Švédsko: Přitažlivý blahobyt ve šťastné zemi
Pozice Švédska coby vysoce rozvinutého postindustriálního státu s nízkou nezaměstnaností a silnou ekonomikou se zdá být neotřesitelná. Dokonalost tamního sociálního modelu ovšem přináší i zásadní komplikace
Vlajka Švédska má modrý list se žlutým křížem. Byla patrně inspirovaná nejstarší severskou vlajkou s křížem – dánskou – a odvozená z velkého švédského znaku, na kterém zlatý kříž od sebe odděluje čtyři modrá pole.
Jedna z hlavních příčin ekonomického a sociálního úspěchu Švédska tkví v neutralitě, která má kořeny v období přibližně před dvěma sty let. Tehdy byl stát naposledy ve své historii ve válečném stavu – bojoval s Norskem.
Různé tváře neutrality
Ani během druhé světové války se severská země nepřidala na žádnou stranu konfliktu. Čistě neutrální ovšem také nezůstala – její vláda totiž dovolila nacistům, aby používali švédskou železniční síť pro přepravu svých jednotek. Stát rovněž prodával Němcům potřebné suroviny – především železnou rudu. Švédsko též nepřímo přispělo k obraně Finska před Sovětským svazem během tzv. zimní války v roce 1939 a po roce 1943 umožnilo, aby na jeho území probíhal výcvik norských a dánských jednotek.
V roce 1995 pak vstoupilo do Evropské unie, ale v referendu odmítlo přijetí společné měny. Obává se totiž potenciálních dopadů na ekonomiku, systém sociálního zabezpečení a suverenitu. Určitou odtažitost si země zachovává i ve vztazích k NATO, přestože se nedávno objevily zprávy, že svůj vstup do vojenského paktu zvažuje.
Na světové špičce
Díky dlouhodobému domácímu míru se Švédsko stalo jednou z nejbohatších zemí planety. Velký podíl na růstu tamní ekonomiky má ovšem také strojírenství včetně zbrojního průmyslu: Jedná se totiž o devátého největšího vývozce zbraní na světě. Důležité jsou rovněž telekomunikace nebo farmaceutický a automobilový průmysl.
I švédská ekonomika – čtvrtá nejvíce konkurenceschopná na světě – ovšem v posledních letech zakolísala kvůli problémům v Evropské unii. Stát si však během dlouhých roků prosperity vybudoval jakousi „nárazníkovou zónu“, která by mu měla umožnit případným komplikacím čelit.
Magnet spokojeného života
Jako vyhlášený „stát blahobytu“ představuje Švédsko už delší dobu oblíbený cíl žadatelů o azyl z celého světa. Vysoká míra přistěhovalectví společně s nízkou porodností pak přispívají k pozvolné změně: Z dříve homogenního národa se stává multikulturní společnost.
Okolo 25 % Švédů – tedy zhruba 2,5 milionu lidí – má plně nebo částečně zahraniční původ: Asi 1,4 milionu tamních obyvatel přišlo na svět jinde než v této severské zemi, přibližně 430 tisíc se jich narodilo ve Švédsku dvěma cizincům a zhruba 670 tisíc Švédů má alespoň jednoho rodiče ze zahraničí. V roce 2014 tam požádalo o azyl 81 300 imigrantů, v roce 2015 to bylo více než 160 tisíc žádostí o azyl.
Stručné dějiny
Oblast dnešního Švédska byla osídlena už kolem roku 6000 př. n. l. a v průběhu rané doby železné – okolo roku 1000 př. n. l. – se z tamních obyvatel stali usedlí zemědělci.
Od Vikingů k samostatnosti
Významnou část švédské historie tvořila v 7.–11. století éra Vikingů, kteří nejprve pronikali do Pobaltí a v 9. století pak do Evropy a Středomoří. Přitom nejen drancovali, ale také navazovali intenzivní obchodní vztahy s Byzancí a s arabskými královstvími. Kolem roku 1000 se různé švédské provincie sloučily, ale teprve ve 13. století získal královský post skutečný vliv. Díky kontaktu s německými městy rostl ve 14. století nadále obchod, ale morová rána, která na Švédsko dolehla v roce 1350, zahájila dlouhé období ekonomického a populačního úpadku. Pod vládou dánských panovníků byla území Dánska, Norska a Švédska sloučena do tzv. Kalmarské unie (1397–1523), ovšem po svržení dánského krále Kristiána II. se stal roku 1523 vládcem samostatného Švédska Gustav I. Vasa.
Vznik a rozpad impéria
Švédská zahraniční politika se zaměřovala na dosažení dominantního postavení v Baltském moři, což vyžadovalo opakovaná – a úspěšná – tažení proti Dánsku. Prohraná severní válka vedená v letech 1700–1721 proti spojeným silám Dánska, Polska a Ruska však znamenala ústup. Země se zredukovala na rozlohu dnešního Švédska a Finska a během napoleonských válek v letech 1803–1815 přišla i o Finsko, které připadlo Rusku. Roku 1814 ovšem získala Norsko (unie těchto dvou zemí byla mírově rozpuštěna v roce 1905). V roce 1809 padl absolutismus a Švédsko se stalo konstituční monarchií. S 20. stoletím pak započal velký průmyslový rozmach.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: zhruba 9,8 milionu; očekávaná doba dožití: 81,98 roku; prům. počet dětí: 1,88 na ženu; věková struktura: 17,12 % dětí do 15 let, 19,99 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. starších 41,2 roku; městské obyv.: 85,8 %; náboženství: luteráni 87 %, ostatní (včetně katolické a pravoslavné církve, baptistů, muslimů, židů a buddhistů) 13 %; jazyky: oficiálním jazykem je švédština, malá část obyv. mluví finsky a sámsky; obyv. pod hranicí chudoby: 14 %; gramotnost: 99 %.
Politika
Typ vlády: konstituční monarchie; samostatnost: počítá se od 6. 6. 1523, kdy byl Gustav I. Vasa zvolen králem; hlava státu: král Karel XVI. Gustav (od 15. 9. 173); šéf vlády: premiér Stefan Löfven (od října 2014); volby: monarchie je dědičná, po parlamentních volbách se většinou lídr vítězné strany stává premiérem.
Ekonomika
HDP na hlavu: 46 000 USD (odhad z r. 2014; ČR – 29 900 USD); měna: švédská koruna (SEK), 1 USD = asi 8,45 SEK, 1 SEK = asi 2,8 CZK.
Geografie
Rozloha: 450 295 km², tedy zhruba stejně jako Irák; hranice: 2 211 km (s Norskem a Finskem); délka pobřeží: 3 218 km; charakter území: většinou nížiny nebo mírně zvlněná pahorkatina, na Z hory; podnebí: na jihu mírné s chladnými a srážkově bohatými zimami a chladnými léty, na severu subarktické klima; min. noční / max. denní teploty (°C) ve Stockholmu: leden–březen −5 až −3 / −1 až 3, duben– červen 1–11 / 8–20, červenec–září 13–9 / 21–15, říjen–prosinec 5 až −3 / / 10 až 1; nejnižší a nejvyšší bod: bývalý záliv jezera Hammarsjon blízko Kristianstadu (−2,4 m) / Kebnekaise (2 111 m).