Reklama


Královny mělkých vod: Úchvatné potravní strategie volavek

20.10.2017 - Petr Bambousek

Nemají rády lidskou pozornost a při spatření člověka zpravidla okamžitě odlétají. Když ale máte štěstí a trpělivost, zjistíte, jak moc se od sebe jednotlivé druhy volavek liší nejen vzhledem, ale také způsobem obstarávání potravy

Zásah? - Volavka modrošedá (Egretta caerulea) lovící na mořském pobřeží na ostrově Caye Caulker (Belize)
Zásah? - Volavka modrošedá (Egretta caerulea) lovící na mořském pobřeží na ostrově Caye Caulker (Belize)

Pokud v letních měsících navštívíte české rybníky, které nejsou využívány k rekreaci, k vašim prvním vjemům bude s největší pravděpodobností patřit hlasitý skřek a odlet jednoho či více větších ptáků z nedalekého břehu. Velcí opeřenci, jejichž pomalý let budete moci ještě hodnou chvíli pozorovat nad obzorem, jsou volavky popelavé – nejběžnější druh volavek vyskytující se na našem území. Většina lidí je zná jen z obdobných letmých setkání. Rybáři volavky vnímají jako nevítané hosty v revíru a pro fotografy přírody jsou příčinou četných frustrací. Zachytit život tak plachého tvora totiž vyžaduje mnoho plánování a neúspěšných pokusů, při nichž je nutné dokonalé maskování a sebekázeň hraničící s masochismem.

Úplně jinak je možné život vodních královen poznávat při návštěvě zemí tropického pásma. Volavky se tam nechovají tak paranoidně a umožní milovníkovi přírody nahlédnout do svého soukromí. Člověk tak může docenit jejich aktivní způsob lovu využívající několik různých strategií.

Hromadný zátah volavek bílých

Na laguně Crooked Tree v Belize se každoročně odehrává překrásné divadlo. Ze severu sem přilétá zimovat několik set až tisíc volavek bílých (Egretta alba). Po nástupu období sucha (od února do května), začne voda v laguně vysychat a ryby se koncentrují na stále menší ploše. Zároveň se zvyšuje množství volavek bílých, které zde v příznivém období mají opravdový hodokvas. Obrovská hejna ptáků kráčí v mělké vodě a loví vyděšené ryby. Ptačí společenství zahrnuje i stovky nesytů lesních, kolpíky a kormorány. Z nedalekých drátů vše sledují hladoví ledňáčci.

TIP: Tahanice dravých ptáků aneb Tuhý boj o kořist na Falklandských ostrovech

Po nějaké době se z hejna začnou nenápadně vytrácet jednotlivé volavky, které se rozhodnou zkusit štěstí o pár set metrů dál. Jakmile si toho všimnou ostatní, začnou je následovat a tak se celé hejno přesouvá po laguně sem a tam. Sledování hromadného lovu a s ním související přesuny patří k jedněm z nejsilnějších zážitků, které jsem zatím v přírodě zažil. Správné načasování tohoto divadla je závislé na aktuálním stavu vody v laguně a během tří návštěv Crooked Tree se mi poštěstilo vidět jej pouze jednou. Při každodenních nájezdech, kdy každý z přítomných ptáků vyloví opravdu desítky ryb, to poukazuje na enormní produkci ryb ve zdejší laguně.

Trpělivá chůze rybníkem

V průběhu roku jsou ovšem volavky bílé mnohem osamělejší lovci a chováním se v lecčem podobají naší volavce popelavé. Využívají velmi jednoduchou strategii lovu. Pomalu kráčí vodou, a pokud spatří rybku, náhle strnou a nehybně stojí se zobákem namířeným k hladině. V pravou chvíli vyrazí a s mohutným plesknutím zobáku do vody vyloví rybu či jiného vodního tvora.

Podobnou strategii uplatňuje i volavka modrošedá (Egretta caerulea), jen s tím rozdílem, že váhavé a pomalé pohyby nahrazuje svižnou chůzí. Zpravidla samotářská volavka někdy budí dojem, že se nikdy nezastaví. Chodí sem a tam a průběžně loví vše, co vyplaší. Po svém oblíbeném břehu dokáže nachodit dlouhé kilometry. Vrací se buď stejnou cestou zpět, nebo přeletí na začátek trasy. Občas však přece jen ztuhne, natáhne krk vodorovně s hladinou, zobákem se téměř či úplně dotýká vody a čeká na vhodnou příležitost. Ve vhodný okamžik zaútočí na vyhlédnutou kořist.

Jeden druh, různé strategie

Mezi lovecky hodně kreativní volavky bezesporu patří volavka bělostná (Egretta thula). Je jedním z několika druhů, který svou kořist dokáže nalákat. K tomu využívá svých žlutých prstů, které ostře kontrastují s černýma nohama. Volavka stojí nehybně ve vodě, jen jednou nohou lehce podupává v bahně a její prsty vyvolávají v rybách pocit, že se zde hýbe tučný červ. Tato představa se často stává rybě osudnou.

V belizském mokřadu Crooked Tree jsem zase pozoroval, jak volavka vyskakovala nad hladinu s roztaženými křídly. Vypadalo to, jako by skákala na trampolíně. Rybky zmatené příbojem vody a bahna se pak pro ni stávaly snadnou kořistí. Jiný příslušník téhož volavčího druhu mě zaujal na floridské pláži plné lidí. Volavka bělostná si na jejich přítomnost přivykla natolik, že jim doslova chodila mezi nohama. Její výraz napovídal, že se plně soustředí na potravu, kterou co chvíli uchvátila v písku. Chvíli mi trvalo, než jsem si všiml, že loví plážové mouchy.

S ohledem na své rozměry jich musela spořádat opravdu značné množství a hmyzem byla zaujatá natolik, že zcela ignorovala lidi i nedaleké mělké moře.
Jedno přísloví praví, že „příležitost dělá zloděje“. Doslova jej naplnily volavky bělostné na jiné floridské pláži nedaleko městečka Fort Myers. Soustředily se na okrádání jiných ptáků a nejvíc jejich řádění odnášeli ibisi bílí. Gang volavek bělostných jim nedal chvíli klid. Kopírovaly každý ibisův krok, a jakmile odletěl, buď se vydaly za ním, nebo si vyhlídly jinou oběť. Jejich počínání opodál netečně pozorovala volavka tříbarvá, která loví převážně samotářsky a spolu s volavkou červenavou předvádí jeden z nejkrásnějších rituálů lovu.

Tanečnice mělkých vod

U volavek považuji za nejpozoruhodnější způsob lovu strategii africké volavky černé (Egretta ardesiaca). Ta před sebe natáhne křídla, vytvoří z nich jakýsi deštník a přiklopí jej k hladině. Takto chodí lagunou. Dosud se přesně neví, zda tak eliminuje odlesky na hladině, nebo vytváří pro ryby falešný pocit bezpečného stínu. Ať tak či onak, strategie je to velmi úspěšná. Toto kuriózní chování jsem měl možnost pozorovat v Gambii, zachytit jej fotoaparátem se mi však nepodařilo. O to víc jsem si užíval setkání s volavkou červenavou (Egretta rufescens), která žije v severní a střední Americe a využívá velmi podobnou techniku.

Na rozdíl od volavky černé však nepochoduje rozvážně vodou, ale s roztaženými křídly jakoby nahodile pobíhá různými směry. Točí se dokola, vyskakuje a opravdu působí jako profesionální tanečnice. Atraktivita toho chování vzrůstá i tím, že volavka červenavá vytváří dvě barevné variace – rezavě červenou a bílou. Člověk tak má na floridských mokřadech pocit, že pozoruje dva různé druhy. Podobně přistupuje k lovu i volavka tříbarvá (Egretta tricolor), která na první pohled působí až neuroticky. Dokáže velmi rychle střídat výše popsané druhy chování, takže chvíli volně kráčí, pak se prudce rozběhne a pronásleduje unikající rybku, aby vzápětí zabrzdila, roztáhla křídla a zcela tak změnila dosavadní nahodilé pobíhání.

Volavka z pastvin

Volavka rusohlavá (Bubulcus ibis) je patrně nejběžnější volavkou žijící v tropech. Osobně jsem se s ní setkal v Thajsku, v Gambii a naposledy v Belize. Na rozdíl od ostatních volavek ji najdete především na pastvinách, kde je vždy obklopena stádem krav nebo koňů. V Africe slouží volavce jako „doprovod“ také nosorožci, buvoli a další zvířata. Všichni mají stejnou roli – svou chůzí plaší hmyz a drobné obratlovce, kteří se stávají kořistí volavek. Pro krávy jsou však volavky také užitečné. Zbavují je obtížného hmyzu, který se na ně stále lepí. Krávy jsou v tu chvíli velmi tolerantní a pouští opeřence hluboko do své „osobní zóny“. Navíc tito ptáci chrání stádo před vetřelci. Zdálo by se, že je snadné se k volavkám a stádu krav přiblížit a prostě zmáčknout spoušť. Jenže volavky rusohlavé jsou dost plaché. Jakmile přijdete moc blízko, okamžitě se zvednou a odletí. Krávy jejich odlet vnímají jako signál nebezpečí a celé stádo se ihned vzdálí.

Život volavek je velmi pestrý, mnohem pestřejší, než se při jejich letmém zahlédnutí může zdát. Samostatnou kapitolou volavčího života je období námluv a rozmnožování, kdy ptáci do jisté míry mění vzhled a některé druhy se oddávají překrásným zásnubním tancům. Není proto divu, že volavky okouzlily mnoho milovníků přírody včetně mne samotného.

  • Zdroj textu: časopis Příroda
  • Zdroj fotografií: Petr Bambousek

Reklama



Reklama

Aktuální články

Revue

Robotický zaměstnanec Fabio dostal padáka

Věda

Opustit padající letoun nepředstavovalo pro piloty zdaleka jediný problém. Letec na padáku se mohl znovu dostat na mušku nepřítele

Válka

Protivníci se snažili hodit na Borgie všechny hříchy, aby tím očistili zbytek katolické církve

Historie

Zakladatel firmy Josef Manner I. začal v malém krámku a vypracoval se na továrníka s třemi tisíci zaměstnanci.

Zajímavosti

Naši planetu občas míjejí asteroidy

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907