Lotyšsko: Pečlivě střežená svoboda

Poté, co se Lotyšsku na začátku 90. let 20. století znovu podařilo získat samostatnost, čekal jej úkol vypořádat se s dědictvím minulosti. Sovětský svaz Lotyšům tuto úlohu příliš neusnadňoval a ještě na začátku roku 1991 se jeho ozbrojené síly neúspěšně snažily uzurpovat vládu v Rize. Během doby přerodu si centrální sovětská vláda podržela mnohé oficiální úřady a teprve v roce 1994 došlo k definitivnímu odsunu okupačních vojsk.

Připraveni na nejhorší

Lotyšsko už s Ruskem oficiálně uzavřelo všechny sporné otázky. Tou poslední zřejmě bylo v roce 2007 podepsání smlouvy, která stanovuje hranici mezi oběma státy. Sousedství s mocným východním sousedem, s nímž má země tak špatné historické zkušenosti, ovšem přimělo lotyšskou vládu k výrazné orientaci směrem na západ. Získání členství v NATO a Evropské unii se stalo prvořadými cíli a země obou dosáhla v roce 2004.

Společně s Litvou a Estonskem vytvořilo Lotyšsko pěchotní prapor „Baltbat“ a námořní flotilu „Baltron“, které nejen mají za úkol obranu vlastního území, ale účastní se i mezinárodních mírových operací. Vlastní obranný systém Lotyšska je postaven na švédsko-finském modelu, který kombinuje malou profesionální armádu a domobranu. Lotyšsko pouze není schopno zajistit obranu svého vzdušného prostoru a v tom vypomáhají čtyři stíhačky NATO pokrývající celé Pobaltí.

Zobrazit na mapě Googlu

Opatrně s občanstvím

V referendu roku 1991 se tři čtvrtiny obyvatel vyjádřily pro samostatnost, a to včetně mnoha etnických Rusů. Vzhledem k tomu, že obyvatelé ruského původu tvoří téměř 30 % populace Lotyšska, je ale jasné, že mnoho z nich bylo naopak proti „odtržení“. Kvůli tomuto postoji a s ohledem na dvě století trvající (s pauzou mezi roky 1918 a 1940) ruskou nadvládu se nová lotyšská vláda postavila velmi opatrně k otázce občanství nově vzniklého státního útvaru.

Občanství nebylo automaticky prodlouženo těm, kdo se na území Lotyšska usadili v průběhu ruské okupace, ani jejich dětem. Většině z těchto lidí však bylo během posledních let uděleno a děti, které se etnickým Rusům narodily po opětovném vyhlášení samostatnosti, se občany Lotyšska stávají automaticky. 

Nešťastní Lotyši

Lotyši si zkrátka svoji nově nabytou svobodu pečlivě střeží a není divu, že se s mírným podezřením dívají i do vlastních řad. Kromě asi 660 000 Rusů žijí v zemi ještě početné menšiny Bělorusů, Ukrajinců, Poláků a Litevců. V některých větších městech, jako je třeba hlavní město Riga, Daugavpils nebo Rezekne, jiné národnosti dokonce Lotyše početně přečíslují. Zatímco ještě v roce 1935 tvořili Lotyši 77 % obyvatelstva, po druhé světové válce, sovětských čistkách a dlouhých letech okupace jejich podíl klesl na 52 % v roce 1989 a dnes stále netvoří ani 60 % populace.

S ohledem na tyto údaje není divu, že si ve své zemi připadají tak trochu jako cizinci. Bez ohledu na nedávný výrazný ekonomický růst zůstává Lotyšsko jednou z nejchudších zemí Evropy a podle nedávných průzkumů prý jeho obyvatelé k nejméně šťastným lidem světa.