Zambie: Konec doby měděné v depresemi sužované zemi

Zambie si vysloužila pověst stabilní země a zásoby mědi jí v posledním desetiletí přinesly výjimečný růst. Závislost na jediné vývozní komoditě a pokles poptávky však nakonec vyústily v nejistotu a nebývalé politické nepokoje

28.04.2017 - Marek Telička



Alt text

V roce 2005 odpustila skupina G8 – sdružení ekonomicky nejvyspělejších států světa – Zambii dluh ve výši sedmi miliard dolarů. Šlo o významnou pomoc, přesto africkou zemi dál sužuje vysoká nezaměstnanost, překotný růst populace, epidemie HIV a neschopnost vlády podniknout kroky ke skutečnému zlepšení.

Volby plné násilí

Mezi roky 2005 a 2015 představovala Zambie bezmála modelový příklad úspěšné africké ekonomiky. Politicky stabilní zemi – s mědí coby hlavním vývozním artiklem – táhla vpřed vysoká čínská poptávka po zmíněném kovu. Jenže propad čínského hospodářství snížil poptávku i ceny. Zambijská ekonomika tak utrpěla citelnou ránu a vážnost situace se výrazně projevila při prezidentských volbách v roce 2015.

Tehdy proti sobě stanuli bohatý obchodník Hakainde Hichilema a Edgar Lungu, který působil jako prozatímní hlava státu poté, co v říjnu 2014 náhle zemřel předchozí prezident Michael Sata. Stav hospodářství byl přitom pro voliče zřejmě hlavním motivem. Stoupenci Hichilemy vinili Lungu a jeho stranu, jež byla u moci posledních pět let, ze špatného vedení. Z opačného tábora zaznívaly hlasy o nevyhnutelnosti situace, za kterou je třeba hledat globální vývoj. Nebývalé však bylo v této jinak poklidné zemi násilí, jež volby provázelo: Při střetech několik lidí zemřelo a mnozí utrpěli zranění.

Oddálit čas pravdy

Závislost Zambie na mědi je obrovská – tato komodita tvoří plných 70 % vývozních zisků země. Nedávný pokles cen a odbytu vedl k zavírání dolů a tisíce lidí přišly o práci. Kromě toho má stát i další problémy: Mimo jiné nedokáže nakládat s vodními zdroji, na nichž závisí také výroba elektřiny. Globální oteplování a vysychání řek tak znamená stále častější výpadky dodávek proudu.

Ve zmíněných volbách nakonec zvítězil Lungu, kandidát dosud vládnoucí strany. Navzdory velkým hospodářským potížím oba muži před hlasováním slibovali, že zvýší investice do infrastruktury, zdravotnictví a vzdělávání. Zdroje k podobným krokům však chybějí. Podle analytiků by bylo vhodné to otevřeně přiznat a spíš stanovit plán diverzifikace, která je pro budoucnost země zásadní. Jenže takto bohužel předvolební boje nefungují…

Utíkají jen vzdělaní

Mezi roky 2000 a 2010 rostl počet obyvatel afrického státu pravidelně o 3 %. A pokud se tento trend nezmění, bude v polovině století Zambijců bezmála trojnásobek. Za poslední tři desetiletí sice porodnost v zemi klesla, jenže v průměru na každou Zambijku přesto připadá skoro šest dětí. Především chudé a nevzdělané dívky na vesnicích se vdávají velmi mladé a mají víc potomků, což se považuje za znak prestiže.

TIP: Zambie: České stopy ve „městě písku“

Navzdory značné chudobě jen málo Zambijců utíká hledat štěstí za hranice. Odliv se týká prakticky výhradně vzdělanějších vrstev: Nejde tudíž o mnoho lidí, ovšem při celkově nízkém počtu kvalifikovaných osob to stále představuje velmi citelný úbytek. Země má například nedostatek lékařských škol a ve výdajích na vzdělávání za ostatními subsaharskými státy výrazně zaostává. 

Zambijský boj s HIV

Zambii velmi citelně zasáhla epidemie viru HIV a navzdory poklesu počtu nově nakažených v posledních letech jde stále o sedmou zemi světa s nejvyšším procentem HIV pozitivních. V roce 2015 bylo infikováno celkem 1,2 milionu Zambijců a v dospělé populaci se jednalo o 13 % obyvatel. Zhruba 60 % nakažených dospělých přitom tvoří ženy. V důsledku rozšíření viru je v Zambii aktuálně na 380 tisíc sirotků, u nichž se epidemie stala fatální pro oba rodiče. Od roku 2005 financuje vláda antiretrovirovou terapii pro každého občana a přímo v zemi pomáhá proti HIV bojovat několik mezinárodních zdravotnických organizací.

Stručné dějiny

Území dnešní Zambie nejprve obývali lidé z etnika Khoisan (mezi něž patří i Křováci), kteří se živili sběrem a lovem. Zhruba před dvěma tisíci lety je pak pozvolna vytlačili Bantuové, kteří původně žili v oblasti Konžské pánve a přicházeli i v dalších stoletích. Do 16. století se v místě objevilo několik silných národů s dynastickými vládci.

Livingstone, Rhodes a ti druzí

Jako první Evropané do země dorazili Portugalci, ale zřejmě nejpatrnější objevitelskou stopu tam zanechal Brit David Livingstone, který na místo přijel v polovině 19. století při hledání cesty do afrického vnitrozemí. Roku 1855 dosáhl monumentálních vodopádů, jež pak pojmenoval na počest královny Viktorie. Po něm následovali misionáři a další objevitelé, lovci i hledači zlata. 

V roce 1888 získala Britská Jihoafrická společnost, vlastněná Cecilem Johnem Rhodesem, těžební práva pro region a od roku 1890 byla oblast známá jako Severní Rhodesie (Jižní Rhodesie je dnešní Zimbabwe). Původní obyvatelé museli pracovat v dolech, aby zaplatili daně, jež na ně byly nově uvaleny. V roce 1924 přešla kolonie pod přímou správu britského impéria.

Cesta k demokracii

V celé Africe vzrůstal nacionalismus, a Severní Rhodesie nebyla výjimkou. V 50. letech 20. století vznikla Strana spojené národní nezávislosti a její vůdce Kenneth Kaunda se pak v roce 1964 – po vyhlášení samostatnosti – stal prvním prezidentem země, jejíž název se zároveň změnil na Zambii. Kaunda zůstal v čele státu až do roku 1991: především proto, že jeho strana byla v roce 1972 prohlášena za jediné legální politické uskupení a on sám byl jediným prezidentským kandidátem. 

Korupce a špatné vedení vyvolávaly v zemi chudobu – a také rozsáhlé protesty, díky nimž se nakonec prosadil pluralitní systém. V roce 1991 zvítězil v prezidentských volbách Frederick Chiluba a následně vládl deset let. Od roku 2001 se v čele státu vystřídali další čtyři muži.

Lidé

Obyvatelstvo

Počet obyv.: zhruba 15,5 milionu; očekávaná doba dožití: 52,5 roku; prům. počet dětí: 5,67 na ženu; věková struktura: 46,8 % dětí do 15 let, 2,35 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. mladších 16,7 roku; městské obyv.: 40,9 %; etnické složení: multietnický stát, s více než 70 národnostními skupinami; nejvýznamnější jsou Bemba 21 %, Tonga 13,6 %, Chewa 7,4 %, Lozi 5,7 %, Nsenga 5,3 %, Tumbuka 4,4 %, Ngoni 4 % a Lala 3,1 %; náboženství: protestanti 75,3 %, katolíci 20,2 %, ostatní 2,7 %, bez vyznání 1,8 %; jazyky: přes 70 různých jazyků, i když některé lze považovat za dialekty; obyv. pod hranicí chudoby: 60,5 %; gramotnost: 63,4 %.

Politika 

Typ vlády: republika prezidentského typu; samostatnost: od 24. 10. 1964 (dřív britská kolonie); hlava státu: prezident Edgar Lungu, viceprezidentka Inonge Wina (oba od 25. 1. 2015), prezident je také šéfem vlády; volby: prezident a viceprezident se volí v přímých volbách na pět let a mohou kandidovat podruhé, vládu jmenuje prezident.

Ekonomika

HDP na hlavu: 3 900 USD (odhad z r. 2015; ČR – 32 100 USD); měna: zambijská kwacha (ZMW), 1 USD = 9,8 ZMW, 1 ZMW = 2,6 CZK.

Geografie

Rozloha: 752 618 km², bezmála desetinásobek ČR; hranice: 6 043 km (s Demokratickou republikou Kongo, Angolou, Namibií, Botswanou, Zimbabwe, Mosambikem, Malawi a Tanzanií); charakter území: náhorní plošina s horami a kopci; podnebí: tropické, ovlivněné nadmořskou výškou, období dešťů od října do dubna; min. noční / max. denní teploty (°C) v Lusace: leden–březen 16–17/26–29, duben–červen 10–16/22–27, červenec–září 9–17/22–30, říjen–prosinec 17–19/26–30; nejnižší a nejvyšší bod: řeka Zambezi (329 m) / nepojmenované místo v pohoří Mafinga (2 301 m).

  • Zdroj fotografií

    Shutterstock, Open Zambia


Další články v sekci