Nepokořené vietnamské údolí (3): Bitva o Hamburger Hill 1969

Ve vietnamské válce se odehrála řada bojů, ve kterých nedokázaly USA navzdory technologické převaze, kvalitě jednotek a dobrému vedení dosáhnout své strategické cíle. Typickým příkladem je zápas o údolí A Shau, proslavené díky bitvě o takzvaný Hamburger Hill

11.05.2023 - Petr Sehnálek



10. května 1969 se naplno rozhořela krvavá bitva o horu Dong Ap Bia, známá spíše jako bitva o Hamburger Hill. V prvních dnech střídali úspěchy Američané i Severovietnamci. Ze zpravodajského obrazu vyplývalo, že obrana kopce je silnější než původně odhadovaný prapor a že Severovietnamci mají možnost posilovat svá postavení čerstvými jednotkami z Laosu. Kvůli tomu zastavil velitel brigády další útoky, dokud nedorazí posily.

Zatímco prapor 3/187 měl možnost si 16. května odpočinout od útočení a palebná podpora drtila vrchol Dong Ap Bia, posilový prapor 1/506 se usilovně přesouval náročným terénem, aby se mohl zapojit do koordinovaného útoku naplánovaného na 17. května. Asi kilometr od cíle ale postup praporu zastavily bunkry rozmístěné u kóty 916. Zdolání tohoto odporu trvalo výsadkářům dva dny, což si vyžádalo další odložení koordinovaného úderu na Dong Ap Bia.

Mlýnek na maso

V neděli 18. května obnovili Američané útok a k vrcholku kopce vyslali šest rot. Odpor skvěle opevněných Severovietnamců i přes mohutnou palebnou podporu dělostřelectva, taktického letectva a bitevních vrtulníků nepolevoval a postup byl velmi pomalý. Navzdory drtivé palbě z bunkrů se Američanům povedlo prodrat až k vrcholu, ale byli smeteni protiútokem. Obnovení útoku pak zastavil přívalový déšť, který proměnil terén v blátivou klouzačku. Nový den bojů o kótu si vyžádal dalších 17 padlých a 81 raněných, přičemž prapor 3/187 již v té době vykazoval ztráty 25 padlých a 255 raněných (což odpovídalo ekvivalentu téměř tří rot na běžných „polních“ početních stavech!).

Oproti tomu zjištěné ztráty protivníka sice činily téměř 300 vojáků, což však Severovietnamce nemuselo příliš trápit, protože dokázali dostat zálohy do svých pozic mnohem rychleji než Američané. Ti naopak své ztráty citelně vnímali a bezúspěšné krvavé útočení, podobné příslovečnému mlýnku maso, vyneslo kopci přezdívku Hamburger Hill. O bitvu, v dané fázi války již nezvykle velkého rozsahu, se začali zajímat novináři a sugestivní reportáže o utrpení vojáků brzy zasáhly „domácí frontu“ v USA.

Pyrhovo vítězství

Neúspěch posíleného útoku přinutil velitele 101. výsadkové divize generálmajora Melvina Zaise přehodnotit situaci a připravit na 20. května ještě mohutnější úder, do něhož budou nasazeny již čtyři prapory. V průběhu 19. května byly na bojiště přisunuty dva nové prapory (z toho jeden jihovietnamský), oslabený 1/187 prapor posílila rota z 2/506 a příští den začal po obligátním ostřelování a náletech finální útok.

Protivník ale v noci opustil své pozice a na kopci zůstaly ke krytí ústupu jen dvě čety, takže na silnější odpor narazily prapory 1/506 a 3/387, zatímco nové dva prapory postoupily již takřka bez odporu. V 11:45 dosáhli vojáci z 3/187 po deseti dnech „očistce“ konečně vrcholu Hamburger Hillu. Na bojišti bylo nalezeno 109 těl vojáků VLA, čímž stoupl počet známých severovietnamských ztrát na 630. Oproti tomu americké ztráty vystoupaly na 56 padlých a 420 raněných.

Bitvou o kótu 937 skončilo největší střetnutí celé operace Apache Snow, kterou velení po jejím skončení 6. června hodnotilo jako úspěch, poukazujíc na zabití 730 nepřátelských bojovníků, vyčištění údolí, ukořistění nepřátelských zásob a zničení 29. pluku VLA. Veřejnost ve Státech však vnímala bitvu zcela jinak.

Sisyfovské úsilí

Špatné počasí, omezující letecké operace a bránící dlouhodobějšímu ovládnutí údolí, odsuzovalo spojenecké zápolení o údolí k osudu bájného Sisyfa. Řešením se mělo stát vybudování stálé základny a plnohodnotné pozemní komunikace k zásobování i přísunu posil. K tomuto plánu ovšem nedošlo, protože v srpnu 1969 byli „křičící orli“ z A Shau staženi, aby převzali část operační oblasti 3. divize námořní pěchoty, která se z Vietnamu stahovala. Severovietnamci tohoto přeskupení využili a do údolí vyslali 324. divizi, což následně odhalil americký vzdušný i pozemní průzkum.

TIP: Hvězdný svit nad Vietnamem: Americká operace Starlite 1965

Po skončení monzunu se v dubnu 1970 příslušníci 1/506 praporu do A Shau vrátili a v rámci přípravy další vyčišťovací operace vybudovali palebnou základnu Ripcord, která se stala dějištěm hlavního střetu v údolí. Severovietnamci zablokovali základnu dvěma pluky 324. divize a v červenci ji dokonce 23 dní regulérně obléhali, načež se Američané museli evakuovat. Boje o Ripcord se totiž už nesly ve znamení vietnamizace, tedy přebírání odpovědnosti za vedení války Jihovietnamci a postupného útlumu zapojení USA do války, což obnášelo i důraz na minimalizaci vlastních ztrát. Kvůli tomu nemohli velitelé 101. výsadkové divize nasadit dost prostředků k likvidaci obklíčení, protože by to nevyhnutelně znamenalo navýšení ztrát. Postavení divize navíc ztěžoval v americké společnosti stále živý „přízrak“ Hamburger Hillu. Poslední americké angažmá v nepřístupném údolí pak proběhlo od dubna do srpna 1971 v rámci operace LAM SON 720


Další články v sekci