100+1 zahraniční zajímavost 10/25: Naděje pro umírající Aralské jezero

Aralské jezero, kdysi čtvrtá největší sladkovodní plocha světa, téměř vymizelo a dnes zůstává pouhým stínem své dřívější impozantnosti. Jeho zkáza padá na hlavu až legendárně nekompetentního sovětského plánování, ale buďme upřímní – podobné katastrofy nastávaly i ve zbytku světa a nastávají dodnes. V pozadí obvykle stojí snaha vyždímat maximální zisk z přírodních zdrojů bez ohledu na důsledky. 

Mezi žhavé kandidáty na opuštění seznamu nejrozlehlejších jezer planety patří i to největší z nich, Kaspické moře. Do konce století zřejmě ztratí 110 tisíc kilometrů čtverečních své plochy a jeho hladina klesne o 21 metrů. Kromě rostoucích globálních teplot je na vině především odklánění toků, jejichž voda slouží k zavlažování v zemědělství. 

Úplně stejné důvody pak ničí jezero Čad ve stejnojmenné africké zemi, Urmijské jezero v Íránu, Velké solné jezero v Utahu i kalifornské Saltonské moře. Zmenšuje se andská Titicaca, stejně jako ikonické Mrtvé moře v Izraeli. Velká studie publikovaná před dvěma lety v časopise Science přišla se zjištěním, že mezi léty 1990 a 2020 se z největších jezerních rezervoárů světa ztratilo 53 % vody – což ohrožuje živobytí bezpočtu lidí, kteří na zmíněných zdrojích nějakým způsobem závisejí. 

Voda samozřejmě nikam nezmizela, jen se přesunula z vnitrozemí do oceánů. Změny v globálním fungování zemědělství nás tedy zřejmě neminou. Inspiraci lze hledat například u izraelských farmářů, kteří dokážou plodiny pěstovat i v poušti, a to díky zavlažování po kapkách přímo ke kořenům. Nakonec možná půjde o technologii, jež nás zachrání.  Více se nejen o tomto tématu dočtete v novém čísle 100+1 zahraničních zajímavostí.