Reklama


Krása českých granátů: Krev zakletá v kameni

31.01.2018 - Hana Laudátová

Sláva červených granátů se táhne celou lidskou historií a většinu lidí ani nenapadne, že by granát vůbec mohl mít jinou barvu. Ve skutečnosti však v této skupině minerálů najdete snad všechny odstíny barev kromě modré

Granáty z Třebenice u Lovosic - Nejznámější lokalitou českého granátu jsou Třebenice u Lovosic na Mostecku. První zmínky o zdejší těžbě granátů pocházejí už z roku 1547 od Georgia Agricoly. Největší rozvoj pak nastal v 18. století, kdy zde byly za účelem těžby vyhloubeny až 50 metrů hluboké šachty. Častěji než dolováním se však granáty získávají tříděním za pomocí vody tzv. sítování. Třebenice jsou centrem těžby granátů dodnes. Proto zde najdete i Muzeum českého granátu
Granáty z Třebenice u Lovosic - Nejznámější lokalitou českého granátu jsou Třebenice u Lovosic na Mostecku. První zmínky o zdejší těžbě granátů pocházejí už z roku 1547 od Georgia Agricoly. Největší rozvoj pak nastal v 18. století, kdy zde byly za účelem těžby vyhloubeny až 50 metrů hluboké šachty. Častěji než dolováním se však granáty získávají tříděním za pomocí vody tzv. sítování. Třebenice jsou centrem těžby granátů dodnes. Proto zde najdete i Muzeum českého granátu

Reklama

Říká se, že rudý granát byl zasazen do stěžně Noemovy archy, aby svým světlem ukazoval biblickému patriarchovi správnou cestu. Barva krve způsobila, že byl granát vždy spojován s vášní, radostí a životní energií. Už v Egyptě se používal k léčbě poruch krvetvorby, Římané soudili, že stvrzuje přátelství i lásku a středověcí mudrci ho používali ke snížení horkosti.

Drahocenná zrnka v písku

Pojmenování „granatus“ pro kámen zřejmě poprvé oficiálně použil proslulý německý přírodozpytec Albertus Magnus ve 13. století. Původ názvu lze hledat buď v latinském označení pro zrno (granum) nebo v podobnosti s červenými zrníčky granátových jablek (Punica granatum). Červené granáty bývaly ve středověku společně s rubíny a dalšími červenými drahými kameny označovány slovem „carbunculus“, které se dá přeložit jako žhavý popel.

V přírodě vznikají granáty v různém prostředí, obecně však krystalizací za vyšší teploty. Vyskytují se převážně v přeměněných a vyvřelých horninách např. v pegmatitech (hrubozrnných žilných horninách). Protože vzdorují zvětrávání, setkáváme se s nimi často v některých typech usazených hornin (tzv. granátonosné písky a štěrky). Odtud je možné granáty (především pyrop, almandin a grosulár) těžit.

Sláva „holubí krve“

Pokud bychom měli zvolit nerost symbolizující naši republiku, jistě bychom sáhli po českém granátu. Ten je pro naši zemi opravdu specifický a v takové kvalitě jako u nás se nenachází nikde jinde na světě.

Mineralogicky správné označení českého granátu je pyrop. Název vychází z řečtiny, kde „pyr“ znamená oheň a „ops“ oko. Z tohoto důvodu se můžete především mezi sběrateli setkat i s označením „ohnivé oko“. Obecně nelze říci, že by pyrop byl v přírodě vzácným nerostem − nachází se na mnoha místech po celém světě, někdy dokonce v drahokamové kvalitě. Naše pyropy – české granáty, jsou však vyhlášené svojí krásnou, krvavě červenou sytou barvou (tzv. barvou holubí krve), která je způsobena příměsí chrómu. Barva je navíc stálá i při zahřátí kamene na vysoké teploty, což usnadňuje jeho šperkařské zpracování.

Pyropy se u nás nacházejí především v okolí Českého středohoří a jsou jediným drahým kamenem, který se v Česku průmyslově těží. Děje se tak například v povrchových dolech v Podsedicích na Mostecku či na ložisku Vestřev v Podkrkonoší. Z jednoho kubíku pyropového (granátonosného) štěrku lze získat až 30 kvalitních kamenů. Větší české granáty (vždy ale mají pod cca 10 mm) se užívají pro výrobu šperků, jemnější a méně kvalitní zrna nacházejí uplatnění jako abrazivo na broušení různých materiálů.

Šperky rudého třpytu

Krása šperků z českých granátů je známá po celém světě. Novější výzkumy českého mineraloga J. Hyršla a historičky D. Stehlíkové ukázaly, že české pyropy byly významnou exportní surovinou už v 5. století. Kameny pocházející z našeho území lze nalézt v historických špercích starých germánských kmenů i kavkazských kočovníků. Později se českými granáty zdobil například francký král Childerich, Přemysl Otakar II. či Marie Terezie. Ve velké oblibě měl české granáty císař Rudolf II., jemuž prý dokázaly zmírnit příznaky vrozené melancholie.

Díky své barvě se pyrop postupně stal symbolem Kristovy krve, a tudíž oblíbenou ozdobou liturgických předmětů. Na výslovně dámských špercích se masivně objevuje až v 19. století a na vrcholu módní popularity byl v letech 1887–1888 – poté, co se s krásným kompletem z rudých kamínků ve zlatě objevila na vídeňském dvorním plese ruská carevna.

Pozor na padělky

České granáty obecně vynikají barvou a čistotou; jen zcela výjimečně se ale můžete setkat s kameny většími než 6 mm. Proto buďte velmi obezřetní, jestliže vám někdo nabídne šperk s větším „českým granátem“. Velmi často se jedná o broušené almandiny, tedy také granáty, jejichž chemické složení je ovšem jiné a cena několikanásobně nižší. Barva almandinů bývá narozdíl od krvavých pyropů spíše nafialovělá. Místo českých granátů se nabízejí i pyropy z jiných než českých nalezišť. Největší konkurencí českého pyropu je již několik let „kapský rubín“, či zkráceně „kaprubín“, těžený jako vedlejší produkt při získávání diamantů na jihu Afriky.

Nejostudnějším materiálem, kterým je český granát nahrazován, je pak sklo. Nepoctivost českých obchodníků v minulosti už jednou zapříčinila, že se veřejnost od českého granátu odklonila. Stalo se tak například na konci 19. století, kdy lidé lační rychlých zisků začali zasazovat nejrůznější červené materiály (nejčastěji syntetický rubín) do neušlechtilých kovů. Dnes však díky zručnosti brusičů i šperkařů zažívá český granát renesanci. Kvalitní práce z pravých kamenů by pak měla být vždy doprovozena patřičným certifikátem, který dokládá pravost českých granátů a určuje lokalitu jejich původu.

Průvodce diamantů

Pyropy se často nacházejí ve stejných horninách jako nejvzácnější drahý kámen – diamant. Ke svému vzniku totiž oba tyto minerály potřebují vysokou teplotu a tlak. Je tomu tak na jihu Afriky i v Austrálii, kde se diamanty těží, stejně jako u nás, kde nálezy přírodních diamantů patří do oblasti kuriozit. Celkem tu totiž byly nalezeny pouze dva. Stalo se tak v Českém středohoří, kde byly objeveny v odpadu, vzniklém právě při těžbě českých granátů.

TIP: Kouzlo achátových pecek aneb Kamenné kresby přírody

První český diamant byl zjištěn při broušení granátů v roce 1869 a bývá tradičně označován jako dlažkovický diamant. Je to nedokonalý osmistěn citrónově žluté barvy o rozměrech přibližně 4,1×2,6 mm (0,0573 g). Druhý kámen je menší (3×2,9 mm) a žlutošedý. Dlouho byly tyto nálezy považovány za podvrh. Odborníci předpokládali, že ve skutečnosti pocházejí z některé z afrických lokalit. V krátkovlnném ultrafialovém světle však české diamanty vykazují jedinečnou špinavě oranžovou barvu, která nebyla zaznamenána u žádného diamantu z podobných výskytů na celém světě. Oba tyto poklady jsou v současné době uloženy v mineralogické sbírce Národního muzea v Praze.

Granáty všech barev

Skupina granátů zahrnuje více než dvacet druhů minerálů, které se liší chemickým složením. Mají však velmi podobnou krystalickou strukturu, podmínky vzniku i fyzikální vlastnosti. Patří mezi křemičitany krystalizující v krychlové soustavě, vyznačují se poměrně vysokou hustotou, tvrdostí i indexem lomu. Z těchto vlastností vyplývá, že granáty patří mezi minerály stálé a chemicky i mechanicky mimořádně odolné.

Nejvýznamnější členové skupiny granátů

Pyrop – sytě červený, zbarvený příměsí prvku chrómu, ve šperkařství velmi žádaný
Almandin – červený až hnědý „obecný granát“ většinou s charakteristickým nádechem do fialova
Spessartin – hnědý až oranžový, v nejčistší formě i žlutý
Uvarovit – jablkově zelený až smaragdově zelený, nejcennější granát
Grosulár – charakteristické zbarvení je zelené (jméno má po angreštu Ribes grossularia); jinak nažloutlý, v různých odstínech hnědé, růžový, červený
Hesonit – vzácná odrůda grosuláru, oranžové, červené, skořicové či medově hnědé barvy
Andradit – obvykle hnědočervený, žlutý, zelenožlutý, zelenohnědý až černý železitý granát


Největší z českých granátů

Za největší broušený český granát byl po několik staletí považován centrální kámen jednoho ze sedmi exemplářů španělsko-rakouského Řádu zlatého rouna, uloženého v galerii Grünes Gewölbe v Drážďanech. Tento kámen o velikosti 35×18×27 mm a hmotnosti 9,6 g (48 karátů) je zde doplněn dalšími granáty, vzácným ceylonským zirkonem-hyacintem a drobnými diamanty. Studium významného českého znalce drahých kamenů Jaroslava Hyršla však ukázalo, že se nejedná o čistý pyrop, ale o granát, jehož chemické složení odpovídá směsi pyropu s almandinem. Otázkou zůstává jeho původ. Historické prameny uvádějí, že byl nalezen počátkem 18. století na okraji Třebívlic v Českém středohoří. Tomu odpovídají i mikroskopické uzavřeniny v granátu. S jistotou ale český původ tohoto nádherného kamene potvrdit nelze. Prvenství největšího českého granátu ovšem v Drážďanech zůstalo – nově získal primát druhý největší granát ze stejného šperku.

  • Zdroj textu: časopis Příroda
  • Zdroj fotografií: V. Hrazdil, Moravské zemské muzeum

Reklama

Další články

Reklama

Reklama

Aktuální články

Optofobie

Většina z nás každý den ráno po probuzení celkem bez problémů otevře oči. Pokud však trpíte optofobií, pak ve vás právě zvednutí víček a pohlédnutí na okolí vyvolává nefalšovaný děs. Porucha obvykle propuká poté, co člověk spatří něco velmi traumatizujícího – například přítele při aktu nevěry či smrt matky. Před svým strachem se optofobici uzavírají do temných místností bez výzdoby a dalších rozptylujících prvků. Musejí-li však čelit pohledu, který nedokážou snést, nastává u nich panika a úzkostné stavy. 

Zajímavosti

Za barvu jezírka Cracker Lake jsou odpovědné ledovce. Při odtávání je z nich do jezera odplavován jemný kamenný prach. Odraz světla od těchto mikroskopických částeček vytváří dojem tyrkysově modré barvy.

Příroda

Irští rebelové ochotně využili možnosti, jak zpochybnit vládu Jindřicha VII., a udělali si z Lamberta Simnela svého „jediného legitimního krále“. Eduard Plantagenet (vpravo), 17. hrabě z Warwicku, se dostal coby člen poražených Yorků do towerského vězení v pouhých deseti letech. Zemřel v něm o 14 let později.

Historie

Snímek pořízený letos v roce 2017 sondou Cassini zachycuje zkracující se stíny, jež planeta vrhá na své prstence. Tehdy, v době Saturnova letního slunovratu, dopadají pouze na zcela vnitřní prstence

Vesmír
Zajímavosti

Vylepšený robotický požárník WALK-MAN s hasicím přístrojem

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907