Prokletí dostatku: Kdo okrádá Rovníkovou Guineu?

03.09.2016

Malý stát na západním pobřeží Afriky a někdejší španělská kolonie, kde se před dvaceti lety začala ve velkém těžit ropa. To je Rovníková Guinea, učebnicový příklad jevu, jemuž se říká „prokletí přírodních zdrojů“ nebo také „paradox dostatku“

Věž nezávislosti -<p>Tzv. Věž nezávislosti v pobřežním městě Bata ukazuje, že záliba diktátorských režimů v ošklivých monumentech je univerzální</p>
Věž nezávislosti -

Tzv. Věž nezávislosti v pobřežním městě Bata ukazuje, že záliba diktátorských režimů v ošklivých monumentech je univerzální


Reklama

Vlajka Rovníkové Guiney byla přijata 21. srpna 1979. Uprostřed vlajky se nachází státní znak - ten obsahuje šest hvězd, strom a motto země: Unidad, Paz, Justicia (jednota, mír, spravedlnost).

Rovníková Guinea je stále mladý stát s pozoruhodným geografickým umístěním. Tvoří jej totiž kontinentální část – Río Muni – a pět obydlených ostrovů a ostrůvků. Na největším z nich pojmenovaném Bioko, asi 25 km od pobřeží Kamerunu, se nachází hlavní město Malabo. 

Od kakaa k ropě

V polovině 90. let minulého století byla v pobřežních vodách Rovníkové Guineje objevena ropa, načež odstartoval překotný ekonomický růst. Navzdory své nepatrné rozloze se země stala třetím největším vývozcem černého zlata v subsaharské Africe, a po určitou dobu si dokonce udržovala punc nejrychleji rostoucí ekonomiky světa. V roce 2002 se tam těžilo 220 tisíc barelů ropy denně, o dva roky později už 360 tisíc. Do roku 2008 se těžba poměrně ustálila a od té doby klesala, až k současným 250 tisícům barelů za den.

K dalším významným odvětvím patří těžba dřeva a zemědělství. Dřív země ekonomicky závisela na pěstování kakaa, nicméně zemědělství za rozvojem těžebního průmyslu velmi zaostalo a dnes je především zdrojem obživy většiny domácností, které doslova žijí ze svých políček. 

Pouze osobní cíle 

Popsaná situace dokládá, jak je rozvoj Rovníkové Guineje nevyvážený. V zemi, jež má vyšší HDP na hlavu než Česká republika, žije stále velká část populace v naprosté chudobě. Za posledních dvacet let se životní podmínky obyčejných lidí téměř nezměnily. Podle zpráv OSN nemá bezmála polovina tamních obyvatel přístup k čistému zdroji pitné vody a skoro 10 % dětí umírá před dosažením pěti let. 

Pokles cen ropy v posledních letech oslabil příliv financí do státní kasy. Vláda by se měla snažit rozvíjet další průmyslová odvětví a přilákat zahraniční investory. Jenže vůdcové tohoto afrického státu nepatří k těm, kdo by uváženě investovali do budoucnosti své země – sledují totiž především osobní cíle. Mnohé organizace na ochranu lidských práv zařadily dva prezidenty nezávislé Rovníkové Guineje mezi nejhorší africké diktátory

Zfalšovaná demokracie

První prezident Francisco Macias Nguema byl u moci v letech 1968–1979 a během jeho režimu hrůzy skončila třetina občanů v exilu nebo na hřbitově. Nguema rozpoutal genocidu proti etniku Bubi, nařídil popravy tisícovek svých odpůrců, nechal zavřít kostely a srazil ekonomiku země na kolena

Jeho nástupce Teodoro Obiang Nguema Mbasogo nastolený trend nijak nezměnil. I když je Rovníková Guinea oficiálně demokratickým státem, každé volby, v nichž Mbasogo zvítězil, se považovaly za zfalšované. Prezident zcela ovládá politický systém a opozici úplně potlačil. Podle organizace Human Rights Watch využil ropný boom k vlastnímu obohacení na úkor běžných občanů. Černé zlato mu jednoduše umožňuje zůstávat u moci, aniž by se jakkoliv snažil o zachování prosperity země. V tomto směru tedy zatím ropná ložiska nepředstavují pro obyčejné lidi v Rovníkové Guineji žádné požehnání.

Kdo okrádá Rovníkovou Guineu?

Organizace Transparency International mapuje míru korupce ve většině států světa a Rovníkovou Guineu pravidelně řadí na přední místa každoročně zveřejňovaného žebříčku. V roce 2004 mohla veřejnost lépe pochopit proč. Vyšetřování amerického Senátu zaměřené na hospodaření banky Riggs odhalilo, že rodina prezidenta Mbasoga obdržela obrovské sumy od amerických ropných společností ExxonMobil a Amerada Hess.

Na další kroky proti hlavě afrického státu se však čekalo marně. Nezávislí pozorovatelé tvrdili, že si USA nemohou dovolit kritizovat politika, který je považován za spojence v nestálém ropném regionu. V roce 2006 tehdejší americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová prohlásila Teodora Mbasoga za „dobrého přítele“ – bez ohledu na trvalé porušování lidských práv, jež se s jeho vládou pojí. Později zas obletěl svět oficiální snímek Baracka Obamy a hlavy Rovníkové Guineje, jak s úsměvem pózují fotografům na slavnostní recepci v New Yorku. 

V říjnu 2014 se však Mbasogův syn, který zastává pozici ministra vlády, musel v USA vzdát cenných papírů v hodnotě třiceti milionů dolarů. Podle odpovědných orgánů byl majetek pořízen z „ukradených peněz“.

STRUČNÉ DĚJINY

Na území dnešní Rovníkové Guineje se jako první usadili zřejmě Pygmejové, do dnešních dní jich však v regionu zbyla jen hrstka. Migrace v 17. a 19. století přivedla do oblasti dominující etnikum Fangů. 

Kakaové bohatství 

Ostrov Bioko, na němž dnes leží i hlavní město Malabo, objevil v roce 1471 portugalský mořeplavec Fernando Poo. Pojmenoval jej Formosa neboli „krásná“, ale dodnes se mu říká spíš jménem jeho objevitele. Portugalci ostrov společně s dalšími ostrůvky a pevninskou oblastí mezi řekami Niger a Ogooué ovládali až do roku 1778, kdy jej vyměnili se Španěly za teritorium v Jižní Americe. Mezi lety 1827 a 1843 využívali ostrov Britové, ovšem Španělé ho znovu obsadili v roce 1845 společně s pevninskou částí, nazvanou Río Muni. Zpočátku neměli zájem ani prostředky investovat do rozvoje těchto dvou kolonií, známých pod souhrnným označením Španělská Guinea. V polovině 20. století tam však vybudovali rozsáhlé kakaové plantáže a přivezli na ně dělníky z Nigérie. Region se tak vyhoupl mezi nejbohatší oblasti Afriky. 

Země dvou prezidentů

Roku 1959 dostalo území status španělského teritoria a jeho zastupitelé měli svá místa v parlamentu. V roce 1963 byla oblasti přiznána zvláštní autonomie a název se změnil na Rovníkovou Guineu. O pět let později se 63 % obyvatel vyslovilo v referendu pro samostatnost. Prvním prezidentem mladého státu se stal Francisco Macias Nguema, který jej v roce 1971 změnil na zemi jedné politické strany a o rok později sám sebe učinil doživotním prezidentem. Ekonomika zkolabovala a Nigerijci z kakaových plantáží hromadně utekli zpět do vlasti. V srpnu 1979 svrhl Nguemu vojenský puč, obžalovali jej, odsoudili a popravili. Nejvyšší post poté zaujal jeho synovec Teodoro Obiang Nguema Mbasogo, který zemi vládne dodnes.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: zhruba 740 000; prům. počet dětí: 4,57 na ženu; věková struktura: 40,47 % dětí do 15 let, 4,01 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. mladších 19,5 roku; městské obyv.: 39,9 %; etnické složení: Fangové 85,7 %, Bubi 6,5 %, Mdowe 3,6 %, Annobon 1,6 %, Bujeba 1,1 %, ostatní 1,5 %; náboženství: převažuje křesťanství (katolická církev), ale lidé stále praktikují i nejrůznější pohanské rituály; jazyky: oficiálním jazykem je španělština, kterou hovoří ⅔ obyv.; gramotnost: 95,3 %; AIDS: země se řadí na 11. místo světa v postižení HIV – virus se rozšířil mezi 6,16 % obyv.

Politika 

Typ vlády: republika prezidentského typu; samostatnost: od 12. 10. 1968 (předtím španělská kolonie); hlava státu: brigádní generál Teodoro Obiang Nguema Mbasogo se chopil moci vojenským pučem 3. 8. 1979; šéf vlády: premiér Vicente Ehate Tomi (od 22. 5. 2012); volby: prezident se volí v přímých volbách na sedm let, jmenuje premiéra a vicepremiéry.

Ekonomika

HDP na hlavu: 33 300 USD (odhad z roku 2015; ČR – 31 500 USD); měna: středoafrický CFA frank; 1 USD = asi 572 CFA, 1 CZK = asi 24 CFA.

GEOGRAFIE

Rozloha: 28 051 km², tedy zhruba jako třetina ČR; hranice: 528 km (s Gabonem a Kamerunem); délka pobřeží: 296 km; charakter území: pobřežní nížiny se pozvolna zvedají do vnitrozemských hor, ostrovy jsou vulkanického původu; podnebí: tropické, vždy horké a vlhké; min. noční / max. denní teploty (°C) v Malabu: leden–březen 18–21/31–32, duben–červen 21–22/29–32, červenec–září 21/29–30, říjen–prosinec 21–22/30–31; nejnižší a nejvyšší bod: Atlantský oceán (0 m) / Pico Basilé (3 008 m).

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Přes porážku u Bzury dokázala část polské armády ustoupit za Vislu a směřovala na jihovýchod země. Do průběhu bojů ale osudově zasáhla sovětská invaze do Polska ze 17. září 1939.

Zajímavosti

Oblíbené i obávané buráky

Věda

Devět metrů dlouhý bazén pojme až deset plavců.

Revue

Rentgenový záblesk supermasivní černé díry galaxie GSN 069

Vesmír

 Torpédovka 79T táhne vrak vzducholodě do přístavu v zálivu Veruda

 

Válka

Císař Karel VI. jako český král v korunovačním rouchu.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907