13. Pak ho ale zasáhla protiletadlová palba a utrpěl zranění nohy, kterou mu museli lékaři amputovat. Sotva se trochu zotavil, začal znovu létat s protézou. Už 25. března se na vlastní naléhání vrátil do služby a do konce války odepsal dalších 26 obrněnců. Stále si přitom ponechával stuku s kanony a 8. května 1945 zamířil do oblasti Mostu s úmyslem napadnout pancéřová vozidla pronikající přes Krušné hory.

Doprovázel ho při tom poručík Hans Schwirblat, který také létal s protézou. Ten mu prý s oblibou říkával: „Tankům je úplně jedno, jestli je ostřelujete s jednou nebo s oběma nohama.“ Válka ale toho dne skončila a Rudel po absolvování posledního bojového letu odlétl na letiště Kitzingen, kde se vzdal Američanům. 

Pět stovek zářezů

Protitankové stuky se zpočátku rozhodně osvědčily. Postupně ale zastaraly a jejich ztráty začaly neúměrně narůstat. Jednalo se o stroje pro opravdové experty a létat na nich za podmínek nepřátelské převahy ve vzduchu mohli jen mimořádně zkušení piloti.

Tím nejúspěšnějším se stal již několikrát zmiňovaný Hans-Ulrich Rudel. Ten za kniplem Ju 87 G zlikvidoval většinu z oněch 519 zničených tanků, které má na kontě, a s legendárním střemhlavým bombardérem létal až do úplně posledního dne války.