Uruguay: Moderní stát honáků dobytka

15.04.2013

I když patří k nejmenším státům Jižní Ameriky, Uruguay se na kontinentu rozhodně neztratí. V mnoha ohledech jde o zemi, které by leccos mohly závidět i ty nejvyspělejší světové mocnosti

<p>.</p>

.


Reklama

Uruguayská vlajka vznikla už v červenci roku 1830. Devět pruhů představuje devět uruguayských provincií, slunce symbolizuje svobodu a nezávislost. Barvy byly inspirovány standartou Argentiny, podoba je bezpochyby odvozena od vlajky USA

Uruguay je státem, jehož ekonomika je výrazně závislá na zemědělství, ale 92 % obyvatel této země žije ve městech. Přitom je hlavní město Montevideo se zhruba 1,3 milionu obyvatel jediným větším městem a zbytek městské populace je „rozředěn“ ve zhruba 20 menších sídlech. Tento stát je sice hned po Surinamu druhou nejmenší zemí Jižní Ameriky, ale v porovnání s obrovskými sousedy Argentinou a Brazílií má menší hustotu zalidnění. To jsou jen dva z mnoha primátů, které zejména u tak malého státu člověka překvapí.

Primáty malé země

Pro nezasvěcené musí být Uruguay jedním velkým překvapením. V žádném případě nesplňuje očekávání o tom, jak si vede „zaostalá“ část světa, a jen výčet umístění tohoto státu v nejrůznějších žebříčcích je zarážející. Například je ekonomicky nejrozvinutější zemí Jižní Ameriky a v Indexu lidského rozvoje se řadí na 52. místo – jednu příčku za Chorvatsko a předstihuje třeba Bulharsko, Srbsko nebo Ukrajinu.

Je druhou nejméně zkorumpovanou zemí Jižní Ameriky hned po Chile, přičemž politické a pracovní podmínky patří k nejlepším na kontinentu. Rovněž ekologický přístup země je vysoce oceňován a magazín Reader's Digest zařadil Uruguay na deváté místo v přehledu států s nejlepšími životními podmínkami – před USA i Kanadu.

Právě Uruguay byla v Jižní Americe prvním státem, který umožnil adopci párům stejného pohlaví. V roce 2009 se tato země stala prvním státem světa, kde má každý žák v rámci povinné školní docházky zaručen bezplatný notebook a připojení na internet.

Dva velcí sousedé

Nejdůležitějšími zahraničními partnery malého státu jsou Argentina a Brazílie, dva giganti rozkročení kolem uruguayských hranic. Za nejvýznamnějšího partnera vůbec by se vzhledem k historickým vazbám dala považovat Argentina. Jedinými spornými tématy mezi oběma státy je uruguayský záměr z roku 2007 vybudovat u společných hranic mlýn na papírovou drť, s jehož dopadem na životní prostředí není smířena argentinská strana, a potom staletí se táhnoucí rivalita mezi přístavy Montevideo a Buenos Aires.

S Brazílií podepsala Uruguay v minulých letech smlouvy o obraně, vědě, technologii, energii, říční dopravě a rybářství a doufá, že v budoucnosti dojde k vytvoření politické a ekonomické integrace obou států.

Spolehlivost i v nespolehlivé době

Uruguay je bezesporu moderní stát, a tak možná na první pohled zarazí, jak důležité je pro jeho prosperitu zemědělství. Jihoamerická země si ovšem v tomto ohledu vede mimořádně zdatně. Po jejích pláních se prohání kolem 12 milionů kusů dobytka, což znamená, že má v přepočtu na obyvatele nejpočetnější stáda na světě. Většina farem je v rodinných rukou a 65 % jejich příjmů tvoří hovězí a vlna. Hovězí maso je zároveň hlavním vývozním artiklem, který zemi přináší zhruba miliardu dolarů ročně.

Mezi roky 1999 a 2002 zažila Uruguay ekonomickou a finanční krizi, která byla zapříčiněna problémy ekonomicky navázané Argentiny.

Výkonnost ekonomiky klesla o 11 % a nezaměstnanost vyšplhala na 21 %. V letech 2007–2009 byla ovšem Uruguay jedinou jihoamerickou zemí, která prakticky nezaznamenala propad. V prosinci 2010 dosáhla nezaměstnanost rekordně nízké úrovně 5,4 % a podle odhadů Mezinárodního měnového fondu má zdejší ekonomika nadále růst – v roce 2010 hrubý domácí produkt dosáhl výše 8,5 % a loni 6 %. I v době vážných ekonomických otřesů si tento stát zachovává mezi investory solidní reputaci.

STRUČNÉ DĚJINY

V dobách předcházejících evropské kolonizaci byli jedinými obyvateli dnešní Uruguaye indiáni Čarua. Ačkoli šlo o malý kmen, dokázali svými zuřivými výboji odradit Španěly od kolonizace uruguayského pobřeží od objevení oblasti v roce 1516 až do 17. století.

V Uruguayi nebylo stříbro ani zlato, a tak Španělé dlouho neměli o region zájem. Jejich kolonizační tlak se zvýšil až tehdy, když se odhodlali zastavit portugalské rozšiřování brazilských hranic. Na začátku 18. století založili město Montevideo, které brzy soupeřilo o post hlavního komerčního centra oblasti s argentinským Buenos Aires. Španělé také v Uruguayi uvedli chov dobytka, který se postupně stal hlavním bohatstvím země.

Začátek 19. století se odehrával ve znamení bojů koloniálních mocností o nadvládu v oblasti. Uruguaycům vedeným národním hrdinou José Gervasio Artigasem se díky vzpouře proti Španělům podařilo roku 1811 vytvořit federaci s Argentinou. V roce 1821 byla Uruguay se souhlasem Portugalska přičleněna k Brazílii, ale už roku 1825 vyhlásili místní patrioti nezávislost, kterou se jim podařilo obhájit i díky podpoře argentinských jednotek. Samostatnost Uruguaye byla definitivně potvrzena v roce 1828.

Závěr 19. století přinesl velký příliv emigrantů z Evropy. Jose Batlle y Ordoñez, dvojnásobný prezident počátku 20. století, odstartoval politické, sociální a ekonomické reformy, které i díky práci jeho následovníků udělaly z Uruguaye moderní stát. Mezi roky 1973 a 1985 byla země ovládána vojenskými pohlaváry.

Rozhodující postavou moderní Uruguaye byl prezident Sanguinetti, který konsolidoval zemi po vojenském režimu v letech 1985 až 1989 a znovu v letech 1995 až 2000, kdy bylo potřeba především zvýšit ekonomický růst a vypořádat se s rostoucí inflací.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: 3 316 328 (odhad z července 2012)
Očekávaná doba dožití: 76,41 let
Prům. počet dětí: 1,87 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 9,44 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 21,7 % děti do 14 let, 64,5 % obyv. ve věku 15 až 64 let, 13,8 % obyv. starších než 65 let
Etnické složení: běloši 88 %, mesticové (potomci bělochů a indiánů) 8 %, černoši 4 %
Náboženství: katolické 47,1 %, ostatní křesťanské církve 11,1 %, „necírkevní“ křesťané 23,2%, židovské 0,3 %, ateisté nebo agnostici 17,2 %, ostatní 1,1 %
Jazyky: španělština je oficiální, kromě ní se hodně používá brazilero, tedy směs portugalštiny a španělštiny
Nezaměstnanost: 6 %
Gramotnost: 98,4 %

Politika

Typ vlády: republika
Nezávislost: 25. srpna 1825 (předtím součást Brazílie)
Hlava státu: prezident Jose Mujica Cordano, viceprezident Danilo Astori Saragoza (oba od 1. března 2010); prezident je zároveň šéfem vlády
Volby: prezident a viceprezident jsou voleni na společném volebním lístku ve všeobecném hlasování na pětileté období, další volby plánovány na říjen 2014; členové vlády jsou jmenováni prezidentem a schváleni parlamentem

Ekonomika

HDP na hlavu: 15 100 USD (odhad z roku 2011)
Měna: uruguayské peso (UYU), 1 USD= 19,3 UYU

GEOGRAFIE

Rozloha: 176 215 km2, tedy asi dvojnásobek rozlohy Rakouska
Hranice:
celkem 1 648 km, z toho 1 068 km s Brazílií a 580 km s Argentinou
Délka pobřeží:
660 km; Podnebí: teplé přímořské, mrazy jsou zcela ojedinělé
Minimální noční/maximální denní teploty (°C) v Montevideu:
leden–březen 17–15/28–26, duben–červen 12–6/22–15, červenec–září 6–8/14–17, říjen–prosinec 9–15/20–26
Průměrné měsíční srážky (mm) v Montevideu:
leden–březen 66–99, duben–červen 81–99, červenec–září 74–79, říjen–prosinec 66–79
Nejnižší a nejvyšší bod:
Atlantský oceán 0 m / Cerro Catedral 514 m

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ledoborec Polarstern vyplul 20. září 2019 z norského Tromsø a 6. října se v Severním ledovém oceánu připojil ke kře. Šedá šipka znázorňuje, kterým směrem se loď zřejmě vydá. Do přístavu v německém Bremerhavenu by se měla podle plánu vrátit letos v říjnu.

Zajímavosti

V prachu se může skrývat rezistence na antibiotika 

Věda

Půlmilionový roj sarančat pustinných (Desert locust) dokáže za jediný den spořádat stejné množství jídla jako 10 slonů, 25 velbloudů nebo 2 500 lidí. Velké roje mohou mít až 80 milionů jedinců.

Revue

Bohatství v kopcích nad solným jezerem objevili už neolitičtí zemědělci

Historie

Požár při testu motorů Reaver.

Vesmír

Jádro oblasti rozšíření kakadu palmového (Probosciger aterrimus) se omezuje na region Nové Guineje a cíp na severu Austrálie.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907