Reklama


Filipíny: Národ ohnivých ostrovů

16.04.2013

Každý rok mezi červencem a říjnem je většina ze 7 000 filipínských ostrovů postižena některým ze zhruba dvaceti tajfunů. Další přírodní pohromou je vulkanická činnost, která ovšem národu přináší i mnohá pozitiva

<p>Snímek Alder Creek z roku 1866 ukazuje místo, kde osadníci tábořili. Pařezy naznačují výšku sněhu.</p>

Snímek Alder Creek z roku 1866 ukazuje místo, kde osadníci tábořili. Pařezy naznačují výšku sněhu.


Reklama

Filipínská vlajka je velmi podobná té naší a pochází už z roku 1897. Její pozoruhodnou vlastností je, že v době války se vyvěsuje obráceně – s rudým pruhem v horní části

Díky vulkanickému původu mají ostrovy velké minerální zásoby. Podle odborných odhadů má země například v zemi „uloženo“ druhé největší množství zlata po Jihoafrické republice.

Filipínská druhá místa

Filipíny mají i jedny z největších světových ložisek mědi, ale kvůli špatné organizaci stát zatím nedokáže tyto rezervy využívat. Zato ovšem těží z dalšího vedlejšího produktu vulkanické činnosti – geotermální energie, z níž vyrábí 18 % vlastní spotřeby elektřiny. Hned po USA je tak druhým největším producentem tohoto typu energie.

Z ekonomického hlediska o Filipínách platí totéž, co v případě nerostných ložisek – prozatímní neschopnost využít daného potenciálu. Po 2. světové válce byla republika považována za druhou nejbohatší zemi východní Asie, přičemž před ní bylo pouze Japonsko. Ekonomika ale velmi utrpěla za vlády diktátora Ferdinanda Marcose a teprve reformy 90. let 20. století znamenaly určité oživení.

Stomilionová populace a „vývoz“ sestřiček

Asijská krize roku 1997 uštědřila zemi menší ránu než mnoha jiným asijským státům, ale i tak je dnes denní příjem 45 % Filipínců stále pod hranicí dvou amerických dolarů. To znamená, že s takovou částkou musí každý den vystačit zhruba 45 milionů z více než sta milionů dnešní populace.

Při prvním sčítání lidu v roce 1877 měly ostrovy jen zhruba pět a půl milionu obyvatel. Dnes jsou Filipíny dvanáctou nejlidnatější zemí světa. K tomu je potřeba přičíst asi 11 milionů rodilých Filipínců, kteří dnes žijí za hranicemi. Nejvíce je jich v USA, kde po Mexičanech tvoří druhou nejpočetnější přistěhovaleckou komunitu.

Ačkoli mnozí z nich vykonávají méně kvalifikovanou práci, v jedné odborné profesi jsou Filipíny světovým „exportérem“ číslo jedna. V samotné zemi je bezmála půl milionu zdravotních sester, ale 70 % z těch, kdo tento obor vystudují, odchází za prací do zahraničí.

Po vzoru americké kultury

Nejintenzivnější zahraniční vztahy mají Filipíny s USA. Filipínská vláda podporovala největší světovou mocnost po dobu studené války, je jejím spojencem v boji proti terorismu a obecně jedním z nejdůležitějších spojenců, kteří zároveň nejsou součástí NATO. USA mají obecně velký vliv na filipínskou společnost. Hlavním dokladem je používání angličtiny jako jednoho ze dvou úředních jazyků. Kromě toho se na ostrovech projevuje mnoho prvků americké kultury – rychlým občerstvením počínaje a filmy a hudbou konče.

Asijský národ rovněž převzal náklonnost k moderním komunikačním prostředkům. V zemi je bezmála stejný počet mobilních telefonů jako obyvatel a každý den Filipínci odešlou přes miliardu textových zpráv. Nejen podle tohoto aspektu je jasné, že země je přes určitou geografickou odloučenost jasně nakročena do 21. století.

STRUČNÉ DĚJINY

Filipínské ostrovy byly po dlouhá tisíciletí uzavřeným světem, který se pootevřel až teprve v 10. století, když Filipínci začali obchodovat s Číňany. Ve 12. století se sem dostali arabští obchodníci, kteří na ostrovy přinesli islám.

V roce 1521 zabral ostrovy pro Španělsko Fernão de Magalhães, kterému se však nepodařilo podmanit si všechny zdejší vládce. Při jedné bitvě byl zabit a jeho vojáci rozprášeni. Španělé si na Filipínách (které pojmenovali po králi Filipu II.) vybudovali pevné postavení až o zhruba dalších 50 let později. Řádoví mniši mezi obyvatelstvem začali rozšiřovat dnes dominující křesťanství. Ke konci 19. století bylo několik povstání a vznik nacionalistických organizací předehrou k odtržení od španělské nadvlády. Spouštěcím mechanismem pak byla válka mezi USA a Španělskem v roce 1898, kterou rebelové 12. června 1898 využili k vyhlášení samostatnosti. V rámci mírové smlouvy ovšem ostrovy připadly USA.

Roku 1935 byla Filipíncům dána částečná samostatnost a dohodnuto úplné osamostatnění na rok 1945. Obsazení celé oblasti Japonci po dobu 2. světové války nezávislost o rok odsunulo na oficiální datum 4. července 1946. V 60. letech 20. století stanul v čele státu pronásledovaného chudobou a nerovností Ferdinand Marcos. Ten vzal v roce 1972 moc zcela do svých rukou a stal se, až do roku 1986, kdy musel uprchnout do exilu, nepostižitelným diktátorem sledujícím pouze vlastní prospěch. Po jeho odchodu se stát začal dostávat z nejhoršího.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: 103 775 002 (odhad z července 2012)
Očekávaná doba dožití: 71,94 let
Prům. počet dětí: 3,15 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 18,75 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 34,3 % děti do 14 let, 61,3 % obyv. ve věku 15 až 64 let, 4,3 % obyv. je starší více než 65 let
Etnické složení: Filipínci malajského původu (Tagalogové 28,1 %, Cebuanové 13,1 %, Ilokanové 9 %, Bisajové 7,6 %, Hiligajnon Ilongové 7,5 %, Bikolové 6 %, Warayové 3,4 %), ostatní 25,3 %
Náboženství: římskokatolické 80,9 %, další křesťanské církve 11,6 %, muslimové 5 %, ostatní a nespecifikované 2,5 %
Jazyky: dva úřední – angličtina a tagalog (filipínština), celkem je v zemi na 80 různých jazyků a nářečí
Nezaměstnanost: 7 %
Gramotnost: 92,6 %

Politika

Typ vlády: republika
Nezávislost: od 12. června 1898 (vyhlášena nez. na Španělsku); od 4. července 1946 (vyhl. nez. na USA)
Hlava státu: prezident Benigno Aquino (od 30. června 2010), prezident je hlavou státu i šéfem vlády
Volby: prezident je volen všelidovým hlasováním na jedno šestileté funkční období; po převzetí úřadu jmenuje ministry, následně potvrzované ve svých funkcích Kongresem Filipínské republiky

Ekonomika

HDP na hlavu: 4 100 USD (odhad z roku 2011)
Měna: filipínské peso (PHP), 1 USD = 43,3 PHP

GEOGRAFIE

Rozloha: 300 000 km2, o něco větší než Nový Zéland, o málo menší než Itálie
Délka pobřeží: 36 289 km
Podnebí: tropické přímořské, na severovýchodě monzunové mezi listopadem a dubnem, jihozápad má období monzunů od května do října
Minimální/maximální teploty (°C) v Manile: leden–březen 20–22/30–33, duben–červen 23–25/33–34, červenec–září 24/31, říjen–prosinec 21–23/30–31
Průměrné měsíční srážky (mm) v Manile: leden–březen 8–19, duben–červen 21–265, červenec–září 330–486, říjen–prosinec 75–271
Nejnižší a nejvyšší bod: Filipínské moře 0 m / Mount Apo 2 954 m

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock, manila.usembassy.gov

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vypuštění americké testovací rakety Bumper 2 z Cape Canaveral v roce 1950 byl velký úspěch. Raketa vznikla spojením ukořistěné německé technologie a amerických vylepšení.

Zajímavosti

V Indii se ztratí až půl milionu dětí ročně

Věda

Součástí Hannibalovy armády byli i jezdci na slonech

Historie

Sovice sněžní možná vypadá spokojeně, ale její osud není úplně růžový

Věda

Zdroje gama záření na snímku oblohy s teleskopem HESS a Mléčnou dráhou.

Vesmír

Stávky polských dělníků nakonec potlačily domácí vojenské a bezpečnostní síly. Na snímku polské tanky T-55A

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907