Reklama

Reklama

Spojené arabské emiráty: Bohatství z ropných rezerv

3.11.2013 - Marek Telička
Spojené arabské emiráty představují díky svým obrovským ropným zásobám jeden z nejbohatších států světa. S lidmi, kteří sem přijíždějí za prací, bývá ovšem nakládáno všelijak. Ilegální je například zakládání odborů
Dubaj
Burdž Chalífa
Burdž Al Arab
Ski Dubai

Spojené arabské emiráty

Vlajka Spojených arabských emirátů se skládá z panarabských barev. Kromě této společné má každý z emirátů (s výjimkou Fudžajry) také vlastní vlajku

Spojené arabské emiráty (SAE) se skládají ze sedmi emirátů, ekvivalentů knížectví, z nichž každý ovládá dědičný emír. Sedm autonomních emirátů představují Abú Dhabí a Dubaj (dvě jednoznačná ekonomická a kulturní centra) a dále Adžmán, Fudžajra, Rás al-Chajma, Umm al-Kuvajn a Šardžá. Jeden z emírů se volbou Federální národní rady stává prezidentem celé federace. Ve skutečnosti se však i tato pozice dědí – emír Abú Dhabí bývá vždy prezidentem a emír Dubaje premiérem.

Poklad pod zemí

Zcela zásadní jsou pro ekonomiku SAE ropné zásoby, k jejichž objevení došlo v 50. letech 20. století, a v dalším desetiletí se v Abú Dhabí a později v Dubaji otevřely první ropné vrty. Především v těchto dvou státech započala masivní výstavba škol, obytných domů, nemocnic a dopravní infrastruktury. Dnes plných 85 % státní ekonomiky staví na vývozu ropy a zemního plynu.

Federace se pokouší zmírnit závislost státu na rezervách fosilních paliv a rozvíjí zejména finanční sektor, stavebnictví a turistické odvětví. Stát silně poznamenala hospodářská krize, ale například cestovní ruch a obchod zůstávají nadále plně životaschopné. Klíč k bohatství země však stále představují ropné zásoby – mimochodem sedmé největší na světě.

Tvrdá země zaslíbená

Prosperita státu přitahuje obrovské množství zahraničních pracovníků. Příliv lidí z cizích zemí je tak masivní, že potomci původních obyvatel tvoří ani ne pětinu současných obyvatel SAE. Většina populace pochází odjinud – především z Indie, Pákistánu a Bangladéše, ale také ze západních zemí a v poslední době stále více z Evropy.

Podle zdejšího práva se přistěhovalci mohou stát občany SAE, pokud v zemi bezúhonně žijí dvacet let a dokážou plynně mluvit arabsky. Pro většinu obyčejných dělníků je však velmi těžké toho dosáhnout. Mnohým jsou po příjezdu protiprávně zadrženy pasy a stávají se novodobými nevolníky. Často pracují v nesnesitelném vedru, jež v letních měsících překračuje ve městech 50 °C. Zakládání odborů je přitom ilegální a ministerstvo práce má možnost donutit stávkující dělníky k návratu do práce. Stávkující se pak vystavují nebezpečí zrušení pracovního povolení a deportace.

Trochu jiné právo

Nejen s právy dělníků se ovšem v SAE zachází trochu jinak. Třeba svědectví ženy má před soudem v porovnání se slovem muže poloviční platnost a na příklady domácího násilí nebo znásilnění se pohlíží mírně řečeno shovívavě.

Během postního měsíce ramadánu je mezi úsvitem a západem slunce zakázána veřejná konzumace jídla a pití (i vody) s výjimkou těhotných a kojících žen a dětí. Zákazy se přitom vztahují i na nemuslimy a jejich nerespektování může skončit uvězněním.

Foto, ilustrace: 
Shutterstock

Reklama