Dobrá královna Anna: Dceru Karla IV. si v Anglii rychle oblíbili

Byla krásná, milá a pocházela z mocného rodu Lucemburků. Jako dcera Karla IV. se Anna stala žádanou partií. Ačkoliv až její třetí zasnoubení vedlo k uzavření sňatku, s manželem Richardem II. v sobě našli vzájemné zalíbení.




Dne 11. července 1366 se v Praze konala velká sláva. Stárnoucímu českému králi Karlu IV. ( 1346–1378) a jeho v pořadí již čtvrté manželce Alžbětě Pomořanské se narodila dcera Anna. První dítě vzešlé z jejich sňatku, jež dávalo příslib dalších potomků do budoucna. Ještě před jejím příchodem na svět se pomalu začaly splétat nitky dívčina osudu, za které dovedně tahal její otec. Snažil se, jak bylo v této době běžné, využít budoucí potomkův sňatek k upevnění spojenectví a zisku nových sfér vlivu v rámci celoevropské politiky.

Dětské zásnuby

A tak byla již v pěti letech, ačkoliv církevní právo stanovovalo minimální věk snoubenců na sedm let, v roce 1371 zasnoubena za Albrechta Wittelbašského. Sňatek byl pro Karla výhodný z toho důvodu, že se jeho zeť měl stát dědicem veškerých zemí bavorské větve Wittelsbachů a v případě skonu jeho otce se měl Karel IV. stát jeho poručníkem. To se ale nezamlouvalo Otovi V. Bavorskému, který proti plánovanému sňatku veřejně vystoupil. Zároveň papež Řehoř XI. odmítl snoubencům udělit dispens třetího a čtvrtého stupně, tedy výjimku z kanonického práva, které jinak zakazovalo sňatky mezi pokrevně spřízněnými. Z vdavek tedy sešlo.

Anna se opět stala volnou figurkou na pomyslné politické šachovnici jejího otce a ten nezaváhal s dalším tahem. Již 1. května 1373 se konaly Anniny zásnuby s tříletým Friedrichem Míšeňským, nejstarším synem míšenského markraběte a durynského lankraběte Friedricha III. řečeného Kulhavý. Jeho prostřednictvím si Karel plánovat zavázat a získat věrnost mocného rodu Wettinů. Sňatek byl opět podmíněn získáním papežské dispense kvůli příbuzenství. Výše věna byla dohodnuta na deset tisíc kop pražských grošů a pojištěna zástavou měst Most a Louny. Pokud by svatba neproběhla do osmi let, měli Wettinové získat jako odškodné zástavu právě těchto měst. Před vypršením lhůty ale Karel IV. skonal, a tak připadlo na jeho syna Václava IV. ( 1378–1419), aby svou napůl nevlastní dvanáctiletou sestru Annu provdal.

Nápadník zpoza kanálu

V této době se však objevil i jiný, daleko mocnější a urozenější nápadník, který platil v Evropě za nejžádanější partii. Anglický král Richard II. Plantagenet, který byl o necelý rok mladší než Anna. Ostatně o něm uvažoval již Karel IV. Prosazoval jej ale především kardinál Pileus de Prato, snažící se tak upevnit v době panujícího papežského schizmatu pozici v Římě sídlícího papeže Urbana VI. Toho totiž podporovala jak Anglie, tak Karel IV. a následně i jeho syn Václav IV. Na jeho podnět 12. června 1380 jmenoval Richard II. poselstvo, které mělo začít jednat o případném sňatku.

Vzhledem k tomu, že v této době probíhala i stoletá válka mezi Francii a Anglií, postihla poselstvo díky složité bezpečnostní situaci řada zdržení a jednání nakonec probíhala od 1. ledna 1381 na flanderském území.

Poté přišla řada na Václava. Ten 1. února 1381 vydal zmocňující listinu pro poselstvo, které mělo směřovat do Anglie za jasným účelem domluvit královský sňatek. Další vyslala paralelně jeho macecha Alžběta Pomořanská, aby tak pojistila úspěch celé akce. Obě poselstva dorazila do Londýna 28. března a o něco později se k jednání připojil i kardinál Pileus. Dne 2. května byla potom ve Westminsteru vyhlášena úmluva o spojenectví mezi anglickým králem a Václavem IV. Dohody o sňatku byly zdárně završeny a mohlo se začít s jeho přípravami.

Cesta bez návratu

Anna Lucemburská se chystala na dalekou cestu do Anglie, kde měla začít nový život po boku jednoho z nejmocnějších mužů Evropy. Od matky Alžběty Pomořanské dostala věnem korunu a do nového domova si také odvážela skvostně iluminované rukopisy. Mezi nimi byl i česko-německo-latinský evangeliář, který u anglického dvora vzbudil veliký podiv. Před odjezdem ještě zajela do Zhořelce, aby se mohla rozloučit s jedenáctiletým bratrem Janem, a potom zamířila do Anglie. Doprovázel ji Václavův obratný diplomat Bořivoj ze Svinař, který později dostal za zásluhy při realizaci sňatku od Richarda II. roční rentu 500 zlatých.

Dne 20. prosince se princezna vylodila v Doveru a o vlas unikla mořské bouři, která bezprostředně po tom, co vstoupila na břeh, roztříštila lodě na drobné kousky. To její současníci vykládali jako zlé znamení. V Leedsu ji potom očekával vévoda Jan z Lancasteru. S ním a jeho družinou strávila první Vánoce v novém domově a měla možnost seznámit se s anglickými vánočními zvyky. V lednu následujícího roku vstoupila do slavnostně vyzdobeného Londýna a byla představena svému nastávajícímu. Den na to se konala velkolepá svatba a po ní král doprovodil Annu na hrad Windsor, který se stal jejich sídlem. Celý slet spektakulárních událostí byl potom završen 22. ledna, kdy se konala královnina korunovace.

Dobrá královna

Novomanželé si k sobě záhy našli cestu, a tak je jejich vztah popisován jako velice láskyplný. Richard Anně hned po svatbě určil část královských důchodů k vlastní potřebě a věnoval jí i několik sídel.

Bratr Václav zase obdržel za výlohy související s tímto sňatkem 20 000 zlatých a Richard mu přislíbil doplatit ještě dalších 80 000. Nakonec došlo reálně pouze k zaplacení zálohy. Přes to tento sňatek někteří kronikáři popsali jako prodání nevěsty chudým českým králem. Ke všemu se Václav IV. musel vypořádat se závazky Anniny zásnubní smlouvy Wettinům, od kterých nakonec musel vyplatit zástavu Mostu a Loun.

Anna si ale nakonec získala v Anglii širokou oblibu. Svědčí o tom její přezdívka „Dobrá“. Populární se staly její veřejné přímluvy u Richarda za zmírnění trestů odsouzenců. Opěvoval ji i proslulý básník Geoffrey Chaucer, který snad na její přání složil Legendu o dobrých ženách, v jejímž prologu je zmiňována. Tradici, která popisovala královninu milou povahu, zachytil v alžbětinské době William Shakespeare ve hře Richard II.  Díky tomuto královskému sňatku došlo nejenom k česko-anglickému politickému sblížení, ale i vzájemné činorodé kulturní výměně. Anna tak například přinesla z Čech do Anglie kult sv. Anny, který se zde díky ní rozšířil.

Náhlý skon

Nelibost veřejnosti ale přece jen budilo, že Anna jako žena panovníka nesplnila její hlavní povinnost, a to povít mu dědice trůnu. Zemřela náhle ve věku nedožitých dvaceti osmi let 7. června 1394 na hradě Sheen u Richmondu. Jednou ze zvažovaných příčin skonu je morová nákaza. Její odchod nesl Richard II. velice těžce, což dosvědčuje, že zdevastoval vybavení komnaty, ve které zemřela, a část hradního křídla nechal později dokonce strhnout. Poslední rozloučení nechal vystrojit vskutku ve velkolepém stylu v den svátku svaté Anny ve Westminsterském opatství. Zde bylo tělo jeho milované uloženo do nádherné mramorové hrobky.

TIP: Poslední Lucemburkovna: Eliška Zhořelecká byla nejžádanější nevěstou Evropy

Náhlá smrt Annu ušetřila tragického pádu jejího milovaného manžela. Po smrti manželky Richard žalem takřka šílel a neměl ani pomyšlení na další sňatek, který by mu ale zajistil následníka a politickou stabilitu. Až po dvou letech svolil ke sňatku s teprve šestiletou Isabelou z Valois. Vzhledem k jejímu věku ale bylo jasné, že se následníci v blízké době rozhodně nedají očekávat. V roce 1399 vypukla proti Richardovi II. opět vzpoura, byl sesazen, uvězněn, a nakonec patrně zavražděn či umořen hlady. Až třináct let po smrti za vlády Jindřicha V. bylo jeho tělo uloženo tak, jak si přál, po boku jeho milované ženy Anny do hrobky ve Westminsterském opatství.

Nebezpečná cesta za kanál

Putování z Čech do Anglie musel Annin průvod přerušit na měsíc zastávkou v Bruselu u jejího strýce Václava Lucemburského. Princezně podle kronikáře Jeana Froissarta hrozilo nebezpečí přepadení na moři od normandských lodí, jelikož by její zajetí zmařilo česko-anglickou alianci.

Během vynuceného pobytu měla možnost zdokonalit se ve francouzštině, která byla až do tudorovského období užívána na londýnském dvoře, a jednalo se tak o jazyk, kterým potom běžně rozmlouvala i se svým budoucím manželem. Na další cestu se vydala až ve chvíli, kdy od francouzského krále obdržela ujištění, že se bez obav může vydat do tehdy anglického Calais.


Další články v sekci